Nic

Skládám písmenka v děsivá psaníčka a s každým rokem mám vlhká víčka.
To jsou ty dny, kdy se mění osudy, kdy nepoznávám tony minulosti.

Jen přihlížím všem těm změnám a jistý si nejsem, tím čím vlastně jsem.
Nebo tím, čím jsem chtěl být - neboť vlastně nejsem nic.

Nikdy jsem opravdu nic nedokázal, nikdy jsem opravdu nežil.
Opravdu nikdy jsem necítil život tak, abych opravdu žil.

Přesto jsem žil a žiji v mnoha lidských podobách a dnes už ani nevím, kdo jsem.
Jediným cílem vždy bylo psát a to mi ani nebylo přáno.

Vždy jsem žil jen pro ten den, pro který jsem bděl.
A taky jsem hodně snil, a to i ve dne.

Vždy jsem šel jen zatím a nikdy za ničím víc, vždy jsem se viděl jen jako nic.
Nic na prodej v regálu zapadlého knihkupectví, někde na dně jako teď.