I am back sheared

Historky ze života stárnoucího mladíka

Venku se pohybuji ve stylu podzimního slunka, skoro nejsem a když už nááááhodou jo, tak jen mrknu na svět a zase zalezu. Užívám si život s L., je to jako žít s někým, na koho se opravdu nedovedete zlobit, není totiž proč. Do kanceláře chodím hodně rád, vlastně chodím jenom tam. A pak k L. domů a sem tam k sobě. Život by byl jindy fádně monotonní. Povětšinou se bavím na cizojazyčných blogách - berlínská smetánka businessmanů a londýnská krev designérů, trendové anglické portály, designy bytů, koupelen a hitech elektro hračky. S hudbou je to různé, hodně jsem se ponořil do vážné hudby. Naposledy s C. a L. koncert Beethovena v Lázních III. Jazz pro takové to domácí posloucháníčko. Na koncerty teď moc náladu nemám, na co bych ale šel s chutí, to bez pochyb na mé milované a ubrečené Radiohead. Pro mou smůlu nemají na webu žádné blízké koncerty. Takže víkendy trávím s hlavou schoulenou u L. na bytě, v jejím náručí koukáme na filmy, hodně popíjíme víno a celkem hodně akcí podnikáme s jejím otcem a jeho přítelkyní. Pociťuji nějaké zklidnění. Pořád mě dost bolí hlava, asi to hodně ovlivňuje mé chování. Skoro už nepíšu, a ani nemám chuť. Pociťuji spíš deficit nějakého velkého příběhu, začetl bych se do nějaké hluboce filozofické knihy, ale spíš něco ze života. Něco, co by mi připomnělo jak je život šílený. Protože ty naše záhady. Eva a Vašek je sice nejprodávanější u nás, jenže to bude tím, že důchodci si to nevypálí. A tak je ta naše statistická kultura zkreslená jako prase. A český internet je tak nudný a uřvaný. Přemýšlel jsem, proč jsou lidé na síti hrubí. Ale co když to není jen tím jak se tvrdí - tedy, že se cítí být anonymní. Co když mají on-line pocit, že je tam nikdo neposlouchá? Proto tak křičí. Lidé v zoufalých situacích šílí, vytvářejí teatrální prostředí. Někdy je to ale zábava. Jedna cesta na oběd s kolegou stála za to. Jen si představte chlápka, co si v autě rozleje slivovici a pak Vám v něm pustí jakési hybridní country a začne Vám vyprávět, jak jste mladí, jak tomu nerozumíte, že country je hudebně to nejlepší a že k tomu taky jednou dojdete. Vedle něj sedí chlápek co poslouchá Kabáty a směje se. Smějete se také, ale představě že Vás zastaví dobří kamarádi policisté. A vůbec, ten kolektiv v nové práci mě baví. Baví mě spíš to, že těch lidí je tam víc a že je každý jiný, a tak to bude trvat hodně dlouho, něž mě omrzí. Doufat že mě neomrzí je zbytečné. Víc než to, že jsem už někoho kdo mě neomrzí potkal nepotřebuji, tím myslím opět L. A tak Vám to sem v sobotu po desáté s kávou píšu, protože jsem už dlouho nic nenapsal. I když sám moc dobře vím, že bych měl. Ale to přijde. Myslím že letošní Vánoce budou plodné, poprvé za celý život nebudu trávit tyto dny doma s matkou, letos poprvé v mém životě strávím jinak pro mě nezajímavé Vánoce s někým jiným. Změna je taky v tom, že se na to těším, a kdo by hádal že je budu trávit s L., ten by hádal kurevsky dobře. Kurevskou dobrou noc.. .

Photos of the new world...

Přiměřené depky, Symbioza, fotky 22.10.10

Večer přiměřených depresí č.78

Tradiční pořad živé hudby, autorského čtení a milých překvapení. event na facebooku.

Výsek ze života špičkového intelektuála

Možná se někdy vyjádřím ke kamerám na ulících, k textům v českém a
slovenském hip-hopu, ke škrtícím kroužkům na penis a konečně a znova k
našemu velkolepě kulturnímu městu K.Vary.

Bohužel, musím se podrbat na koulích, nemám tedy čas na ty vaše píčoviny.

Jak zvláštně blízko tyhle věci někdy jsou

Po probuzení v místnosti, jejíž stěny mají barvu bordó, jsem zmateně seděl v
její posteli, na luxusní madraci Andera, přikryt velkou spací dekou v
černém. Ona už tam nebyla, její nepřítomnost mě vyděsila, měl jsem hrozný
sen. Dala mi pusu a odešla. Příchozí sms, kde stojí slova kterých se bojím.
Jsem Eddyho studený pot. Po chvilce mi dochází, že to vše byl jen hloupý
sen. Sen na základě nedávných událostí, ukázka toho co by mohlo být. Ukázka
toho, jak moc se některých věcí bojím a jak zvláštně blízko tyhle věci někdy
jsou.

Vlastně to byla taková ukázka toho, proč se mi tak líbí film Klub rváčů.
Proč odmítám materiální život v takové podobě v jaké ho příjímá dnešní
společnost. Já totiž moc dobře vím jaké to je a také moc dobře vím co s
člověkem udělá několik dní beze spánku, čiré šílenství je taky život.

Vím, že dnes nejsem sám, přesto se bojím toho dne. Vím, že pak začnu zas
blbnout. Existuje typ lidí, kteří se uzavřou sami do sebe a žijí svůj šilený
život mimo realitu. Jejich realita je tam uvnitř. Lidé, kterým jsem se někdy
dříve podobal.

Probudil jsem se k životu a prozřel jsem. Jsem to já. Eddy v posteli své
drahé, v té nejštastější podobě ve které kdy byl.

Jsem arogantní a mám rád svou hrdost, nesnáším ztroskotance a ortodoxnípostoje k životu

Někteří lidé jsou tak hloupí, že místo toho, aby pochopili, že jsou loseři, sklopili uši a odešli, raději budou dál dělat to co dělají a topit se ve sračkách. Namísto toho, aby šli a ze svého uboze promarněného života, plného výsměchu udělali něco zásadního, co změní aspoň jejich život, když už nic jiného. // Ano a jsem to já, kdo nakonec na Vás sere, když mě někdo přestane bavit, prostě ho začnu ignorovat. Nemám rád tupce, ortodoxní nátury,  zhulence  apod. // Většina věcí co jsem kdy napsal nebo řekl, měla v sobě dost ironie a nadsázky. // Když řeknu, že jsem básník, říkám tím, že něco podobného se snažím dělat, ale opravdu tím nikdy nebudu. Jako jsem nikdy nebyl tím, čím si někdo myslel, že jsem. // Obracím svůj život naruby, jako když si svlékám svetr, který ovšem nemám (svetry nesnáším – ale třeba si někdy, nějaký koupím. Před třemi lety bych nikdy nevěřil, že si oblíbím sako)  //  Mám raději starší lidi, nad třicet a víš. Lidi v mém věku mě nudí a ti mladší jsou dobří jen na výsměch, ovšem jak kdo, že. Ale povětšinou to tak je. // Přestal jsem jezdit na hromady koncertů, v eMku jsem nebyl tak dlouho, že si to ani nepamatuji, přesto mi to nechybí. Jednou se ale zase vrátím. // Můj život je o cyklech, ale ten aktuální se mi líbí ze všech nejvíc a děsně se mi daří a nikdo mě nezastaví. // V novém worku je to čupr. // Mohl jsem v to úterý i zemřít, ale pořád jsem tu a budu nasírat spoustu lidi a bavit se tím jak se neumějí ovládat. // Zen je jen a pouze pouhá logická příručka jak se naučit ovládat, rozhodně bych v tom nehledat nějaké velké duchovno jak ty pseudointelektuálové // Jo, Váš oblíbený autor se má výborně…

Tam kde je víno je i lááááska

Tak přesně tohle bylo napsané na jednom vinném sklípku přímo nad dveřmi. L. to přečetla důrazně a s pochopením, možná se mi to zdálo, možná ale taky ne, v té chvíli jakoby mi stiskla ruku o něco více. Bylo to tam na Moravě, tam kde je svět jiný a Burčák léčí, vzduch fouká a ve sklípkách zraje víno a lidské duše bdí a hodují a oslavují život takový, jaký je. Kam oko dohlédne, tam je políčko s vinicemi a pěkný kus za roh taky. A ta láááááska všude přítomných věcí, stromů a rozpadlých hradů a samo sebou, lááááska komárů k naší ovíněné krvi. Společnost několika postarších lidí, zejména strůjce celé této akce, jemuž patří onen přenádherný sklípek, velice pozorný pán, který i kořalku vypěstoval, a Eddymu velkou radost udělal. A pak taky ten, který navenek nevypadá příliš moc upovídaně, a přesto, ten vtip, ta chuť a ochota komentovat i tak zdánlivě nepodstatnou situaci jako je náhlá bezvětrnost na vysokém kopci, kde doposud foukalo. A to nejlepší, to co ne jen že mám rád, ale i miluji, má drahá L. se sklenkou vysoce dobrého vyšlechtěného vína Scheurebe a s úsměvem na tváři. Takový byl můj výlet na Moravu...

