Ještě jednou k tomu konci světa

Malá poetická ukázka z německého expresionismu.

Konec světa

Ve větru klobouk měšťák má strach.

Vzduchem zní cosi jako křik či pláč.

Ze střech se s nářkem řítí pokrývač

a příliv stoupá , píšou v novinách.

Je tady bouře moře na pevninu

se vrhlo a teď kosí hráze po stu.

Většina lidí smrká - mají rýmu.

Vlaky se hroutí z železničních mostů.

(Jakov Van Hoddis)

Konec světa

Náhlý pláč světem proplouvá,

jak Bůh by zemřel, zmizel beze stop a padá stín, tak temný, z olova

a tíží jako hrob.

Pojď blíže, a jeden druhého ať střeží...

Jak v rakvích ve všech srdcích

život leží.

Ty! Tiskni mě a líbejme se z hloubi...

Slyš, na svět tluče touha,

nástroj naší zhouby.

(Else Lasker-Schulerová)