Káva se stala naším denním nápojem. Pijeme jí každý den, pomáhá nám se se probudit a osvěžuje ducha. Pravost kávy se připisuje provincii kaffia v Etiopii, a to v devátém století. Na poprvé, káva zůstala do značné míry omezena na Etiopii kde jí ze začátku pouze žvýkaly. Nicméně, se v arabském světě začala rozšiřovat i na jiná obchodní místa, a kávová zrna byla přesouvána do severní Afriky. Odtud káva vstupovala na indické a evropské trhy, a popularita tohoto nápoje se šířila. První kavárna byla založena v roce 1683 ve Vídni, bylo to po bitvě s Turky, kdy se válečnou kořisti stalo 500 žoků kávy. První Čech kdo ochutnal kávu byl Hežman Čermín z Huděnic a Kryštof Harant z Polždic a to během své cesty do země Svaté. Evropané, mají nejraději kávu ze středně upražených kávových zrn. Čim více je káva upražená, tím více je hořká a čim méně, tak kyselá. Jak se říká u nás "zlatá střední cesta". U nás v Čechách je nejvíce oblíbený tak zvaný Turek, ale málo kdo ví, že s přípravou klasické Turecké kávy má pra-málo co společného. Turek všeobecně patří mezí jednu z nejvíce nezdravých káv. Dráždí sliznice, zvyšuje tvorbu žaludečních kyselin a žlučník tedy nezůstane ušetřen. Mezi nejzdravější a nejpopulárnější kávu na světě patří espresso. Tajemství kávy ještě asi zdaleka není odhaleno, podle studie Japonského vědce Yoshinori Masuo má prý blahodárné účinky i pouhá vůně kávy. Já osobně kávu miluji a piji jí každý den, někdy třeba jen jednou a někdy třeba i 6x, káva se pro mě stala den-no denní zábavou a relaxací. Svůj život si už moc nedokáži přestavit bez toho, aniž bych si vzal zajímavou knihu a sedl si do kavárny, popíjel dobrou kávu a četl kvalitní čtivo. A nakonec jeden citát a jedno video Káva musí být horká jako peklo, černá jako ďábel a sladká jako láska – Charles Maurice Talleyrand-Périgord.
středa 30. září 2009
Krátce o kávě
Káva se stala naším denním nápojem. Pijeme jí každý den, pomáhá nám se se probudit a osvěžuje ducha. Pravost kávy se připisuje provincii kaffia v Etiopii, a to v devátém století. Na poprvé, káva zůstala do značné míry omezena na Etiopii kde jí ze začátku pouze žvýkaly. Nicméně, se v arabském světě začala rozšiřovat i na jiná obchodní místa, a kávová zrna byla přesouvána do severní Afriky. Odtud káva vstupovala na indické a evropské trhy, a popularita tohoto nápoje se šířila. První kavárna byla založena v roce 1683 ve Vídni, bylo to po bitvě s Turky, kdy se válečnou kořisti stalo 500 žoků kávy. První Čech kdo ochutnal kávu byl Hežman Čermín z Huděnic a Kryštof Harant z Polždic a to během své cesty do země Svaté. Evropané, mají nejraději kávu ze středně upražených kávových zrn. Čim více je káva upražená, tím více je hořká a čim méně, tak kyselá. Jak se říká u nás "zlatá střední cesta". U nás v Čechách je nejvíce oblíbený tak zvaný Turek, ale málo kdo ví, že s přípravou klasické Turecké kávy má pra-málo co společného. Turek všeobecně patří mezí jednu z nejvíce nezdravých káv. Dráždí sliznice, zvyšuje tvorbu žaludečních kyselin a žlučník tedy nezůstane ušetřen. Mezi nejzdravější a nejpopulárnější kávu na světě patří espresso. Tajemství kávy ještě asi zdaleka není odhaleno, podle studie Japonského vědce Yoshinori Masuo má prý blahodárné účinky i pouhá vůně kávy. Já osobně kávu miluji a piji jí každý den, někdy třeba jen jednou a někdy třeba i 6x, káva se pro mě stala den-no denní zábavou a relaxací. Svůj život si už moc nedokáži přestavit bez toho, aniž bych si vzal zajímavou knihu a sedl si do kavárny, popíjel dobrou kávu a četl kvalitní čtivo. A nakonec jeden citát a jedno video Káva musí být horká jako peklo, černá jako ďábel a sladká jako láska – Charles Maurice Talleyrand-Périgord.
neděle 27. září 2009
Ještě jednou k tomu konci světa
Malá poetická ukázka z německého expresionismu.
