Znáte to...smell of gunpowder

Když se píše román

Když se píše román klade se důraz na hlavní postavu, která musí mít pořád nějaký problém.

Chci říct, že se mám prostě dobře, že je vše tak klidné a bezproblémové a že si to fakt užívám. 

Naložil jsem si jen minimum toho co bylo třeba. Jen tolik, abych ráno vstal, posnídal nugátový croissant s ledovou kávou a pustil se do práce... která mě poslední rok baví víc, než bych čekal. 

Ve dnech vídám prakticky jen L. která mě svou specifickou osobností zabavuje tak, že mi vlastně kontakt s vnějším světem ani moc nechybí. 

Většina lidí co jsem doposud poznal byla stejně nudná. A ti co byli jiní, měli to své... a právě to z nich dělalo "ty", které jsem rád vídal. 

Zajímavé na tom je, že většina byla z mého pracovního života. Bylo tam pár kousků osobností jak z knih Oscara Wilda.

Tahle kapka lidí mě vlastně ovlivnila nejvíc, pozitivně i negativně. Takže když teď pracuji hlavně sám z pohodlí domova, poctivě si pěstuji své druhé já, které hodně zpohodlnělo, podlehlo rutině a vizuálním prožitkům.... tenhle blog bředne stejnou rychlostí jako břednu já... a je tedy otázkou, jak daleko to nechám zajít...

Ale nic si nenamlouvejte, současná situace se mi moc líbí, kdyby to tak nebylo, psal bych hejty rychleji než to zvládnou na 1000vecicomeserou.cz.  

Možná je čas začít psát posty z jiného soudku, z jiných důvodů a možná i na jiném místě...

Modern Cooking

Time for an iced coffee

...

The two of us. Czech Krumlov - Five-petalled Rose Celebrations

Cafe time

Každá doba má své závislosti...

Ostatně závislost na Facebooku je na Googlu třikrát vyhledávanější než na cigaretách a desetkrát než na heroinu.

via ceskapozice.cz

Ukradený materiál, který by jste neměli vidět

Záběry z (vánoční) firemní party, kde jsem měl takovou malou kulturní vsuvku. K této příležitosti jsem napsal opravdu krátkou a veselou říkanku pouze podle zadaných klíčových slov, které jsem dostal od vedení. Je to má první veselá báseň, tak jsem jí hned skoro zazpíval.

Kdyby si někdo chtěl rozmyslet své životní priority

Tak na to má ještě dva dny...

DODATEK: JUDr. Lubomír Brož se tomuto oboru věnuje již 25 let. A proto se musíte nutně objednat na jeho email eporadna@seznam.cz. A to si hned můžete udělat obrázek, kolik rodin úspěšně rozvrátil, když nemá ani na vlastní domenu...

Víte jak se říká lidem co neumí napsat validní a čistý web?

HATLAMATLA přátelé, a weby bastlí na wordressu... ve Varech jich máme poslední dobou hned několik, kluci šikovný to jsou ;)

OMFG. Neděle. Do not want. Nikdy. Statisticky nejvíc sebevražd se konáprávě o nedělích.

Tolerance-pasivní podíl na vzmachu dostatečně alternativní demence

Protože když se rozhlížím, necítím nic z tolerance, o jaké psal Irvine Welsh ve svých knihách. Obzvlášť v pracovním kolektivu je to někdy dost podprahové. A rozhodně bych nikdy nečekal, že by snad někdo chtěl, abych se cítil blbě kvůli tomu, že jsem se v předešlém zaměstnání něco naučil a byl na to hrdej. Dbalost a uvědomělost na čistý grafický design je prostě v tomto oboru jedna z priorit.

Respekt-předstíraná úcta při úplném potlačení rozumu

A k tomu je potřeba říct jen fuck, protože ten podtitul to snad říká sám o sobě...

