Ukradený materiál, který by jste neměli vidět

Záběry z (vánoční) firemní party, kde jsem měl takovou malou kulturní vsuvku. K této příležitosti jsem napsal opravdu krátkou a veselou říkanku pouze podle zadaných klíčových slov, které jsem dostal od vedení. Je to má první veselá báseň, tak jsem jí hned skoro zazpíval.

Tuhle v noci jsem zas napsal báseň, aby se neřeklo

Dlouho letíš pod třpytem světelných stok
tak dlouho jen jak dlouhý trvá sen
podél okapových rour dolů a dolů
hlínou napřed vláčnou a pak zas dusnou
podél rozpadajících se živočichů
děsivých červů plných kyselých dešťů
tam dolů podél těch okapů
kovových zážitků a smrtelných dotyků
pro poslední dech jak v těch dnech
chvilku sám pro sebe bez sebe
dojdeš ke vzteku od stresu
kolem kovového průduchu.

Vlastně se mi sám od sebe otevřel World, tak jsem začal psát... nakonec slušná betaverze...

Večer přiměřených depresí č.78

Tradiční pořad živé hudby, autorského čtení a milých překvapení. event na facebooku.

Zápisky z cesty na čtení

L. a její otec, jeho přítelkyně a nadupaná kára / Vary nazdary do Prahy / Absinth a poesie /  Chaos: kdy že to teda vlastně čtu? / Divadlo a pizza / Samotné čtení krákorání, divný pocit, suchý přednes, jako by pořád někdo odcházel / Nikdo neodcházel, dal jsem si Absintha, cola, Ironie / A trochu se to nepovedlo i když vlastně jo / Při cestě zpět L. nemluví, jednosměrka, police, ještě divnější pocit / Doma: absinth, divná nálada, umělecká vyprahlost / Podepsal jsem čtyři autogramy, zažil fajn večer, jen to nebylo tak jak jsem očekával, ale očekávání jsou prostě vždy klamné... Cross se za ty roky co jsem ho neviděl malinko změnil, bylo to plné emocí, ta návštěva tam, díky všem, že jste to nějak přežili... 

¨

Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarskýbásník Václav Eder

A málem to byl návrat do 19. století. Měl jsem domluvený nový work ale nějak to padlo. Už jsem se skoro musel vystěhovat z bytu (nebylo na nájem) ale nakonec se to vše povedlo. A proč ten návrat do 19. století? Mám nasmlouvané samé autorské čtení a měl jsem přijít o byt, skoro bych byl už vážně umělec, chudý ale přesto tvořící. Ale vše se zas během pár hodin změnilo a krom toho, že teď zas budu mít stálou a dobře placenou práci se toho moc nemění. V úterý 31 srpna od  21:00 zahajuji čtením své poesii jednu úžasnou a rozmanitou akci v Pražském undergroundovém Cross Clubu...

Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarský básník Václav Eder, též známý jako Eddy, pásmem své dekadentní poezie. Divadelní část bude patřit hororové grotesce divadelní skupiny Podpultovka. Na své si tentokrát přijdou hlavně milovníci hudby - večer vyvrcholí hned dvěma koncerty, a to rootsové acoustic-reggae skupiny Kulturní Milan z Karlových Varů a skáčkové formace Yellow Cap z Berlína. Vinylovou tečku ve stylu rocksteady, roots reggae, ragga, dancehallu a hip-hopu pak za prázdninovým hudebním přívalem udělá selektor Mr Anděl z Roccaflex Soundu.

Via: http://yettey.cz/page.php?al=hulidi_48

Akce na Facebooku ...

L. měla pravdu, že to vše dobře dopadne. Další čtení budou, hned v říjnu opět Praha, budu zde postupně vše zveřejňovat...

Bezvěrci

Bezvěrci bez vědomí toužící po oplatě,

cigarety v ruce se slovy na oprátce,

tak hoří sladká nostalgie.

Bezvěrci na úpatí beznaděje,

tlachají o minulém život,

čas se táhne a táhne,

oprátka se utahuje.

Bezvěrci v mé duši,

tam kde byla naděje,

naivní poesie.

Bezvěrci bez touhy,

nemají už co říct,

kát či bát se

pozdě.

Bezvěrci v plném mlčení,

dívají se do ohně...