Zápisky z cesty na čtení

L. a její otec, jeho přítelkyně a nadupaná kára / Vary nazdary do Prahy / Absinth a poesie /  Chaos: kdy že to teda vlastně čtu? / Divadlo a pizza / Samotné čtení krákorání, divný pocit, suchý přednes, jako by pořád někdo odcházel / Nikdo neodcházel, dal jsem si Absintha, cola, Ironie / A trochu se to nepovedlo i když vlastně jo / Při cestě zpět L. nemluví, jednosměrka, police, ještě divnější pocit / Doma: absinth, divná nálada, umělecká vyprahlost / Podepsal jsem čtyři autogramy, zažil fajn večer, jen to nebylo tak jak jsem očekával, ale očekávání jsou prostě vždy klamné... Cross se za ty roky co jsem ho neviděl malinko změnil, bylo to plné emocí, ta návštěva tam, díky všem, že jste to nějak přežili... 

¨

Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarskýbásník Václav Eder

A málem to byl návrat do 19. století. Měl jsem domluvený nový work ale nějak to padlo. Už jsem se skoro musel vystěhovat z bytu (nebylo na nájem) ale nakonec se to vše povedlo. A proč ten návrat do 19. století? Mám nasmlouvané samé autorské čtení a měl jsem přijít o byt, skoro bych byl už vážně umělec, chudý ale přesto tvořící. Ale vše se zas během pár hodin změnilo a krom toho, že teď zas budu mít stálou a dobře placenou práci se toho moc nemění. V úterý 31 srpna od  21:00 zahajuji čtením své poesii jednu úžasnou a rozmanitou akci v Pražském undergroundovém Cross Clubu...

Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarský básník Václav Eder, též známý jako Eddy, pásmem své dekadentní poezie. Divadelní část bude patřit hororové grotesce divadelní skupiny Podpultovka. Na své si tentokrát přijdou hlavně milovníci hudby - večer vyvrcholí hned dvěma koncerty, a to rootsové acoustic-reggae skupiny Kulturní Milan z Karlových Varů a skáčkové formace Yellow Cap z Berlína. Vinylovou tečku ve stylu rocksteady, roots reggae, ragga, dancehallu a hip-hopu pak za prázdninovým hudebním přívalem udělá selektor Mr Anděl z Roccaflex Soundu.

Via: http://yettey.cz/page.php?al=hulidi_48

Akce na Facebooku ...

L. měla pravdu, že to vše dobře dopadne. Další čtení budou, hned v říjnu opět Praha, budu zde postupně vše zveřejňovat...

Náhodo, nebo si to mám brát osobně?

Že zrovna u mého videa z autorského čtení, youtube nabízí Faithless - Giving Myself Away a poté Vypsaná Fixa - Dezolát. Egh? Dva songy které dost doprovázejí můj život...

Bezvěrci

Bezvěrci bez vědomí toužící po oplatě,

cigarety v ruce se slovy na oprátce,

tak hoří sladká nostalgie.

Bezvěrci na úpatí beznaděje,

tlachají o minulém život,

čas se táhne a táhne,

oprátka se utahuje.

Bezvěrci v mé duši,

tam kde byla naděje,

naivní poesie.

Bezvěrci bez touhy,

nemají už co říct,

kát či bát se

pozdě.

Bezvěrci v plném mlčení,

dívají se do ohně...

Message Last.fm: a taky čtu tvůj blog a tak, heč.

Re: [no subject]

On 16 Aug 2010, 14:17 EDDYcek666 wrote:
ahoj, kdopak ses? :)
17 Aug 2010, 10:31 gejsa_music wrote:

Bydlela jsem ve Varech a párkrát jsme se potkali, teď naposled před cca čtyřma měsíci ve Slashi. To je fuk, nikdy si mě nepamatuješ:).a taky čtu tvůj blog a tak, heč. jinak skvělej hudební vkus.-kvůli němu jsem si tě přidala do přátel-rozšiřování hudebních obzorů je potřeba. tak snad neva
Lucka

via last.fm

Někdy si ani nepamatuji kdo jsem, když se dnes dívám z okna opuštěného bytu, nevzpomínám si kdy naposledy, seděl jsem tu, a venku nepadal déšť...

A tak, heč.

Trocha příliš špatné poesie

kdo by chtěl napsat hit
ať prosím pochopí
že nesmí použít
do textu slovo pí
ča
--
von je taky život a život
někdy se jen louží plouží
a jindy si vejská,
přes obličej pleská
--
Sklo nadrcené holou rukou rána
krvácím z bosých slov
klopýtám Varama přes ostnatý drát větru
V hrdle mám rez
a rým na tvoje jméno
--
Zrazen, odsouzen, za mříže vsazen. Zenový mistr.
--
Velveti
ty jsou i pro děti
--
Na posteli leží,
spadne na zem, leží.

Kurva drát - ať už se zas něco děje

Mohl bych to napsat, všechno bych to mohl napsat, všechno za těch dvacet-dva let. Ne že bych nechtěl, nebo by v tom byl nějaký problém, nebo že bych snad někoho urazil. Jde o to, že v zápalu života jsem už opravdu zapomněl, kdo jsem, co jsem dělal a hlavně proč jsem to dělal. A taky, mohl bych se vymluvit na tu hlavu, na ten defekt co mám, nebo na vrozenou vadu očí. Na to mé krásné dětství: třeba... a dál bych psal o akcích za které bych měl možná i sedět; pakliže to bylo - vůbec tak jak to bylo. A taky o ženách, o tom jak jsem ve své pocta-tě sexuálně utlačován, tedy, vytlačován z pronajatého bytu: jenže za to si zas můžu sám! Nebo jak jsem sám sebe nedávno vyhodil. O dnech, tedy spíš nocích v autech po Praze. O mrtvé dívce v obýváku. No a tak... pořád je toho ale málo, a vzhledem k tomu, že už se vše napsalo, vše řeklo, tak jediné co mohu, je šokovat... mám pořád málo matroše na pořádný román sakra kurva drát ať už se zas něco děje... (čekám na novou práci: telefon co se nezvedá / nový byt - už jsem si rozvrhl kde co jakože bude / jo a taky v pátek ta fenomenální akce, zas budu číst na veřejnosti a bude se grilovat / a nikdo mi nijak nepíše a konkrétně dnes se mnou nechtěl skoro nikdo bavit / Ironie už taky nepíše / Jo prostě Lea je nuber one - jen si tak říkám, jak dlouho to bude tak úžasně šlapat: napořád není nikdy nic a přemýšlet nad tím je stejně blbost)

Shakespeare to věděl!
Dodrž slovosled!
Láska, moc, šílenství, smrt.
Jde jen o hru slov. 

Ano, i já podivný jsem normální

Když většinu svého času trávit s někým, kdo má neuvěřitelný životní nadhled, když většinu svého času trávíte s někým inteligentním, ovlivní vás to!

A pak se prostě logicky bavíte, bavíte psychicky zoufalými lidmi. Lidé co hledají konflikt, lidé co se přesvědčují o tom, že jsou jiní, že jsou nenormální, kážou dobro a jejich minulost je stejně prohnila jako jejich současné jednání. A zpětně, a to je důležité, si uvědomujete vlastní hloupost, že jste ty, co si na nic nehrají, a co jednali férově, odsoudili...

Ano, i já podivný jsem normální, jsem normální protože si uvědomuji svoji odlišnost, svoji nenormálnost, jsem totiž uvědomělí, jsem tedy normální.

Blázen a zvláštní je pouze ten, co si neuvědomuje, že se chová jinak, než ostatní...

Co jsou zač Reálie soudobého žití?

Co jsou zač Reálie soudobého žití? Skupina nezávislých umělců domnívajících se, že halasným povýšením své sociální a intelektuální ideologie získají obdiv ostatních (nenávist měšťáka je samozřejmě kompliment) a pozvednou tak lidskou kulturu a bytí na samý vrchol.

Tvrdé jádro se skládá z nadaných mladých básníků, kteří jsou však rozmanitě umělecky nadaní i v malbě obrazů, hudbě či divadle. Datum zrození této umělecké skupiny je však neznámé, kdesi se vypraví, že je v tom sama magie.

A Reálie soudobého žití běží dál, jako ve zpomaleném záběru Wese Andersona, vstříc dalším famosním dnům, zážitkům, k dalšímu soudobému žití. Protože žijí, aby mohli vyprávět. Nechť žijí Reálie soudobého žití.

Více již brzy...více tedy na oficiální funpage facebooku...

Nové zítřky, nové žití a hlavně REÁLIE SOUDOBÉHO ŽITÍ

Odešel jsem z redakce ZS. 13. srpna proběhne velkolepá párty u B., já - jakože špičkový umělec budu číst poesii, bude se pít a grilovat, s L. přijedeme stylově na motorce. Jo, máme to naopak, já jsem ta žena co píše poesii a ona je ten on přes motorky. 16. srpna nastupuji do nové práce, pod velkou stabilní firmu co mě zaplatí abych měl motivaci.

A taky REÁLIE SOUDOBÉHO ŽITÍ již brzy odstartují svou prezentaci...

Nic

Skládám písmenka v děsivá psaníčka a s každým rokem mám vlhká víčka.
To jsou ty dny, kdy se mění osudy, kdy nepoznávám tony minulosti.

Jen přihlížím všem těm změnám a jistý si nejsem, tím čím vlastně jsem.
Nebo tím, čím jsem chtěl být - neboť vlastně nejsem nic.

