Autor postuje z postele a možná že přece jen žití není tak otřesnej kýč

A jí z  toho filipínkování už bolí píča! / Tomáš Reindl je velkolepí nadhudební umělec, co se nebojí ve své hudbě prdět, chrápat a kašlat na to! / dva dny v posteli, filipínkování a spaní a ty malé žluté postavičky a několik úspěšných pokusů o znásilnění ve spánku / ty čubr bijáky jsme neviděli dokonce; ona do toho vždy skočí ta biologická funkce: reprodukční cyklus / oni vlastně ti lidé už ani neví, všechno co dělají, že nakupují, že chodí po barech, všechno je to jen přikrmování reprodukčního cyklu / Zig Zag bar: místo kde se shromažďují nezadané ženy o kolo třiceti / aranžér večírků: to je ten, co má u sebe vždy dostatek koksu / a ten rozchod je taková podivná hra: nikdo to nechápe ale nám to sedí; a je vtipné, jak nám lidé skočily na ten vtip s děťátkem/ život je stylizované divadlo : stylizace je přeci permanentní! Žádný člověk neexistuje v surovém stavu, v "přirozeném". Upřímnost je další varianta stylizace. Když se oblékáme, stylizujeme se. Když zůstanem nazí, rovněž. Cokoli řeknem, uděláme, napíšeme, je vždy stylizace. Hrajeme. Jenomže to není chyba, to není špatně. Život jako inscenace, živoit jako divadlo není jen hloupá fráze z hereckých memoárů, ale estetický ideál. A Iniciační zážitky jsou. A jsou důležité. Jenomže, musí jimi být i celospolečenské události, revoluce, války, ruské tanky atp.? Mohou, jistě, ale nemusí. Stane se něco takového za našeho života? někteří po tom touží, jiní jsou o tom alespoň přesvědčeni. Já nic takového nepotřebuji. Přjde-li, přijde. Což ještě neznamená, že mě to s mou "generací" nějak spojí. Ostatně vždycky mi byly sympatičtější zákulisní intriky, zrady a palácové převraty, nežli manifestace, demonstrace, volby a jiné masové změny.