Vzduchem zní cosi jako křik či pláč.
Ze střech se s nářkem řítí pokrývač
a příliv stoupá , píšou v novinách.
Je tady bouře moře na pevninu
se vrhlo a teď kosí hráze po stu.
Většina lidí smrká - mají rýmu.
Vlaky se hroutí z železničních mostů.
(Jakov Van Hoddis)
jak Bůh by zemřel, zmizel beze stop a padá stín, tak temný, z olova
a tíží jako hrob.
Pojď blíže, a jeden druhého ať střeží...
Jak v rakvích ve všech srdcích
život leží.
Ty! Tiskni mě a líbejme se z hloubi...
Slyš, na svět tluče touha,
nástroj naší zhouby.
(Else Lasker-Schulerová)
Konec světa
Ve větru klobouk měšťák má strach.Vzduchem zní cosi jako křik či pláč.
Ze střech se s nářkem řítí pokrývač
a příliv stoupá , píšou v novinách.
Je tady bouře moře na pevninu
se vrhlo a teď kosí hráze po stu.
Většina lidí smrká - mají rýmu.
Vlaky se hroutí z železničních mostů.
(Jakov Van Hoddis)
Konec světa
Náhlý pláč světem proplouvá,jak Bůh by zemřel, zmizel beze stop a padá stín, tak temný, z olova
a tíží jako hrob.
Pojď blíže, a jeden druhého ať střeží...
Jak v rakvích ve všech srdcích
život leží.
Ty! Tiskni mě a líbejme se z hloubi...
Slyš, na svět tluče touha,
nástroj naší zhouby.
(Else Lasker-Schulerová)
pátek 25. září 2009
Různorodé zájmy?
Bojovnice: hej všímáš si jak máme různorodý zájmy?
Já: jak to myslíš?
Bojovnice: V pátek jedem večer na HC koncert,pár hodin spánku...pak celej den strávený v duchu železniční historie a večer na tekkno. To se ti nezdá dost šílený? Do toho ty pracuješ jako programátor a hodně píšeš, a já studuji gymnázium...
Já: Když to řekneš takhle, uznávám že to je asi trochu divně různorodé xD
Bojovnice: Je to šílený,ale baví mě to.
Já: Mě těž kotě.
Já: jak to myslíš?
Bojovnice: V pátek jedem večer na HC koncert,pár hodin spánku...pak celej den strávený v duchu železniční historie a večer na tekkno. To se ti nezdá dost šílený? Do toho ty pracuješ jako programátor a hodně píšeš, a já studuji gymnázium...
Já: Když to řekneš takhle, uznávám že to je asi trochu divně různorodé xD
Bojovnice: Je to šílený,ale baví mě to.
Já: Mě těž kotě.
sobota 19. září 2009
Fatalistický konec světa
Této zápisek nebude o ničem jiném než o tom fatalistickém chaosu, to ten podzim, řekl bych. Ale mě to až zas tak moc netrápí, toto sychravé a ponuré období, je moc dobré na psaní, depky rostou jako houby po dešti. Řekl bych – krásná to doba!
Jen ten pocit, všechno leze úplně do jiných barev než by mělo. Nevím, kde to přesně vázne, snad se asi blíží konec světa. Nebo mi něco uniká?
Koncem roku 2012 má vyjít noví Windows 8, ehm, pořád mi něco uniká? Microsoft nejspíš posune konec světa, ale asi ne úmyslně, podle mě to bude tak, že nestihnou datum vydání, takže konec světa se hold bude muset posunout.