Nikdy jsem opravdu nic nedokázal, nikdy jsem opravdu nežil.
Opravdu nikdy jsem necítil život tak, abych opravdu žil.

Přesto jsem žil a žiji v mnoha lidských podobách a dnes už ani nevím, kdo jsem.
Jediným cílem vždy bylo psát a to mi ani nebylo přáno.

Vždy jsem žil jen pro ten den, pro který jsem bděl.
A taky jsem hodně snil, a to i ve dne.

Vždy jsem šel jen zatím a nikdy za ničím víc, vždy jsem se viděl jen jako nic.
Nic na prodej v regálu zapadlého knihkupectví, někde na dně jako teď.

Hodiny, kterým je třeba věnovat čas

Nahoru a dolů, Vary jako nezbytnost, Praha jako nemožnost, vábení venkova, ale s lidmi bez lidí, nekompletnost, nekompetence, apoptóza motivace, neschopnost rozhodnutí, chiméry nečekaných a správných kroků (nakonec nic), nemít proč odolávat nepříjemnostem = nemít jak odolávat nepříjemnostem, dlouhé procházky nočním městem (broušení nože o kámen), málo jídla, pálení dobrého bydla a hodiny jako krychle z průsvitného gelu, 24 větších amorfních segmentů, 60 menších a 60 ještě menších, rozmístěných zcela náhodně; každému řádu přísluší jiná luminiscenční barva. Jednotlivé úseky se rozzáří a zase pohasnou. Hodiny, kterým je třeba věnovat čas. A místo toho, aby se naše duše podpořily, tak se shazují, kdo ví proč? Hodiny, kterým je třeba věnovat čas.

Nedělní podvečerní ICQ diskurs

eddycek

Helou

??????????

Hi EDDY / Liquid Dreams Ni-sama je na koncertě Mozarta - nemá čas. Odpoví, až ho mít bude.

Bon jour EDDY / Liquid Dreams.

??????????

čus

eddycek

Blba otazka: jak je?

??????????

v pohodě včera jsem se vylil, dneska to vysportovávám

eddycek

To se mas fajn, ja dostal zakaz chlastat :/

??????????

no upřímně já taky

??????????

žlučník

eddycek

epilepsie

??????????

ale pamatuješ mosese?

??????????

njn jako moses

eddycek

pamatuji

eddycek

to zacina jak debata dvou starejch detku woe, to je hnus

??????????

nj tak už nám není 15

Autor v nemocnici

A já jsem vždy říkal že ty středy jsou pěkně nahovno. Tedy, obzvlášť ten noční přechod ze středy na čtvrtek! Tedy, dnes v 06:00 jsem zkolaboval někde na cestě z Otovic do KV. Epileptický záchvat. Ležím na neurologii. Asi moc chlastám a moc se stresuji, říkal nejmenovaný kapacitní docent, primář a kdo ví co ještě von sakra je. Takže další CT, vidím to na revers, do pondělí si to tu nedám. A co jsem dělal v 06:00 na silnici? Za vším hledej ženu. Díky P. K., matce a sestře a zejména L. za dnešní podporu...

Rande ve čtyrech se nekoná

A ráno jsem byl u doktora, s tou mou hlavou to není dobré. Vůbec to všechno není dobré. Strašně mě ta hlava bolí a nevím jestli zítra odjedu na MIGHTY SOUNDS. Poslední dobou je to s lidmi tak, že se něco domluví a pak z toho nic není. Sliby chyby. S Poetou pomalu startujeme novou uměleckou skupinu, pracovní název zní "REÁLIE SOUDOBÉHO ŽITÍ". A všiml jsem si, že si mě pár lidí na FB vyhodilo z přátel, jsou to lidé o kolo Chilli Chilli baru - tak si naserte když se vám nelíbí co píšu, nejsem děvka, nemusím se líbit a budu si dělat co chci! Je už málo času, musíme tvořit, dokud je ještě nějaký čas, jo a taky se učit být Zenovým mistrem!!!...

Vyfoceno v Bochově na světelném sloupu - pocit chtít skočit...

Zamyšlení nad přátelstvím, láááááskou a zákoníkem práce

Během KVIFF za mnou přišel ten barman, ten který má na mě averzi a já na něj, pozval mě na panáka a řekl, že chce začít znova, že se na to vykašleme. Tomu já říkám Džentlmen, jen, zrovna od něj bych to sakra nikdy nečekal! / Petrželka mě podržela, nalila slivovici a měla o mně strach. Jenže jak už jsem psal, když jsem v hajzlu, když to není okej, prostě když jsem ve sračkách, zajímá mně, jak to vyřeším... / Tomáš Murár se už neozval / Zlá Hyena pomohla, to je přátelství, přátelství s punkáčem, kluk co vás nikdy nepodrazí! / Diskurze s P. K. na téma Evropská Unie, Coca cola a podobně. / Noci s L. a pocit hluboké láááásky. / Nic moc mě prostě už nebaví, ani už chodit po těch filmech, a ty festivaly... A psát už je taky nudné ale ty rande ve čtyřech, koupaní u Otovic když se stmívá, znásilňovaní L. a vůbec život s L. ten je prostě fenomenální. Psát znamená žít a tak si dávám tvůrčí pauzu na sex, alkohol, sex, alkohol a ty rande ve čtyřech. / Autor nepíše, ale bude, od dob uměle vyvolané hospodářské krize, poprvé jí pociťuje. Po hodně dlouhé době spí u sebe doma, kde dnes zaplatil nájem, přemýšlí jak z těch sraček ven. / Můžu chodit do práce, ale nemusím z toho být nadšen. Problém je, že já práci nemám. Já jsem součástí analytického myšlení, korporace, mravenčí práce - měl bych méně kecat a více makat. / Ráno nějaký schůzky, pak řešení problémů a pak grilování, koupání, no prostě rande ve čtyřech...

Jak rád bych zas přeskakoval vlastní louže!

Máme plicní vaky naplněný benzínem

Pojmenovala psa česky, aby německý partner působil v parku jako kretén a ztratil příležitost navazovat záletné vztahy (geniální plán zřejmě funguje na obou stranách hranice!)

Dostatečně rozvinutá folklórní skupina je v jistých kontextech nerozeznatelná od tlupy znuděných surrealistů; svatební hosté shromáždění k poslechu přání novomanželům zase od skupiny fanoušků vogonské poezie.

Často mění parfém – má pak vždy několik dní pocit, jako by se k němu někdo lísal. Na dámské vůně se dosud přejít neodhodlal.

Znáte ty lidi, co chodí po městě za poslechu soundtracku Matrixu, představují si na sobě černý plášť a efektní chůzi ve zpomaleném záběru? Prokažte světu službu a nacpěte jim sountrack Sweeneyho Todda.

Máme plicní vaky
naplněný benzínem
a až nám benzín dojde
tak dejchat přestanem!

Karlovo Šary

Schodiště rozhledny se vratce motá v kruhu
uprostřed města si řeka plete krok
hladké chodníky svrasklé v kočičí hlavy
vrávorající
domy se snaží
podpírat navzájem.

Dej mi pětku na retku
příšernej pocit
sám sebe v hlavě nosit a o milost prosit.
Balit mech ať jsem na plech
a po nocích pilovat mříže.
Zvíře v díře.

Zrcadlo oblohy
žiletka slunce
tři tahy popelem.
Tohle místo
je našim osudem.

Karlovo Šary
Karlovarky
na káry až k ránu
sedneme si zas na kávu
film co má i nemá šťávu...

Bylo to takové démonické

No a tys byl v té černé košili a měl si na krku takovou tu lebku a bylo to takové démonické . možná na to jsi mě dostal... Jo a ty fotky vytvořil Fotoateliér Lupodav...

Věnuj se jenom svým obsesím, stejně nic lepšího nemáš.

Noční příběh byl již zapomenut. Deštivé dopoledne je smutné, ale to už dopoledne bývají. Den má několik opravdu hrozných částí, ale dopoledne je vyloženě strašlivé. Horší je snad už jen ráno. Nebo to období mezi nocí a ránem. Jennifer Jason Leigh ve výjimečně dobré roli ve výjimečně dobrém filmu. "Náš vztah je založen na vzájemném respektu, takže se mi ani nepokoušej naznačit, že jsem tvoje matka". V pivnici s jedním z nejlepších přátel. Delší dobu řešili politiku, což bylo příjemné, protože už pomalu nemá s kým si o tom promluvit. To dokonce i s literaturou je to lepší... Ale někteří, například ona, praktikující psychologii, by se zlobili. Jak zbytečné! Copak je politika nějaké téma?Je to jen záminka, proč se nebavit o vztazích! (Jiní, které zná, by pak ale řekli, že bavit se o vztazích je útěkem a zástěrkou před řečmi o sexu, a konečně třetí část řetězu praví, že bavit se o sexu znamená vyhýbat se jeho praktikování: až to ta vaše báječná generace jednou vezme do rukou, to se budeme mít výtečně: pro samé souložení nebude čas ani energie na žádné zhoubnostě, jako je třeba politika, války, umění nebo věda.) a tak mrdat na Vás!

