Když se píše román

Když se píše román klade se důraz na hlavní postavu, která musí mít pořád nějaký problém.

Chci říct, že se mám prostě dobře, že je vše tak klidné a bezproblémové a že si to fakt užívám. 

Naložil jsem si jen minimum toho co bylo třeba. Jen tolik, abych ráno vstal, posnídal nugátový croissant s ledovou kávou a pustil se do práce... která mě poslední rok baví víc, než bych čekal. 

Ve dnech vídám prakticky jen L. která mě svou specifickou osobností zabavuje tak, že mi vlastně kontakt s vnějším světem ani moc nechybí. 

Většina lidí co jsem doposud poznal byla stejně nudná. A ti co byli jiní, měli to své... a právě to z nich dělalo "ty", které jsem rád vídal. 

Zajímavé na tom je, že většina byla z mého pracovního života. Bylo tam pár kousků osobností jak z knih Oscara Wilda.

Tahle kapka lidí mě vlastně ovlivnila nejvíc, pozitivně i negativně. Takže když teď pracuji hlavně sám z pohodlí domova, poctivě si pěstuji své druhé já, které hodně zpohodlnělo, podlehlo rutině a vizuálním prožitkům.... tenhle blog bředne stejnou rychlostí jako břednu já... a je tedy otázkou, jak daleko to nechám zajít...

Ale nic si nenamlouvejte, současná situace se mi moc líbí, kdyby to tak nebylo, psal bych hejty rychleji než to zvládnou na 1000vecicomeserou.cz.  

Možná je čas začít psát posty z jiného soudku, z jiných důvodů a možná i na jiném místě...