Smutný diskurs o společnosti v jinak dobré náladě

Liberální společnost nejen neexistuje, ale ani existovat nikdy nebude a volnomyšlenkářství je nedosažitelné: a jeho osobní zkušenosti, které zavdaly příčinu k napsání tohoto smutného postu z jinak veselé nálady, mu denně dává za pravdu a je to vcelku jedna z mála věcí, která ho opravdu skličuje. Potvrzuje se samozřejmě i Radomilova teorie, že mladí bývají nejkonzervativnější: chcete-li slyšet něco neobvyklého, jděte od padesáti let vejš (a i tam, samozřejmě, pečlivě vybírejte).

Je mu prostě nesmírně smutno z toho, že jiný vztah k drogám a omamným látkám, ideálu zdraví a nepřipustitelnosti smrti, odmítnutí majetnictví a posesivních sklonů v lásce a partnerských vztazích, jiný vztah k homosexualitě, bisexualitě a svobodomyslné výchově dětí, jiný vztah k rodině nebo dokonce, že by se někdy mohlo něco změnit třeba ve školství (och, vy mladí idealisté a milovníci faktů!), to všechno nemůže být už ani sen. Že o tom už vlastně nejde ani mluvit, protože by byl utlučen.

Fatalistický konec světa

Této zápisek nebude o ničem jiném než o tom fatalistickém chaosu, to ten podzim, řekl bych. Ale mě to až zas tak moc netrápí, toto sychravé a ponuré období, je moc dobré na psaní, depky rostou jako houby po dešti. Řekl bych – krásná to doba!

Jen ten pocit, všechno leze úplně do jiných barev než by mělo. Nevím, kde to přesně vázne, snad se asi blíží konec světa. Nebo mi něco uniká?

Koncem roku 2012 má vyjít noví Windows 8, ehm, pořád mi něco uniká? Microsoft nejspíš posune konec světa, ale asi ne úmyslně, podle mě to bude tak, že nestihnou datum vydání, takže konec světa se hold bude muset posunout.

Také jsem někde vyčetl, že nějaký slavný filmový producent, jehož jméno jsem již zapomněl (asi nebude tak slavný) chystá o roku 2012 a jeho zkáze film, rozpočet je několik milionů dolarů, prý se premiéra stihne před koncem světa. Kolik, že jsme to schopni investovat do naší vlastní hlouposti?

A nakonec toho všeho, když jsem dnes ráno přemýšlel o tom, jak se předctavím na letošním dnu poezie, uvědomil jsem si, že mě to vlastně může být vše jedno. To proto, že se jmenuji Václav Eder, narozen 30. Ledna 1988, a jehož smrt se datuje na 30. Leden roku 1988, však pro tentokrát, nedošlo k žádné fatální chybě.