Také jsem někde vyčetl, že nějaký slavný filmový producent, jehož jméno jsem již zapomněl (asi nebude tak slavný) chystá o roku 2012 a jeho zkáze film, rozpočet je několik milionů dolarů, prý se premiéra stihne před koncem světa. Kolik, že jsme to schopni investovat do naší vlastní hlouposti?
A nakonec toho všeho, když jsem dnes ráno přemýšlel o tom, jak se předctavím na letošním dnu poezie, uvědomil jsem si, že mě to vlastně může být vše jedno. To proto, že se jmenuji Václav Eder, narozen 30. Ledna 1988, a jehož smrt se datuje na 30. Leden roku 1988, však pro tentokrát, nedošlo k žádné fatální chybě.
Jen ten pocit, všechno leze úplně do jiných barev než by mělo. Nevím, kde to přesně vázne, snad se asi blíží konec světa. Nebo mi něco uniká?
Koncem roku 2012 má vyjít noví Windows 8, ehm, pořád mi něco uniká? Microsoft nejspíš posune konec světa, ale asi ne úmyslně, podle mě to bude tak, že nestihnou datum vydání, takže konec světa se hold bude muset posunout.
Také jsem někde vyčetl, že nějaký slavný filmový producent, jehož jméno jsem již zapomněl (asi nebude tak slavný) chystá o roku 2012 a jeho zkáze film, rozpočet je několik milionů dolarů, prý se premiéra stihne před koncem světa. Kolik, že jsme to schopni investovat do naší vlastní hlouposti?
A nakonec toho všeho, když jsem dnes ráno přemýšlel o tom, jak se předctavím na letošním dnu poezie, uvědomil jsem si, že mě to vlastně může být vše jedno. To proto, že se jmenuji Václav Eder, narozen 30. Ledna 1988, a jehož smrt se datuje na 30. Leden roku 1988, však pro tentokrát, nedošlo k žádné fatální chybě.
čtvrtek 3. září 2009
O dovolené a tak různě
Frog Porn a samé šukání, Electro Prague Fest, 2 denní kalba u pana Crashe, nuda v Bochově, čajování ve Varech, Rock For Church, oslava Klárky a Knapči narozenin => to jest má dovolená…
Volno jsem se snažil trávit ve stylu relaxace, i když to co jsem jel, stejně bylo hardcor. Poslední dobou toho zas bylo moc, byť šlo o nežádoucí odmlku s Bohyní, až po nějaké nostalgické chvilky při ztrátě jedné důležité věci. Na druhou stranu, všechno je relativně v pohodě. Nedávno jsem si dokonce i celkem normálně popovídal s Ex přítelkyní. Konečně, normální debata dvou dospělých lidí. Často myslím na Prahu, na tu dobu, kdy jsem tam byl každý víkend, na tu holku a na její celou rodinu. Na to jak po mně po ránu házela nože, na to, jak to byla moje druhá rodina. Rodina, která mi chybí, poslední dobou jezdím víc a víc za Matkou. Přepadají mě divné chvíle v mém pustě malém bytě, ale jen když se nedaří, po většinou je to celkem v pohodě.
Dovolenou jsem nějak extra neplánoval, ani nebylo co, dopředu jsem věděl, že nebudu mít s kým kam jet, takže jsem nešetřil prachy. Vzal jsem to trochu tripem, objel jsem hromadu známých a docela jsem si to užil. EPF bylo moc povedené, už jsem zde o něm psal. Ale co se mi hodně líbilo, to byla dvou denní zewlení u pana Crashe doma v Ostrově. Crash je člověk, s kterým si rozumím, už dlouho, dřív jsme měli víc podobné názory, dnes se trochu rozcházíme. Ale kvalitní diskuze spočívá právě v tom, debatovat s někým kdo má na danou věc odlišný názor, a přesto se nepohádat, ale rozšířit v obou směrech obzor. A to se nám úspěšně po celé dva dny dařilo. Crashova ranní bonga ale nejsou pro mě, ale humor při vaření obědu, to je fakt mazec, něco málo jsem o tom musel twittovat, seděl jsem s laptopem v kuchyni a poslouchal ho. Oni dva, Crash a Lenka jsou strašně zvláštní par, sedí mi k sobě jako jedni z mála. Ale co mě fakt zarazilo, je jejich styl, paří oba jednu Onlinovku (tuším že Ragnarok) a tak nějak si to hrajou spolu, táhnou to tam jako v reálu. Jdem si takhle po Ostrově hned po tom, co jsme vyzvedli na zastávce Bojovnici, bavím se tak s ní a oni dva si vedou svojí debatu ve stylu. Crash: „Hele, tak jsem prodal těch 5 bafometů za nehorázný peníze“ a Lenka na to reagovala strašně pozitivně, jako kdyby si za to mohli koupit v reálu nový barák a auto k tomu. Dost mě překvapilo s jakou vážností se můžou lidi bavit o nějaké počítačové hře. Trochu mi to připomnělo staré časy u Starcraftu.
