Kurva drát - ať už se zas něco děje

Mohl bych to napsat, všechno bych to mohl napsat, všechno za těch dvacet-dva let. Ne že bych nechtěl, nebo by v tom byl nějaký problém, nebo že bych snad někoho urazil. Jde o to, že v zápalu života jsem už opravdu zapomněl, kdo jsem, co jsem dělal a hlavně proč jsem to dělal. A taky, mohl bych se vymluvit na tu hlavu, na ten defekt co mám, nebo na vrozenou vadu očí. Na to mé krásné dětství: třeba... a dál bych psal o akcích za které bych měl možná i sedět; pakliže to bylo - vůbec tak jak to bylo. A taky o ženách, o tom jak jsem ve své pocta-tě sexuálně utlačován, tedy, vytlačován z pronajatého bytu: jenže za to si zas můžu sám! Nebo jak jsem sám sebe nedávno vyhodil. O dnech, tedy spíš nocích v autech po Praze. O mrtvé dívce v obýváku. No a tak... pořád je toho ale málo, a vzhledem k tomu, že už se vše napsalo, vše řeklo, tak jediné co mohu, je šokovat... mám pořád málo matroše na pořádný román sakra kurva drát ať už se zas něco děje... (čekám na novou práci: telefon co se nezvedá / nový byt - už jsem si rozvrhl kde co jakože bude / jo a taky v pátek ta fenomenální akce, zas budu číst na veřejnosti a bude se grilovat / a nikdo mi nijak nepíše a konkrétně dnes se mnou nechtěl skoro nikdo bavit / Ironie už taky nepíše / Jo prostě Lea je nuber one - jen si tak říkám, jak dlouho to bude tak úžasně šlapat: napořád není nikdy nic a přemýšlet nad tím je stejně blbost)

Shakespeare to věděl!
Dodrž slovosled!
Láska, moc, šílenství, smrt.
Jde jen o hru slov.