Trocha příliš špatné poesie

kdo by chtěl napsat hit
ať prosím pochopí
že nesmí použít
do textu slovo pí
ča
--
von je taky život a život
někdy se jen louží plouží
a jindy si vejská,
přes obličej pleská
--
Sklo nadrcené holou rukou rána
krvácím z bosých slov
klopýtám Varama přes ostnatý drát větru
V hrdle mám rez
a rým na tvoje jméno
--
Zrazen, odsouzen, za mříže vsazen. Zenový mistr.
--
Velveti
ty jsou i pro děti
--
Na posteli leží,
spadne na zem, leží.

Co jsou zač Reálie soudobého žití?

Co jsou zač Reálie soudobého žití? Skupina nezávislých umělců domnívajících se, že halasným povýšením své sociální a intelektuální ideologie získají obdiv ostatních (nenávist měšťáka je samozřejmě kompliment) a pozvednou tak lidskou kulturu a bytí na samý vrchol.

Tvrdé jádro se skládá z nadaných mladých básníků, kteří jsou však rozmanitě umělecky nadaní i v malbě obrazů, hudbě či divadle. Datum zrození této umělecké skupiny je však neznámé, kdesi se vypraví, že je v tom sama magie.

A Reálie soudobého žití běží dál, jako ve zpomaleném záběru Wese Andersona, vstříc dalším famosním dnům, zážitkům, k dalšímu soudobému žití. Protože žijí, aby mohli vyprávět. Nechť žijí Reálie soudobého žití.

Více již brzy...více tedy na oficiální funpage facebooku...

Nic

Skládám písmenka v děsivá psaníčka a s každým rokem mám vlhká víčka.
To jsou ty dny, kdy se mění osudy, kdy nepoznávám tony minulosti.

Jen přihlížím všem těm změnám a jistý si nejsem, tím čím vlastně jsem.
Nebo tím, čím jsem chtěl být - neboť vlastně nejsem nic.

Nikdy jsem opravdu nic nedokázal, nikdy jsem opravdu nežil.
Opravdu nikdy jsem necítil život tak, abych opravdu žil.

Přesto jsem žil a žiji v mnoha lidských podobách a dnes už ani nevím, kdo jsem.
Jediným cílem vždy bylo psát a to mi ani nebylo přáno.

Vždy jsem žil jen pro ten den, pro který jsem bděl.
A taky jsem hodně snil, a to i ve dne.

Vždy jsem šel jen zatím a nikdy za ničím víc, vždy jsem se viděl jen jako nic.
Nic na prodej v regálu zapadlého knihkupectví, někde na dně jako teď.

Pokusy o vlastní život

(napsáno: Noc z úterý na čtvrtek...)

Co tu dlouho nebylo? Ano, bloggerské existenciální okénko!
Dokonce i J.P. se mě snaží přesvědčit, že je vždy lepší litovat toho, co člověk udělal, než toho, co neudělal. Abychom zůstali na bezpečné půdě klišé: nejednat přece znamená jednat nejednáním. A odmítnout veškerou zkušenost znamená uchovat si navěky možnost trýznit se úplně všemi myslitelnými scénáři.
Krom toho – když nic neděláte, stejně dřív nebo později omylem spácháte nějakou blbost.

Divný pocit: Prázdné dětské hříště; v jednom z prken ohraničujících pískoviště trčí zaťatá sekera.

Nezapomenout: "Ti za těmi skříněmi pak taky nemluví..." od této věty odpíchnout román.

Pozornost: Po polozapomenuté kulturní akci: (Sebe)oslava sebeoslavy. (Aneb co si člověk poznamená o jiných a pak pak se k tomu vrátí v domnění, že měl na mysli sebe.)

Již nikdy nedělat: Přesvědčovat komparatisty, že člověk na japonské porno nepřišel sám.

Dnešní noc: V pokoji se mi zničehonic objevil zápach, jako by tam defekoval zajíček Duracell.

Dnešní ráno: Strávit čtvrt hodiny přemýšlením, zda je "moře kávy z automatu" oxymorón a jak to souvisí s nabíráním slané vody do plastových kelímků.

A nakonec chvilka poezie, abych zabil chvilku deprese...

Květen

Známé ulice
v cizích městech
Uzlové písmo prasklin v chodníku
záznamy místních legend
Nedočtený zrcadlový otisk
předvčerejších novin na lavičce

Žaludek plný soli
Basová linka noci

Soustředné kruhy
když do mne hodíš kámen

...mysl Básníka
je práce (ne ne)hodná pozornosti.