Na RFCH jsem potkal nějakou ženu, co fotila na Severním Vítru, hned jsme se poznali, heh, fotografové z akcí no. Celkem mě to reportováni pro zdaryvary baví, udělal jsem si tím celkem dobré jméno, dnes už mi automaticky chodí pozvánky na akce, vstup free atd. Dokonce jsem dostal nějaké nabídky, abych psal pro někoho jiného, dokonce i na plný úvazek, ale zatím to chci brát jenom jako koníček, ale časem uvidím. Nejvíc mě na tom baví to, s kolika lidmi se přitom seznámím. Díky ZV jsem poznal Petru, to je taky taková bytost, s kterou si celkem dobře popovídám, dokonce o mě napsala něco co se mi líbí: „DĚSNĚ ZLEJ KLUK :DD Připomíná mi toho spolubydlícího Ashtona Kutchera z Butterfly Effect :)“. Mám to přímo na profilu zdaryvary. Kde mimo jiné, můžete sledovat na jaké akce se chystám.
Bojovnice a já, často mám pocit, že ona je jediná, kdo mi poslední dobou rozumí, naše komunikace často probíhá pouze očima. Chtěl bych tu ale objasnit náš vztah, protože už snad od konce MFFKV se po Varech rozšiřují jisté fámy o tom, že spolu jaksi chodíme. NE, nechodíme. Jsme něco jako sourozenci. Sice jsme si řekli, že až budem ve 40 hnusní a nikdo nás nebude chtít, že se vezmeme, ale to je vedlejší. Občas se může zdát, že na sebe něco rozjíždíme, ale to je náš humor, který asi jen tak někdo nepochopí, jako x dalších věcí.
Jo a Varská omladina vůbec neví co je to šukat xD …
Volno jsem se snažil trávit ve stylu relaxace, i když to co jsem jel, stejně bylo hardcor. Poslední dobou toho zas bylo moc, byť šlo o nežádoucí odmlku s Bohyní, až po nějaké nostalgické chvilky při ztrátě jedné důležité věci. Na druhou stranu, všechno je relativně v pohodě. Nedávno jsem si dokonce i celkem normálně popovídal s Ex přítelkyní. Konečně, normální debata dvou dospělých lidí. Často myslím na Prahu, na tu dobu, kdy jsem tam byl každý víkend, na tu holku a na její celou rodinu. Na to jak po mně po ránu házela nože, na to, jak to byla moje druhá rodina. Rodina, která mi chybí, poslední dobou jezdím víc a víc za Matkou. Přepadají mě divné chvíle v mém pustě malém bytě, ale jen když se nedaří, po většinou je to celkem v pohodě.