To jenom my máme tu sebevražednou potřebu aby nám rozuměl úplně každej

Lepší hlasitá hudba na nepronajatých pozemcích než ticho na pronajatých pozemcích / Veselé počteníčko. Plány do budoucna pod šedým pokryvem pseudo-povinností. Ostatně, čert aby to spral! / Jo a tu středu mám takhle zaprcanou úplně neskutečně (nemám kam jít kalit) / No ale ve čtvrtek bude mrtvej krtek, L. a já, na jejím dvoukolém mazlíku plnou par po silnici... (všechno co mám vodkazji sám sobě) ...

Co oni jsou za rodinu, když doma nemají nic, s čím bych si učesal své metrosexuální háro?

A spát vedle ní u nich doma je taková změna, že ráno nebyl ani cyklus rozmnožovaní / Petrželka, já, víno, tyčinky a diskursy vo našich životě a vo životě těch druhých / 3.7 ve 23:00 ve Velkém sále by podle spekulací mohl přijet Tim Burton. #kviff / Nevěřím ničemu, co týden krvácí a nezhebne to! / To máš z toho, s jakýma lidma se ty stýkáš! To máš z toho, jakej ten život ty vedeš! Ne! To mám z toho vzduchu tady! / Novinářský kodex: "Úplatky můžeme brát jen ve formě, která se hodí k výkonu novinářské činnosti - takže alkohol a propisky.".... kde je ten chlast pro dnešní večer? Jo jasně, už vím, u L. doma... jdu tam spát a brát úplatek...

Jo a těším se na KVIFF - Irena Hejdová je již ve Varech a husťokruťácky si o tom ublogla!

Autor postuje z postele a možná že přece jen žití není tak otřesnej kýč

A jí z  toho filipínkování už bolí píča! / Tomáš Reindl je velkolepí nadhudební umělec, co se nebojí ve své hudbě prdět, chrápat a kašlat na to! / dva dny v posteli, filipínkování a spaní a ty malé žluté postavičky a několik úspěšných pokusů o znásilnění ve spánku / ty čubr bijáky jsme neviděli dokonce; ona do toho vždy skočí ta biologická funkce: reprodukční cyklus / oni vlastně ti lidé už ani neví, všechno co dělají, že nakupují, že chodí po barech, všechno je to jen přikrmování reprodukčního cyklu / Zig Zag bar: místo kde se shromažďují nezadané ženy o kolo třiceti / aranžér večírků: to je ten, co má u sebe vždy dostatek koksu / a ten rozchod je taková podivná hra: nikdo to nechápe ale nám to sedí; a je vtipné, jak nám lidé skočily na ten vtip s děťátkem/ život je stylizované divadlo : stylizace je přeci permanentní! Žádný člověk neexistuje v surovém stavu, v "přirozeném". Upřímnost je další varianta stylizace. Když se oblékáme, stylizujeme se. Když zůstanem nazí, rovněž. Cokoli řeknem, uděláme, napíšeme, je vždy stylizace. Hrajeme. Jenomže to není chyba, to není špatně. Život jako inscenace, živoit jako divadlo není jen hloupá fráze z hereckých memoárů, ale estetický ideál. A Iniciační zážitky jsou. A jsou důležité. Jenomže, musí jimi být i celospolečenské události, revoluce, války, ruské tanky atp.? Mohou, jistě, ale nemusí. Stane se něco takového za našeho života? někteří po tom touží, jiní jsou o tom alespoň přesvědčeni. Já nic takového nepotřebuji. Přjde-li, přijde. Což ještě neznamená, že mě to s mou "generací" nějak spojí. Ostatně vždycky mi byly sympatičtější zákulisní intriky, zrady a palácové převraty, nežli manifestace, demonstrace, volby a jiné masové změny.

Michaela Poeta Zůzová - podvečer přimeřené deprese

Podvečer přiměřené deprese přinesl krom záznamu mého čtení i video záznam mého hosta...

Výsek ze života špičkového intelektuála aneb blogger v nákupním centru

"Ahoj, jen jsem se chtěla zeptat, ty seš EDDY?" - "Ne, já jsem jeho bratr" - "Aha, to jste si tak podobný?" - "To víš, dvojčata..." - "Aha, tak nic, já jen že čtu jeho blog, chtěla jsem ho jen pozdravit, líbí se mi co píše." - "Hele, tak já to bráchovi vyřídím oka?" - "Oka, tak dík a ahoj": A tak sorry, mě tyhle hry baví, tímto tě zdravím a hluboce děkuji za přízeň. Btw, hele,ty modré kozačky, co jsi měla myslíš vážně nebo je to jen prdle? Hnus!

Smutný diskurs o společnosti v jinak dobré náladě

Liberální společnost nejen neexistuje, ale ani existovat nikdy nebude a volnomyšlenkářství je nedosažitelné: a jeho osobní zkušenosti, které zavdaly příčinu k napsání tohoto smutného postu z jinak veselé nálady, mu denně dává za pravdu a je to vcelku jedna z mála věcí, která ho opravdu skličuje. Potvrzuje se samozřejmě i Radomilova teorie, že mladí bývají nejkonzervativnější: chcete-li slyšet něco neobvyklého, jděte od padesáti let vejš (a i tam, samozřejmě, pečlivě vybírejte).

Je mu prostě nesmírně smutno z toho, že jiný vztah k drogám a omamným látkám, ideálu zdraví a nepřipustitelnosti smrti, odmítnutí majetnictví a posesivních sklonů v lásce a partnerských vztazích, jiný vztah k homosexualitě, bisexualitě a svobodomyslné výchově dětí, jiný vztah k rodině nebo dokonce, že by se někdy mohlo něco změnit třeba ve školství (och, vy mladí idealisté a milovníci faktů!), to všechno nemůže být už ani sen. Že o tom už vlastně nejde ani mluvit, protože by byl utlučen.

Fernando Pessoa - čtení z Knihy neklidu; Nevinnost je nemyslet; Dopisypřátelství, lásky a magie

Jak již jsem zde psal, v rámci pravidelného čtení, které děláme v knihovně na Lidické (KV). Proběhlo čtení z knih zapomenutého Fernanda Pessoa. Čtení si pro Nás připravila Petra Petrová, kousek záznamu je zde.



Další čtení proběhnou až po prázdninách, tedy, koncem září, budu Vás o tom v čas informovat.

Jsem v prdeli, takže jestli mě sháníte, neshánějte mě

Tedy, jsem opět v Bochově, a to je zas Bondovka... je to ale zvláštní místo, a je zvláštní číst lidem které znám roky vlastní verše na chatě, pak cestou z města si pustit esazlesa... // Kočka co se jmenuje Citronek a její mládě Limetka. // Kuriózní gay-text a úchylná monogamistická propaganda, obsese kosmeticko-epilačním komplexem, samozřejmě mesmí chybtě povinná zmínka o všespasitelném kondomu a především, ultranepřijatelné nejhorší slovo na světě, nejperverznější výraz "přítel" ve všech nesnesitelných a nemožných kontextech. // Pocítit plný nápor vlastního narcismu, po delší době a být samozřejmě nadšen. Nostalgicky si zavzpomínat nad vlastním blogem . // Což takhle kolonizovat nějaké menší město a začít ho žít po svém? Město, kde by bylo jen jedno experimentální divadlo, jen koncertní síň specializovaná na soudobou vážnou hudbu, velmi vyhraněné bary a hospody, prostě nevytvářela by ten standardní stereotyp, že nomrální člověk už není v maloměstě ani na okraji, ale naopak by vyštvala všechny řádné občany? Proč mají všechny uzavřené systémy sklony ke komplexitě? // Doba temna: Obecně velmi přituhuje. Na univerzitách, úřadech, ve světě. Kontrola je fašistický slovo. Ale i umění, film, žití a samozřejmě také zoufalí opilci. // Princip samosoudce v portugalské kinematografii současnosti: Udat sám sebe a nastoupit výkon trestu... // Už delší čas mě rozčiluje starší článek na téma "sex od 14", který se rozplývá nad rozumností a zodpovědností dnešních dětí, antikoncepce, plánování, kondom, příprava. Včetně vět typu "chodili spolu asi rok a pak se rozumně dohodli, že zahájí pohlavní život". Racionalita a zodpovědnost jsou vhodné vlastnosti například u velitele hasičů, (ale i to snad jen při zásahu, a ne když šoustá čtrnáctiletý sousedovy syny). Do lásky a vášně to, probůh, netahejte. //Napsal jsem email Tomášovi Murárovi, dlouho žádná reakce, až před několika dny přišel feedback s hlubokou omluvou a velkým potěšením a zájmem, brzy se sejdeme, brzy bude má nová umělecká skupina plná osobností, již brzy... // Pivo s P. P. a hromadou dalších knihovnic, inspirující debaty, smutné historky nad byrokracii v krajské knihovně (sesunem poezii ze čtyř regálu do jednoho...) aneb Já a literární dámy, Já jako jediný mladý muž zde aktivně literárně žijící, možná abych byl výjimečný, možná je to jen smutné,  jak se cítím, sám se sebou... // Onehdy jsem napsal, že sebevraždu páchají hlavně šťastní lidé. A pořád si za tím stojím. Když jsem v průšvihu, v průseru, ve sračkách, zdánlivě, nebo i doopravdy bezvýchodné situaci, když se otravuju, nudím, trápím, je mi blbě atd., prostě mě zajímá, jak to dpadne, co se bude dít, jak se z toho zase vyvlíknu. Když je mi skvěle, říkám si: a teď už nemůže přijít nic lepšího, leda snad... smrt!!! // Dva nejlepší zážitky posledního měsíce: poslední společná noc s L. a koncert esazlesa... nikdy nezapomeneš, nikdy již nic víc, klidně bych se odstřelil, aby toto bylo už jen věčnost... proč všechno končí?...