Rád bych nekončil některé myšlenky tak depresivně, ale jak říká znalec- sedm epoch krásné rocku a zakončení, pak se to začalo kopírovat...a někde hodně dole jsou třeba Coldplay...

Tuhle v noci jsem zas napsal báseň, aby se neřeklo

Dlouho letíš pod třpytem světelných stok
tak dlouho jen jak dlouhý trvá sen
podél okapových rour dolů a dolů
hlínou napřed vláčnou a pak zas dusnou
podél rozpadajících se živočichů
děsivých červů plných kyselých dešťů
tam dolů podél těch okapů
kovových zážitků a smrtelných dotyků
pro poslední dech jak v těch dnech
chvilku sám pro sebe bez sebe
dojdeš ke vzteku od stresu
kolem kovového průduchu.

Vlastně se mi sám od sebe otevřel World, tak jsem začal psát... nakonec slušná betaverze...

Chtěl jsem napsat povídku, ale pak se to nějak zvrtlo

Píšu tak málo, že sám na sebe nahlížím jako na lidi s (mnoha) dětmi, kteří omezené zdroje včetně času nedokážou využít lépe, než vytvářením svých, stejně nenadaných kopií.

Netvrdím, že by všichni senioři nezvládající práci s PC měli být veřejně zbičování. Ale zbičování několika by motivovalo ty ostatní. // Ferdu Mravence nemám rád, je to děsnej komunista - pracuje zadarmo a ještě si u toho zpívá. // Nebojoval jsem za práva v České republice, abych pak přijel do země, kde si nesmím na ulici ani zapálit - J.Dienstbier při návštěvě USA // Děsně si pořád promazávám lidi, které sleduji na netu. Začal jsem u facebooku, pokračoval jsem přes twitter a teď promazávám i RSS blogů // Twitter= I need to pee. Facebook= I peed! Foursquare= I'm peeing here. Quora= Why am I peeing? Youtube= Watch this pee! LinkedIn= I pee well // Vibrátor byl původně lékařská pomůcka, používal se pří léčbě hysterie // No a to blogování a vůbec psaní mi moc poslední dobou nejde, tak si pročtěte tohle...

Místo novejch kalhot jsem si koupil láhev whiskey

Protože předvánoční nákupy jsou děsnej vopruz. A stejně v těch
plastovejch městečkách nic nemají, rozhodně ne žádný prďácký kalhoty
pro nás polometrosexuály. A tak jsem docela rád, že už to všechno
skončilo, i když letos to bylo docela fajn. Oblíbeným tématem minulého
roku byla lááááááska, všechno ostatní bylo divné a divnější a nejlepší
byly vždy ty chvilky pohody u rodinného krbu, ehm teda radiátoru...
Rekapitulovat se mi nechce, ono je to pokaždé stejné. Něco se sralo,
něco se povedlo a jak říká jeden můj známej, vždycky se něco sere a
něco naopak jde dobře, nějaká rovnováha je ve všem. A tak to prostě
vidím, celej minulej uplynulej rok, kterej byl docela rušnej...
Jen si v dalším roce připadám zas tak starej. Při poslední debatě s P.
jsme se shodli, že na náš věk už jsme toho zažili fakt hodně. Takže už
si moc vybíráme kam půjdeme a kam ne, nic nám už neuteče. Takže ten
můj nadhled prokládám sarkasmem, a když se cítím moc kompromitovaní tak
dělám šílené věci, třeba jako když jsem L. vyznal lásku na MHD
zastávce u plastového Globusu, a to tak nahlas, aby to všichni
slyšeli. To jsem totiž vždy chtěl udělat, ale nikdy jsem vážně nikoho
tak nemiloval abych to udělal, tak konečně.
S L. jsme si na Nový rok přiťukli až ve dvě ráno, pozdě ale přece.
A na ty klišé typu "jak na novej rok tak po celej rok" vám zvysoka....
Odkážu vás na zajímavou přednášku.