Dovolenou jsem nějak extra neplánoval, ani nebylo co, dopředu jsem věděl, že nebudu mít s kým kam jet, takže jsem nešetřil prachy. Vzal jsem to trochu tripem, objel jsem hromadu známých a docela jsem si to užil. EPF bylo moc povedené, už jsem zde o něm psal. Ale co se mi hodně líbilo, to byla dvou denní zewlení u pana Crashe doma v Ostrově. Crash je člověk, s kterým si rozumím, už dlouho, dřív jsme měli víc podobné názory, dnes se trochu rozcházíme. Ale kvalitní diskuze spočívá právě v tom, debatovat s někým kdo má na danou věc odlišný názor, a přesto se nepohádat, ale rozšířit v obou směrech obzor. A to se nám úspěšně po celé dva dny dařilo. Crashova ranní bonga ale nejsou pro mě, ale humor při vaření obědu, to je fakt mazec, něco málo jsem o tom musel twittovat, seděl jsem s laptopem v kuchyni a poslouchal ho. Oni dva, Crash a Lenka jsou strašně zvláštní par, sedí mi k sobě jako jedni z mála. Ale co mě fakt zarazilo, je jejich styl, paří oba jednu Onlinovku (tuším že Ragnarok) a tak nějak si to hrajou spolu, táhnou to tam jako v reálu. Jdem si takhle po Ostrově hned po tom, co jsme vyzvedli na zastávce Bojovnici, bavím se tak s ní a oni dva si vedou svojí debatu ve stylu. Crash: „Hele, tak jsem prodal těch 5 bafometů za nehorázný peníze“ a Lenka na to reagovala strašně pozitivně, jako kdyby si za to mohli koupit v reálu nový barák a auto k tomu. Dost mě překvapilo s jakou vážností se můžou lidi bavit o nějaké počítačové hře. Trochu mi to připomnělo staré časy u Starcraftu.
Na RFCH jsem potkal nějakou ženu, co fotila na Severním Vítru, hned jsme se poznali, heh, fotografové z akcí no. Celkem mě to reportováni pro zdaryvary baví, udělal jsem si tím celkem dobré jméno, dnes už mi automaticky chodí pozvánky na akce, vstup free atd. Dokonce jsem dostal nějaké nabídky, abych psal pro někoho jiného, dokonce i na plný úvazek, ale zatím to chci brát jenom jako koníček, ale časem uvidím. Nejvíc mě na tom baví to, s kolika lidmi se přitom seznámím. Díky ZV jsem poznal Petru, to je taky taková bytost, s kterou si celkem dobře popovídám, dokonce o mě napsala něco co se mi líbí: „DĚSNĚ ZLEJ KLUK :DD Připomíná mi toho spolubydlícího Ashtona Kutchera z Butterfly Effect :)“. Mám to přímo na profilu zdaryvary. Kde mimo jiné, můžete sledovat na jaké akce se chystám.
Bojovnice a já, často mám pocit, že ona je jediná, kdo mi poslední dobou rozumí, naše komunikace často probíhá pouze očima. Chtěl bych tu ale objasnit náš vztah, protože už snad od konce MFFKV se po Varech rozšiřují jisté fámy o tom, že spolu jaksi chodíme. NE, nechodíme. Jsme něco jako sourozenci. Sice jsme si řekli, že až budem ve 40 hnusní a nikdo nás nebude chtít, že se vezmeme, ale to je vedlejší. Občas se může zdát, že na sebe něco rozjíždíme, ale to je náš humor, který asi jen tak někdo nepochopí, jako x dalších věcí.
Jo a Varská omladina vůbec neví co je to šukat xD …
středa 2. září 2009
Chybí mi právě ona
Byla tu dlouho, jeden čas nepřímo, naše přátelství bylo víceméně na dálku, ale když se mi začal bortit svět, byla to ona, základní opěrný bot. Ne, nemohu říct že bez ni bych si to nedal, ba naopak, dal bych si to také. Ale sní to bylo mnohem snažíš, trochu víc jsme se k sobě přiblížili, pro ni to bylo něco co ji ještě nikdo neukázal a pro mne? Po dlouhé době, mně zas bavilo, do toho dávat vše, aby výsledek stal za to. Já vím, nebylo to asi fér k vůči té druhé zraně, ale co je dneska fér? Krom toho, každy hledá jen to co nemá, a pokud někdo něco nemá tam, hledá to jinde. Problém je teď, ten problém děla jeden kočkodan. Ale na druhou stranu se mu moc nedivím, přesto si ale myslím, že by člověk měl nejdříve hledat chybu sám u sebe, než obviňovat ostatní, za to, za co si může sám. Fakt je ten, že jsem udělal něco co se mu ani líbit nemohlo, ale přesto si na mne neměl tolik dovolovat, není až zas tak chytré si ze mne dělat nepřítele.