A když potkáš někoho, kdo se zeptá "a máš někoho?", prostě mu vraž facku

Kdysi jsem myslel, že nekomerční a komerční zařízení se od sebe liší podle toho, že tomu nekomerčnímu nezáleží na tom, kolik přijde diváků- návštěvníků. Skutečností ovšem je, že oběma na tom záleží stejně, jen ty komerční zařízení na tom dokážou vydělat peníze. // Jen co jsem se zbavil skandálních dotazů typu "Máš někoho" začaly se podezřele množit ještě mnohem skandálnější dotazy typu "už máš pravidelný příjem?", "vrátil ses do školy?" "odkud bereš peníze?" apod. To je zlo. A jak praví starý vtip, některý věci nevysvětlíš. (a nechceš!)

Reklama na koncert, který nepořádám

Open air - Plácek za kolejema, pořádá Studentská Unie UJEP, to mě teda ujeb!

16. 6.10 - Kde? V Ústí nad Labem, to je tam, kde je ten industriál, někde na plácku za kolejema. No a prej vod 18:00 ... Budu tam!!! Line up : !!! - :) ESAZLESA :( - !!!, SOI, Mossambic...

Je to zvláštní, jak je člověku špatně, a přitom je vlastně šťastnej

Jsem smutný, jsem veselý, jsem hysterický, jsem flegmatický, jsem klidný,  jsem rozjetý, jsem nostalgický, jsem melancholický, jsem zamilovaný, jsem cynický, jsem citlivý a je to zvláštní, jak je člověku špatně, a přitom je vlastně šťastnej.

Co vy víte o tom, jaký to je, každej den odolávat nutkavý potřebě skočit pod kočárek?!! // Potřeba elegance, čistého řezu, zlatého řezu versus mnohomluvnost, nutkavá potřeba sdělovat a sdílet, bariéry neporozumění // Všimla si,  že jsem drzý (kvůli té poslední naší noci), ptal jsem se, jestli je to špatně: leze po skále bez jištění (aby chytla signál)  a píše že ji chybím // Petržel říká, že jsem jako Darell Standing, tulák po hvězdách... // Nudné Vary // Tento týden: středa: budou esazlesa, čtvrtek: Fernando Pessoa, wejkend: s rodinou...

Je mi to líto, odškrtávám ze svého srdce E. Š., není to tak snadné jak to píšu, ale musím... (racionální řešení)... A jak říká L.: emocionální projeví přijdou v opuštěných nocích...

Zalézt do své knihovny, a to už napořád...

Vlastně jsem byl zas šašek, snílek se spoustu řečí, co ani bombu v tašce nemá

Dnes nasral dvacet lidí a u tří se setkal s pozitvním ohlasem "kráčím ve tvých stopách" a "to je takovej šílenej filosof, jediný, co ho řadí mezi normální lidi, je, že chlastá" a "já to prostřední jméno v úředním styku neužívám, a ani v pohlavním. Zato se hodí při obchodování s mešním vínem" // vedle sedící právě se rozcházející pár a výroky o růžových brýlích, brečící chlapec, zato žádné výtky ohledně sexu // neustálé zaplétání se do stále stejných diskusí a ta nešťastná lenost mlčet //aneb jak praví jiný klasik: jde o to, o co jde!

Proč jsou mladí lidé lidé tak konformní, nudní a trapní?

Autor v divadle, s ní

Je to vlastně takový mix. // Vzpomínám na jednu historku, kdy jsme byli na jakémsi "kursu sebepoznání". mj. tam došlo k tomu, že byly vybrány tři dívky, nebo to možná byly dvě dívky a jeden chlapec, které mi veřejně měly zodpovědět tři otázky. Tedy, ty otázky byly dané, takže je neměly zodpovědět mně, ale o mně. Pamatuji si jen, že jedna z těch otázek byla "kde bys mě chtěla poznat". Jedna dívka odpověděla "v partnerskym vztahu", z čehož ten lektor málem upadl a nejen on to pokládal za vyznání lásky: faktem ale bylo, že ona to brala jako netypickou situaci, vníž si mě nedovedla představit a prostě by jí zajímalo, jak bych se choval, kdybych se do takové situace dostal, uvnitř. No, ta otázka je vlastně záhadou dodneška a jak mě to nikdy dřív nezajímalo, tak asi stárnu //mít chlupy načesaný // holub v redakci: to mě teda raději neposer // tmavá atmosféra Elka a L. vedle mě: zážitek jak z divadla, tak z toho, jak se sem tam naše těla dotýkají, jakoby to snad bylo poprvé, nikdo s tím nic nedělá, jen klidně sedíme, smějeme se // domluva s M. K.: budu psát o zákulisí divadla, možná budu i hrát, možná...  //VK. mě baví, a jeho baví mé kulturní vsuvky a naše debaty mají zajímavé konečné myšlenky // tohle už ani neulibáš // klín jedině klínem, ale jak mám nahradit tebe? // když se kácí les, padají třísky // máš hodinu, dělej si se mnou co chceš // čas plyne // já cítím, že se mi chce hrozně spát // miluji tě kotě // poprvé od té doby co jsem se rozešel s Weru, vytahuji druhou peřinu abych jí měl čim přikrýt // spát vedle ní: permanentni vzrušenost: brzké vstávání: co bude s náma? já nevím... // řekl jsem jí to, vážně a skoro hodně nahlas... // cože? vy zhrdáte karasy Jeho Královského Veličenstva?

Autor vysedává v divadlech a parcích

Útulné studenské divadlo Dagmar: sestra po levici, herečka jako sestra // Problém Varského osvětlení: má existenční deprese, nemá pro koho svítit //  raní rozepře v redakci: jak jinak, než o mně? // plán: chvíli žít s herečkou, teda, s hysterkou // město je volné: už to chápu! // to je ale přes celé město pěšky; to je ale přece kousek // on stejně jako ona, těží na tajnostech - zaujímají, to dělá každý // těžit více: chodit mezi ty starší // nehledat náhradu za L., takoví už nejsou // hledat nehledání, téct tam kde to kvete // najít si střed, emo a racionálno // na-druhou stranu to zas dostává vše novou barvu // a tohle není konec, jen to zas bude jinak: okej, tak o kolo šesté u mně v podnapilem stavu, a pak do divadla, mám to tu jako  napsané...

Přes 700 poznámek, není to prdel, to je na román

Cykly nepochopení, cykly porozumění: náhlé odpolední setkání. Nenadálé pohyby rukou, čekání na schodech. Někdy představení: jindy pokrčení. Víc informací: větší nejasnost. Mamonářský koncept a inovace některých loňských historek. Někteří si pamatují, já zapomínám. Tanec letos vlastně chyběl, ale všechno to společenské hemžení! Hranice egoismu. Navazování: svazování. Vztah mého snu a rozchod jako adaptace mé noční můry: děsně trapná blondýna, přesně ten typ holky, která krom toho, že je úděsné blbá, je  ještě trapná a nezapadá ani do té skupiny "kapesní šukátka na zlé časy". Naměklost: jsem z toho v hajzlu, fakt smutný,  nebude už jen pro mě, už asi ne.... achjo/ jo achjo / tak mi napiš když budeš chtít / a přijdeš za mnou? / proč ne / tak někdy někde / to je divný / jo / tak ahoj... a to mé kýčovité hlazení po tváři, nelze si to odpustit, nelze, v tom je to kouzlo... a dohajzlu s lááááááskou... Myslet si, že jsem sám: zničit všechno mezi těma, co mě zas podpořily, když krev tekla:  J. I., T. Z., P. K., K. M. a spol, na tohle se nezapomíná! A děsně příjemné vykalení právě u K. M., řeč o vztazích: "No neboj Eddy, asi brzo skončím jako ty" - "No vy jste se teda hledaly" ... Matně si vzpomínám na cestu domů, a vážně, vážně se omlouvám technickým službám KV za zkopané značky a podobná zvěrstva (to já ne! to mé zlé dvojče!). Neusneš, chtěl bys, jenže vedle ní, a ona už není. A ta Ironie: "My si chybíme, abys to jako věděl!" - "Já to vím, psal jsem ti to" - "Ale je to tak..." a je... A když jsem brzy k ránu procházel sokolovskou, přilepila se ke mě kočka, čtyř noha. A jak jednou říkala Ironie: ti nejlepší lidé skončí stejně nakonec samy s kočkou. Vzal jsem jí k sobě. Bylo to milé, byla jako já, tulák co jen tak bloudí. Byla přítulná, asi jsem to potřeboval. Jenže to dlouho nevydrželo. Dnes v noci odešla, stejně jako deprese, vše na ona, nakonec odejde Ironie: už se tam na to vyser, budeme sousedi a budem si půjčovat mouku a cukr / nábor do nově vznikající umělecké skupiny: je našlápnut / už jen to, že jí to napadlo, je dost: mě napadá: už si konečně někoho zabít / četl něco málo na mém blogu, a co si o tom myslí: ta správná kombinace léku by ti jistě pomohla / posadím se vedle neznáme: "Já jsem..." - "Já vím, ty jsi ten co píše básně" - "No bohužel" - "Já si vždy pamatuji zajímavé lidi" - "Tak to děkuji" / četla něco na mém blogu, a co si o tom myslí: jsou to pěkný sračky, chodíš se tam vybrečet, ale tím nechci říct, že je to snad špatně / v každém městě naleznete hospodu "U Švejka", stejně tak v každém městě najdete idiota kterému říkají Ozzák, v některých je koncentrace dokonce  početnější / N. říká, že můj problém je v tom, že jsem si ještě nevybral cestu / nutkání: lákání divadel a ateliéru /  pocit: chtít nemyslet / nezapomenutelná věc: její neodolatelně mladá prsa zahalená kouřem vod cigaret / stejně to vole eddy není konec, já tě znám, tvoje ženy, ty co byli zásadní, vždy sis k nim cestu našel... / přehodnocuji: tatabojs není sračka, jestli jsem někdy tohle vážně řekl, zasloužím si horší peklo než mám, sračka je tenhle blog a sračky jsou mé myšlenky!