Podvečer přiměřené deprese

Aneb jak jsem četl a četl a pořád jsem nějak nevychytal to, co mám dělat když dočtu jednu báseň a mám číst další. Trapně pak pokukuji po posluchačích a někteří z toho asi mají divný pocit. Nicméně, děkuji všem co přišli, děkuji Petře Petrové za to že to uvedla, za ty slova, která jsou pravdivá. Tedy, že my, básníci, jsme blázni, protože tvořit v jednadvacátém století poezii, to je opravdu čiré šílenství, pro mě tedy spíš deprese. Také bych chtěl poděkovat mé drahé, za celý ten víkend, že mě doprovázela, že mě líbala, že jsem na ty deprese na moment zapomněl. Jenže den za dnem plyne a mě je zas divně, ale ty fotky, ty jsou fajn, report naleznete na zvláštním stylu a sestříhané video bude během pár následujích dní odpubikováno. Ještě jednou, všem vám moc děkuji za přízeň a podporu.

Václav Eder - podvečer přiměřených depresí.

Skutečný básník se nemůže vzdát poezie

Skutečný básník se nemůže vzdát poezie. Ona vás může nechat, ale vy ji nepustíte. Stále ji máte v patach, neobměkčitelnou, děvět stop vysokou skřetící s dvěma nosy. Ale když se zkusíte otočit a polapit ji - fííí! Je pryč. Nikdy jsem neviděl, jak báseň doopravdy vypadá. Pořád bych jí chtěl spatřit.

Dylan Thomas 1946

DEN POEZIE 2009 BÁSNÍCI PŘEDSTAVUJÍ SVÉ BÁSNÍKY

Již se stalo mou tradicí, každoročně se účastnit této akce, letos dokonce jako spoluorganizátor s KKV, chtěl bych vás tedy srdečně pozvat. Vzhledem k tomu že jsem od minulého ročníku nikde nic nepublikoval ani nečetl, využiji této příležitosti a představím na místě něco málo z mé současné poetické tvorby… Letošní ročník bude zase opět o trochu jiný než ten předchozí. Každý z nás přítomných představí kratší program ze života a díla svého oblíbence, autora, který jej nejvíce ovlivnil, k jehož dílu se stále dokola vrací, jednak pro inspiraci, jednak z potřeby opět vnímat krásu verše a pocitů. Jména představovaných básníků budou držena v přísném utajení, ozřejmí se až v reálném čase, aby bylo také nějaké překvapení… Následná doplňující diskuze nad sděleným a pokud bude odvaha, četba vlastní autorské poezie. V průběhu podvečera bude mluvené slovo prokládáno vstupy hudebníků, zahrají k tanci i poslechu. Krajská knihovna Karlovy Vary:A-klub, Závodní 378/84, Karlovy Vary od 16:00 do 19:00

Ještě jednou k tomu konci světa

Malá poetická ukázka z německého expresionismu.

Konec světa

Ve větru klobouk měšťák má strach.

Vzduchem zní cosi jako křik či pláč.

Ze střech se s nářkem řítí pokrývač

a příliv stoupá , píšou v novinách.

Je tady bouře moře na pevninu

se vrhlo a teď kosí hráze po stu.

Většina lidí smrká - mají rýmu.

Vlaky se hroutí z železničních mostů.

(Jakov Van Hoddis)

Konec světa

Náhlý pláč světem proplouvá,

jak Bůh by zemřel, zmizel beze stop a padá stín, tak temný, z olova

a tíží jako hrob.

Pojď blíže, a jeden druhého ať střeží...

Jak v rakvích ve všech srdcích

život leží.

Ty! Tiskni mě a líbejme se z hloubi...

Slyš, na svět tluče touha,

nástroj naší zhouby.

(Else Lasker-Schulerová)

Setkáhní nového spolku nezávislých Poetů z Karlovarska

14. Února 2009 15:00 A-Klub Krajské Knihovny

Vážení přátelé, máte-li rádi poezii, či ji sami dokonce tvoříte, jste srdečně zváni na naše setkání. Poprvé jsme se sešli na loňském Dnu poezie v krajské knihovně a máme zápal dál tvořit. Přijďte mezi nás. Rádi vás uvidíme.