Prý bych se měl teď držet z pátky, chvíli sem to akceptoval, ale přijde doba kdy to uvidím jinak. To proto, že mi chybí, ona to ví a jistě jí chybí i má přítomnost, ale také proto, že mne, zvířeti, spícímu tulákovy po hvězdách všech zemí, nebude nikdo říkat co má a co nemá dělat.
Má poslední slova: "Vyjeté koleje nejsou cesta, ale nechme lidi jít svým osudem, běž, ale nezapomeň, že ve stínu bude vyryto mé jméno, na vždy!"
Teď tady jsem a ona nemůže za mnou, přesto vím že by šla ráda. Ztratil jsem ten přívěšek co jsem nosil v těch nezapomenutelných chvílích, ten co byl tak důležitý, ten co jsem ji dál aby ho nosila, aby jí ochránil. Musel jsem si ho vzít zpět, otočila se ke mne zády, ač nechtěně. Myslel jsem že je průser že jsem ho ztratil, ale po dlouhé probděné noci jsem pochopil ten princip, byl to znamení.
(Napsáno během dovolené u Crashe doma)
Prý bych se měl teď držet z pátky, chvíli sem to akceptoval, ale přijde doba kdy to uvidím jinak. To proto, že mi chybí, ona to ví a jistě jí chybí i má přítomnost, ale také proto, že mne, zvířeti, spícímu tulákovy po hvězdách všech zemí, nebude nikdo říkat co má a co nemá dělat.
Má poslední slova: "Vyjeté koleje nejsou cesta, ale nechme lidi jít svým osudem, běž, ale nezapomeň, že ve stínu bude vyryto mé jméno, na vždy!"
Teď tady jsem a ona nemůže za mnou, přesto vím že by šla ráda. Ztratil jsem ten přívěšek co jsem nosil v těch nezapomenutelných chvílích, ten co byl tak důležitý, ten co jsem ji dál aby ho nosila, aby jí ochránil. Musel jsem si ho vzít zpět, otočila se ke mne zády, ač nechtěně. Myslel jsem že je průser že jsem ho ztratil, ale po dlouhé probděné noci jsem pochopil ten princip, byl to znamení.
(Napsáno během dovolené u Crashe doma)
úterý 1. září 2009
Electro Prague Fest 9 1/2
V sobotu 22. srpna 2009 v pražském klubu Exit se konala gothic a darkwave akce s názvem Electro Prague Festival, kde se objevily tuzemské hvězdy jako Alvaréz Peréz, The Shadowplay a jako hlavní DarkStar floridští The Crüxshadows, kteří si připravili opravdu velkolepou show plnou temné romance.
Jelikož poslední dobou vůbec nejezdím někam jen tak, přinesl jsem z této akce celkem rozsáhlý report s fotografiemi, který najdete na zdaryvary.cz pod názvem Electro Prague Festival 9 1/2
Jako vždy mi dělala doprovod Terezka, tentokrát ale ne sama, s sebou jsme vzali Majdu, měla jet i Petra (všechny tyhle tři holky mám moc rád - foto), ale nějak nastydla, přesto jsme si to maximálně užili. Pár osobních fotek nalezne u mě na Facebooku.
Je zvláštní, jak mě ta Praha přitahuje, jak to tam mám rád, a jak mi připomíná dřívější časy. Lidi, které jsem jeden čas považoval za rodinu, a jsou to právě ti lidé, kterým se dnes nemohu ani podívat do očí. Mám rád to město, přesto se od něj raději držím dál, je to tak prozatím dobrá volba.