Aneb: tedy a tak, tady a teď, skončilo něco krásného, svět zas bude strádat, eddyho svět, kurwafix ale byla to paráda! Když máte v Evernotu pro někoho speciální rubriku, v které spočívá přes 700 poznámek, není to prdel, to je na román...

Autor vysedáva v hospodách

a provádí nábor do nově vzniklé umělecké skupiny básníků, již brzy vystoupíme z řad a budeme číst na ulicích!!!

(Vždycky říkám, že chcete li brzo vstávat, je dobré jít pozdě spát, a to velmi opilý. Dnes jsem vstával svěží již v 6.30 // Sak píše, jak Havel napsal, jak Fučík vyprávěl, že jednou za ním Vančura přišel, že hledá pevný bod, údolí klidu, teď když ztratil tu komunistickou ideologii, že se přišel radit o možnostech konverze. a dobrák Bedřich nu na to dí: "moje víra, to není žádné údolí klidu. to znamená stát na místě, kde nejvíc fouká. je to život na vidrholci!"// Top diskurs: "tak, jako voni si ukazujou mimina, si my ukazujem léky" -"to my si ukazujem ještě čůráky")

#remainsOurHope

Ať si to každej přebere, jak chce

Po dnešním dni si začínám připadat tak jako bych už neměl nikdy v životě nic napsat. a Jako bych už neměl nikdy nic zažít... A tak, když jsem to dnes slíbil, tu je mé video z autorského čtení o které jste si tak psali. v HD bude až po nějaké době, youtube na tom pracuje. A vzhledem k tomu, že vše co tu bylo je najednou "píčou ke zdi", že už i psaní je těžké a marné jako láska k ženám, mám už jen zas tu samou myšlenku jako dřív. Vytvořit něco zásadního a umřít. To proto, abych tím omluvyl to klišé...



Jako bych chtěl: Vyrvi mi srdce a hoď ho na chodník...

Tam kde jsou i slova zbytečná a umění vás neumění

Nehledat krásu, nehledat ošklivost, nehledat poetično, nehledat umění- hledat patos!

Tož, chtěl jsem psát o různejch věcech z poslední doby, třeba o své nadrženosti nebo o zajímavých rozhodnutích, nebo o věcech, který mě serou, o jiných věcech, který mě taky serou // nebo závisti // či třeba o famózním útěku bez placení z clubu prdel // o lenosti a pomalosti // ale nakonec to je vlastně jedno oslovení, které všechno změní.

Život je žůžo: je to paráda po dvaadvaceti letech!!!!!

Snědl jsem tělo Václava Klause

Chtěl jsem upozornit na možnost, že tento blog teď možná bude příspěvek od příspěvku nečekaně měnit tón. Pak jsem si ale uvědomil, že stejně umím psát jen jedním způsobem (a do jedné nálady), a tak si nikdo ničeho nevšimne.

Pokusy představit si, zda bych se uživil v reklamě: Snědl jsem tělo Václava Klause (titul pro nový Vieweghův román); Došlo vám čtení? Deprese – ideální společník na cesty!

Další kritika co přišla emaile: "Tvé verše jsem prolétl jen velmi zběžně. Ty víš, že já jsem poněkud poetický ignorant, tudíž se ode mě pravděpodobně světoborné recenze nedozvíš. Mohu Ti pouze říct, že již působí profesionálně. Člověk, jenž si je přečte, si je nucen položit otázku – co tím autor chtěl říct? Zatímco u jiných autorů si člověk často řekne – To je ale idiot."

Příručka Nové poezie: „20 Kdo se nebude bát smrti,
buď bude, nebo nebude zachráněn svými básněmi.“

"Tak dlouho se kočkovali, až se z toho okotila."

Úvodní věta pro detektivku: "Bylo to toho roku, kdy začali herci Azbestového divadla záhadně umírat."

Chtěl jsem v hospodě zobecnit heslo víno, ženy, zpěv; u druhého slova mi došlo, že jen přeříkávám jiné ustálené spojení.

Když odcházím, zbývá na lístku pět piv. Platím tři, připraven na to, že jde o omyl a že budu dlužit nebožákovi, který odejde poslední. Ráno mi W. píše: "Při mém odchodu již bylo vše zaplaceno."

Ráno mžourám na lahev stojící nade mnou na parapetu. Je evidentně pivní, ale v ranním slunci se zřetelně leskne nápis GIN. Zdvihám se na loket a shledávám, že v úplnosti zní ORIGINAL.

("A co že je to ten diskurs?")

Někoho si už konečně zabít, sííím

Na straně jedné, je to všechno jen způsob sebeprezentace, na stranu druhou odmítání různorodé činnosti z důvodů marnivosti je vlastně jen lenost. Což už je asi stá dvacátá variace. Když se všechno točí jen na linii literatura-politika-sex, nebezpečně hrozí takovéto zavalení knihami, facebookové kluby "Milujeme knihy" a nějaké to zavalení se vlastní knihovnou, výprodej knih a další zvěrstva. vlastně tolik podobné vánočnímu přejídání prorostlým bůčkem a sáláním televize, ačkoli bych nikdy nečekal, že to napíšu, věren někdejšímu přesvědčení, že moralistní protitelevizní kecy jsou větší zlo než samotná televize. Potřeba onoho elegantního jednoduchého rámce vzdor odpudivé potřebě přejídání se vším, do čehož vstupují rozmartné motivy praktikcé.

O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo!

Lenost překonávající všechny meze, řízení ovládl subjektivismus a nevědecké přístupy.

Nedávno jsem po delší době zas viděl Klauny. "Ty přece nic nenapíšeš. chybí ti trpělivost, nápady, talent. umíš jen žvanit o velkym kumštu, ohromovat sebe, a druhý, chlastat, tahat z lidí peníze" - hmm, tak Vám chlapci děkuji za názor... Ale mají pravdu v tom co šeptají "To je jeho vztah k penězům, plný veselé anarchie." ...

Nepopsatelná dialog: "Líbí se mi, jak se měníš." – "A v čem?"- "Jsi pořád smutnější a smutnější".

Někteří mí přátelé hovoří již měsíce o tom, jak píší bakalářku. Já ji napsal jedné známé za šest hodin.

Stačí si projít pár úřednických publikací, vytvořených EU, za peníze EU nebo na přání EU, aby se člověk stal euroskeptikem.

Rád si volám s L. M. Oba totiž rádi přeháníme, přeháníme, přeháníme... (01:25:22)

Goodfoul fest  a noc s P. K: Debata o politice s její babičkou, brzy k ránu, bavit se, bavit se, o neštětí, bavit se, neštěstí a její růžová noční košile po babičce...

Číst si cizí blogy a bavit se neštěstím jiných.

Pocítuji vůni divokého tvůrčího dobrodružství

Každý prý touží po tom neprobouzet se sám. Versus nelíčený děs v očích mužů při absurdních představách o společném bydlení. "Dovedeš si představit, že přijdeš domů, třeba opilý z hospody, a tam někdo je?!". Taky už se poslední dobou příliš netěšívám domů, ale rozhodně to není tím, že by tam snad někdo byl... Zdál se mi tuhle krásný sen. Byli jsme s větší skupinou lidí v nějakém domě u jezera, a očekávali jsme hlášené deště spojené s velkou povodní a zřejmě i koncem světa. Trochu námi hrála nejistota, trochu snad i naděje či obava, že to nakonec neproběhne. Pak začalo lejt, za chvíli stoupla voda až k oknům, dům se vyvrátil ze základů ... cítil jsem hroznou vznešenost, velkolepost a smíření. Nepřeceňuji význam blogu, proto mě vždycky trochu rozhodí "to mi nemusíš říkat, já už to čet na blogu" nebo dokonce "čteme přece vaše blogy" nebo dokonce  "tohle tam nepiš/smaž,protože to čte i... " nepsat, nemluvit, nasrat! Občas některé věci nenapíšu do blogu z určitých obav. Někdy něco napíšu a jsem pak peskován. Na blog se můžu vykašlat, ale v románě, tam to, milánkové, bude pěkně všechno vod podlahy! A tohle byl překvapivě byrokraticky úspěšný týden, dále nějaké další milosti a libosti a z nich plynoucí intensivní diskursy permanentího sebeuspokojení. Jen, chtěl bych, být uspokojován někým jiným častěji a intensivněji...

Reakce na mé autorské čtení

Nejlepší oceněná kritika: "Není nic nechutnějšího než takzvané autorské čtení. Zpěvák, který zpívá písně, je sám o sobě nesnesitelný, ale spisovatel, který dává k lepšímu své výtvory, je ještě mnohem nesnesitelnější. Spisovatel, který vystoupí na veřejném podiu, aby předčítal svůj oportunistický šmejd, to už je ubohá šmíra"

Nejlepší oceněná pochvala: "Byl to pro mě velký zážitek. Máš příjemně jemný hlas a nepříliš silný stisk v ruce"

Všem děkuji za jejich názory, hodně jsem si z toho vzal. Třeba že je lepší si každou báseň dát zvlášť na jednu stránku, abych až jí dočtu, otočil jen stránku a tím dal najevo že jedu novou. Nebo, že bych měl přeci jen  číst ten volný verš trochu rychleji, více to sázet (dřív jsem byl zas moc rychlí). Nebo, že bych měl vynechat víno a dát si spíš absint. Brzy budou další čtení, vše zde dopředu ohlásím...

A JINAK VÁM NIC NECHYBÍ? (literární revoluce na Karlovarsku)

 Hlasité čtení z knih domácích i světových autorů, každých čtrnáct dní ve čtvrtek v Karlových Varech ve studijním oddělení knihovny na Lidické... Možná po přečtení titulku přemýšlíte, proč se cyklus hlasitých čtení v knihovně jmenuje zrovna: A JINAK VÁM NIC NECHYBÍ? Podle slov knihovnice, která to všechno vymyslela a organizuje, není toto jméno vybráno náhodně. Takže jedna veselá historka ze života knihovny: V měsíci březnu připravili ve Studijním odd. Lidická jedno hlasité čtení, aby vyzkoušeli, zda mají uživatelé knihovny o tuto akci zájem Pořad se setkal s úspěchem a knihovnice, plna dojmů a pozitivních emocí, o této akci vyprávěla jednomu čtenáři, který si půjčoval knihy. Starší pán jí se zájmem vyslechl, pak se postavil, posunul brýle na špičku nosu, zadíval se na ní zkoumavě a povídá: "A jinak Vám nic nechybí?"... (ukradeno z fan page facebooku naší knihovny, ps: já mohu ne?...) Takže: 3. 6. 2010 17:00, Jan TREFULKA - Vraždy bez rukavic // 17. 6. 2010 17:00, Fernando Pessoa - Kniha neklidu; Nevinnost je nemyslet; Dopisy přátelství, lásky a magie; Faust...

Pojďme se bavit o Ničem!

Nietzsche, Friedrich Wilhelm: Muž, který dal výpověď Bohu. Ten na oplátku při odchodu ztopil všechny pracovní nástroje.

Bůh: nejmedializovanější nezaměstnaný

Bludozer: nástroj na přehazování bludů. Na některých universitách je jeho užívání zakázáno.

Má rodina: experimentální kapela. Je zvláštní si po dvaadvaceti letech uvědomit, že je člověk celou tu dobu na koncertě.

Občas se někdo diví mé schopnosti páchat nejrůznější faux pas, ale při kombinaci rozmáchlé gestikulace, menšinových zájmů a dobře míněného buranství to není nic až tak divného.

Jaké sny se mi zdají? Naposled jeden o tom, jak hrajeme veselé hry "lehni si na zasněženou silnici před blížící se automobil a uteč až v úplně poslední chvíli" a "šlápni komiksovým pohybem na střechu projíždějícího auta". Jinak se mi ale vrací tři druhy snů: sny erotické, sny o šťastném životě a sny o namáhavé chůzi. Nejdéle ráno odeznívají dojmy z těch posledních.

"Dobij se" – je slovenská varianta "Dojeb sa"? (Po googlení nutno přiznat, že asi ne.)

Tak nějak to u ní funguje. Když jsou problémy, snaží se je řešit racionálně, bez nějakých emocí. Říká že člověk musí mít nadhled... emoční výlevy přichází až později, během opuštěných nocí... (A já se někdy bojím toho, jak ona moc mocná je, jak moc jí obdivuji a žeru.)

Mít víc štěstí než konzumu.

Pokusy o vlastní život

(napsáno: Noc z úterý na čtvrtek...)

Co tu dlouho nebylo? Ano, bloggerské existenciální okénko!
Dokonce i J.P. se mě snaží přesvědčit, že je vždy lepší litovat toho, co člověk udělal, než toho, co neudělal. Abychom zůstali na bezpečné půdě klišé: nejednat přece znamená jednat nejednáním. A odmítnout veškerou zkušenost znamená uchovat si navěky možnost trýznit se úplně všemi myslitelnými scénáři.
Krom toho – když nic neděláte, stejně dřív nebo později omylem spácháte nějakou blbost.

Divný pocit: Prázdné dětské hříště; v jednom z prken ohraničujících pískoviště trčí zaťatá sekera.

Nezapomenout: "Ti za těmi skříněmi pak taky nemluví..." od této věty odpíchnout román.

Pozornost: Po polozapomenuté kulturní akci: (Sebe)oslava sebeoslavy. (Aneb co si člověk poznamená o jiných a pak pak se k tomu vrátí v domnění, že měl na mysli sebe.)

Již nikdy nedělat: Přesvědčovat komparatisty, že člověk na japonské porno nepřišel sám.

Dnešní noc: V pokoji se mi zničehonic objevil zápach, jako by tam defekoval zajíček Duracell.

Dnešní ráno: Strávit čtvrt hodiny přemýšlením, zda je "moře kávy z automatu" oxymorón a jak to souvisí s nabíráním slané vody do plastových kelímků.

A nakonec chvilka poezie, abych zabil chvilku deprese...

Květen

Známé ulice
v cizích městech
Uzlové písmo prasklin v chodníku
záznamy místních legend
Nedočtený zrcadlový otisk
předvčerejších novin na lavičce

Žaludek plný soli
Basová linka noci

Soustředné kruhy
když do mne hodíš kámen

...mysl Básníka
je práce (ne ne)hodná pozornosti.

Ta kurva jménem noc, ten zmetek den...

Ptám se už poněkolikátý. Ptám se pořád. Když má dospělej člověk potřebu dělat něco, co ho degraduje na puberťáka a smrsknout si život na icq, degraduje to i okolí? Protože já už mám pocit, že mě má už každej za blbce...a je to správně mít tajemství mezi dvěma lidma, je správně tvořit koalice, když vedle každýho čeká ten, kterej by ty tajemství měl vědět první? Je správný mít tajemství? Je správný mít jakejkoliv vztah?
Nemám chuť. Nemám chuť už jezdit tam, kde se mi dřív líbilo. Nemám chuť už vůbec na nic.
Poslední dozvuky z Plzně, opět jsem zas za hajzla, vysvětlovat něco co sám nechápu a hlavně, co není důležité. Dozvuky z Prahy, někomu jsem něco udělal, on se pomstil, schodil mi tu knihu ze stolu. Začínám být paranoidní, hromadí se ve mě vztek a mám opravdu vážně chuť všem ukázat, jaký hajzl vážně jsem, když mě mají i teď, když jsem nic vážně zle nemyslel. Nemám chuť se obhajovat...nemám...

Podvečer přiměřené deprese

Aneb jak jsem četl a četl a pořád jsem nějak nevychytal to, co mám dělat když dočtu jednu báseň a mám číst další. Trapně pak pokukuji po posluchačích a někteří z toho asi mají divný pocit. Nicméně, děkuji všem co přišli, děkuji Petře Petrové za to že to uvedla, za ty slova, která jsou pravdivá. Tedy, že my, básníci, jsme blázni, protože tvořit v jednadvacátém století poezii, to je opravdu čiré šílenství, pro mě tedy spíš deprese. Také bych chtěl poděkovat mé drahé, za celý ten víkend, že mě doprovázela, že mě líbala, že jsem na ty deprese na moment zapomněl. Jenže den za dnem plyne a mě je zas divně, ale ty fotky, ty jsou fajn, report naleznete na zvláštním stylu a sestříhané video bude během pár následujích dní odpubikováno. Ještě jednou, všem vám moc děkuji za přízeň a podporu.

Pihovatá dívka s neodolatelným impertinentním úsměvem

Lidi, co mají v knihovně knihy seřazené podle velikosti.

Její ctěná paní máma Táňa, její převelice mocný otec René, a ona, pihovatá dívka s neodolatelným impertinentním úsměvem a ještě méně odolatelnými prsy jménem Lea...

Literární podvečer, mladý zasněný muž v obležení několika postarších knihovnic, bez vína, bez doprovodu...

Metoda: Ctrl C - ctrl V„...je jen upřímnost..."

Maniodepresivní psychóza aneb Petr Muk dnes už ani nemuk...