O EPF si můžete to nejdůležitější přečíst v reportu, proto zde uvedu jen ty věci, které jsem tam nemohl dát. Mě osobně zaujala After Party, která byla sice až u konce, ale byla asi nejvíc spontánní. Neříkám, že zpěvák The Crüxshadows mě nebavil (doporučuji si přečíst komentář na FB u fotky kde sním jsem vyfocen), ale to co se dělo k pozdějším ranním hodinám - solo akce s pány doktory (mimochodem zdravím, snad se sejdeme na Night Side) na tribuně, punkování s tou punkerkou, co mi dala skoro pěstí, pokec s přáteli typu (joke - kdo tam byl chápe), až po tu sexy show, co tam jeli ty ženy, jo a abych nezapomněl na tu s prominutím hadici, žena v červeném! Ta byla taky moc dobrá. Nedá se to vše popsat, tahle akce se musí prostě zažít!
Vždy, když tam jsem (v Praze) s Terezkou, jedem na punk, to znamená že tam jedem autobusem a první zpátky nám jede až 06:00 ráno. Proto vždy skončíme v té podivné Pizzerii na Václaváku, takový už náš malý rituál. A právě tam jsme potkali tu Blondýnku, co byla tak odvařená z podvazků, co měly holky. A ten kluk, co nás doprovázel, chudák, trochu jsme mu popsali Vary, teda spíš to, co tady jedem spolu s ostrovskou bandou, tekkno, drogy, sex... Myslím, že na návštěvu Karlových Varů dlouho nebude mít chuť.
Ach, už se nemohu dočkat 19.9.09 - pojede se na Night Side, jako vždy dovezu s sebou zpět report a spousty zážitku, takové spousty, že je sem opět nebudu moct ani napsat, jsou věci, které raději zůstanou zamlčeny ;)
Jelikož poslední dobou vůbec nejezdím někam jen tak, přinesl jsem z této akce celkem rozsáhlý report s fotografiemi, který najdete na zdaryvary.cz pod názvem Electro Prague Festival 9 1/2
Jako vždy mi dělala doprovod Terezka, tentokrát ale ne sama, s sebou jsme vzali Majdu, měla jet i Petra (všechny tyhle tři holky mám moc rád - foto), ale nějak nastydla, přesto jsme si to maximálně užili. Pár osobních fotek nalezne u mě na Facebooku.
Je zvláštní, jak mě ta Praha přitahuje, jak to tam mám rád, a jak mi připomíná dřívější časy. Lidi, které jsem jeden čas považoval za rodinu, a jsou to právě ti lidé, kterým se dnes nemohu ani podívat do očí. Mám rád to město, přesto se od něj raději držím dál, je to tak prozatím dobrá volba.
O EPF si můžete to nejdůležitější přečíst v reportu, proto zde uvedu jen ty věci, které jsem tam nemohl dát. Mě osobně zaujala After Party, která byla sice až u konce, ale byla asi nejvíc spontánní. Neříkám, že zpěvák The Crüxshadows mě nebavil (doporučuji si přečíst komentář na FB u fotky kde sním jsem vyfocen), ale to co se dělo k pozdějším ranním hodinám - solo akce s pány doktory (mimochodem zdravím, snad se sejdeme na Night Side) na tribuně, punkování s tou punkerkou, co mi dala skoro pěstí, pokec s přáteli typu (joke - kdo tam byl chápe), až po tu sexy show, co tam jeli ty ženy, jo a abych nezapomněl na tu s prominutím hadici, žena v červeném! Ta byla taky moc dobrá. Nedá se to vše popsat, tahle akce se musí prostě zažít!
Vždy, když tam jsem (v Praze) s Terezkou, jedem na punk, to znamená že tam jedem autobusem a první zpátky nám jede až 06:00 ráno. Proto vždy skončíme v té podivné Pizzerii na Václaváku, takový už náš malý rituál. A právě tam jsme potkali tu Blondýnku, co byla tak odvařená z podvazků, co měly holky. A ten kluk, co nás doprovázel, chudák, trochu jsme mu popsali Vary, teda spíš to, co tady jedem spolu s ostrovskou bandou, tekkno, drogy, sex... Myslím, že na návštěvu Karlových Varů dlouho nebude mít chuť.
Ach, už se nemohu dočkat 19.9.09 - pojede se na Night Side, jako vždy dovezu s sebou zpět report a spousty zážitku, takové spousty, že je sem opět nebudu moct ani napsat, jsou věci, které raději zůstanou zamlčeny ;)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Entries