O profesním růstu a zjištění, že svět ovládají idioti

Vlastně jsem jako malý chtěl být právník. Jenže jsem nabyl dojmu, že právníci jsou idioti. Takže jsem šel studovat elektrotechniku. Kde jsem zjistil, že jsou také idioti, jenže když jsem se ponořil mezi ně, našel jsem si pár lidí, co idioti nebyli. Jenže jsem se nevyhnutelně dostal mezi technické inženýry s pohublou postavou a nijak zvlášť vytříbeným vkusem na dioptrické brýle. Tenhle typ lidí byl přesně ten boží bič, který mě odehnal do náruče programátorské dílny. Kde pro tentokrát idioti nebyli, jenže byli na můj vkus zas dost hodně uzavření, pečlivý, jednostranní a děsně vychytralý. Já, jakožto člověk co pořád mele pantem, děsně vyrušuje a má časté morální potíže, jsem se nevyhnutelně a postupně vypudil sám. O graficích vám řeknu jen jedno, je to banda ex anarchistů a jejich ego je mega husté, ale v žádném případě nepočítejte, že byste jej krájeli, na grafikovo ego se prostě nešahá, to je pod trestem smrti. Celé toto období mě doprovázela neukojitelná tendence k psaní, jenže když jsem za celou tu mojí profesní cestu poznal několik novinářů, nabyl jsem dojmu, že opravdu dobrý novinář rozhodně nesedí celý den v nějaké malé redakci regionálního tisku. Dobrý novinář je na volné noze a píše všude možně, jenže to je otázka praxe a jména a nějaké té vyspělosti. Dobře, inu, několik let píšu, řekl jsem si tedy, že jméno si udělám jako spisovatel, poslední dobou spíše jako básník a praxi prostě nějak „oseru“. Takže jsem začal psát a psát a psát a mé finance začaly chudnout a chudnout a chudnout. Vzhledem k mé děsně zvědavé povaze jsem dostal experimentální nápad stát se žoldákem. Tím rozumějte obchodníkem. Profese, u které poznáváte lidi, můžete je prudit, můžete je obelhávat, můžete od nich tahat informace, nebo minimálně popijete dobrou kávu s nějakým jednatelem děsně bohatý firmy. Jenže v městě kde žiji, děsně bohatých firem moc není, a co je sakra horší, majitelé firem zde sídlících nemají naprosto žádný vkus na kávu. Takže jsem se opět vrátil o několik křižovatek zpět se zjištěním, že svět ovládají idioti, co nemají styl a že všechno okolo mě je nejspíš boží bič, který je na mě upleten, to abych to neměl náhodou moc snadné. A jestli vás zajímá, co jako hodlám dělat dál… Tak to vám nepovím, ale když mě budete číst, tak se to jistě časem dozvíte…

Přátelé, co se stávají hovny

Co je veřejnějšího než soukromý život? Co jiného dělají přátelé, než že donekonečna rozebírají své osobní životy a komentují je? Proč někteří lidé žijí ve stupidních vztazích? Proč dostanu od mámy otázku: "A co víc bys chtěl?" No tak přece... jako extrémně netaktilní tvor vcelku bezpečně rozpoznám, že teprve potřeba se dotknout a hladit, kterou jsem za celá desetiletí svého života měl a doposud mám jen u dvou lidí na světě, je docela spolehlivým indikátorem zamilovanosti. Samozřejmě nejen ta. Taky ta chuť vařit kafe, třeba.

Kunda-ra napsal jednu dobrou věc a sice, že s každou /každým chceme souložit. Ale spát, tj. ráno se vedle probouzet, jen s tou jednou (nebo dvěma podle modifikací, ale důležité je postupovat ve shodě, nebo ve formě. V mém případě je ta jedna už mrtvá). A taky jsem četl přes rameno ženě v autobuse: "Zuzčin syn byl hezký, nadaný a chytrý kluk. Mohl studovat vysokou školu, mít krásnou ženu a kopu dětí. On si ale zvolil drogy." Jakožto odpovědný člověk, intelektuál a sekvestor nového žití k tomu dodávám: Naštěstí si vybral tu správnou cestu...

Má cesta ale taky vede do pryč. Přesněji: Začal jsem milovat, byl jsem označen za hajzla, visím jeden nájem a snažím se uživit se, psaním se označit a konečně si sakra nějak vybrat. Psaní, nebo spíš přepisování básní o mrtvých, věnování mrtvým a poděkování živým. Bezprostřední zápach pašované whiskey. Jen když ji ležím hlavou mezi nohama nebo prsy, spokojeně vrním jako kočka a víčka přivřená držím.

Fakt děsně mě mrzí, že jsou lidi co si myslí, že jsem je chtěl podělat. Jenže mnohem víc mě mrzí, že si kurva myslí, že kdybych to vážně chtěl, že bych udělal jen to co jsem udělal. Protože, kdybych to vážně chtěl, udělal bych to jinak. Kurva jinak, kurva umím být fakt dobrá. Jen mi to za to nestojí a když už mi stojí, dělám to s ní, nehodlám se kurvit, chci si to teď prožít prostě jinak...

Zařídit si život tak, aby byl pro druhé záhadou

"Zařídit si život tak, aby byl pro druhé záhadou, aby ten, kdo nás zná nejlépe, nás jenom důvěrněji než ti druzí neznal. Takto jsem si načrtl svůj život, téměř neuvědoměle, ale vložil jsem do toho tolik instinktivní obratnosti, že jsem se sám pro sebe stal svou ne zcela jasnou a zřetelnou osobností."
Fernando Pessoa, Kniha neklidu, str. 114

"Namalovat namísto řekněme zvěstování Panny Marie kus uzeného, dva citróny a zabitou sluku musela být neslýchaná avantgardnost."
Stanislav Komárek, Černý domeček (2004), str. 177

"... akademická, krásná literatura první republiky [se] strašně přeceňuje. ... komunisti přibrali do svých dějin z první republiky jen módní autory od Čapka přes Nezvala, Halase, Holana... To ale není přirozený vývoj literatury. Literatura jako taková je sopečná záležitost, do které zespoda neustále vybuchují gejzíry různých divokých proudů, texty divné, hrůzné, svým způsobem zrůdné... Kdežto v Česku se přijalo jenom to hezké, učesané, snobské. Skutečná živá, krvavá literatura zůstala stranou, a pokud někde ne, byli autoři nuceni ji napomádovat a učesat, což dělal bohužel hlavně Bohumil Hrabal."
Bohumil Doležal, Respekt 32/2008, via Neviditelný Pes, 3.9.

"Co když se budou příští generace mýlit stejně jako ty současné a nedorozumění bude pokračovat, protože budou také dávat přednost roztomilým hloupým nicůtkám před velkými silnými díly?..."
Émile Zola, Mistrovské dílo, str. 284

Pár vřelých slov, kafe a styk a ta politika

A ano, Zdeněk Troška je umělec s potenciálem, že ho dosud nevyužil, je jiná věc. Jan Hřebejk, Jan Svěrák a David Ondříček žádný potenciál nemají. ADavid Hrůza je vážně hrůza. Zdeněk Pohlreich je už nudný. Sem tam i trapný a hlavně už vyhořel, další hvězdička co brzy padne. A o té sledovanosti gastronomie jsem se tu již vyjádřil. A tímto doufám, že jsem si odbyl ta slíbená vřelá slova, která jste si tak žádali…

Přeházel jsem ve svém bytě, v té hlavní místnosti nábytek tak, aby se tu lépe dýchalo. Miluji čistý prostor a hlavně ty změny. Pár dní v Praze zafungovalo jako osvěta, osvěta mé duše. Potkat zase pár tváří, které jsem neviděl přes rok. Cítit ten prostor a hlavně objevování všeho toho co mi má nová práce nabízí, ale i bere. Každá práce Vám něco bere, někdy svobodu, někdy potenciál, někdy duši. Co mi vezme tahle? No to se časem pozná. Nicméně jsem spokojený, vždy jsem chtěl pracovat tam, kde berete prachy hlavně za to jak makáte, ne za hodinu, ale za reálný finanční obrat, který dokážete ukořistit pro firmu a taktéž pro sebe. Když je stav literární tvořivosti, stačí mít na chleba, když není, je třeba utrácet a žit a taky mít do čeho pořádně rejpnout. Tohle je organizace, kde vole organizace fakt funguje a taky ta hromada fakt zajímavých lidí, lidí co nejsou tak jednostraní. Ale je to taky trochu paradox. Pro Mafru nepíšu jako regionální pisálek, ale pracuji pro ni, pracuji pro celou mediální skupinu Mafra…

Spousta kafé v nové firmě ale i doma, přemýšlím, tedy někdy nejsem. Střídavé počasí je jako střídavá nálada, ráno vstávám nasraný a v metru se cítím dobře. Když přijedu zpět do toho lázeňského bordelu, skoro propadám depresi. Jenže přijde L. a aniž by o tom věděla vytáhne mě z hlubin mé duše, stačí jen aby ležela v mé posteli nahá. Můžu ji hladit třeba hodinu a pořád mě to baví. Pořád mám takový ten pocit, že ji neustále nějak dobývám, asi jako když jsem ji (ne)balil.

Přemluv bábu, pak zabij bábu, přemluv fracka atd… Média, blogy, diskuse, zvratky… Je naprosto jasné, že tohle je zas jednostranná žabí válka. A potom co Issová začala útočit i na ODS, trochu se obávám, že to zaplatila TOP 9. Ale kdo ví, TOP 9 jsem chtěl volit, jenže z jejich strany se objevují tyhle jednostranné propagandy a lidi na to slyší a mě se chce pořád zvracet… A když mi někdo nutí volební noviny, předpokládá že je přečtu. Když je přečtu, předpokládá že se zamyslím. Když se ale zamyslím, nemůže si myslet, že jsem idiot, který ztratil paměť.

Varování: Dělení na levici a pravici způsobuje hysterii…