pátek 29. ledna 2010

The Absint - tři rakve v chladném ránu


Série článku na jaké jste tak čekaly, psali jste si o ně, snili jste o nich, dnes to tedy začíná, cítíte tu vůni pelyňku? Ano, a to je toto teprve první díl, hodně budu čerpat z knihy“The Dedalus Book Absintii“ a budu to prokládat svými postřehy a zážitky. Ujistěte se, že o kolo sebe nemáte nic zeleného, mohlo by vás to pohltit, zelené šílenství je kruté a mocné… Je srpen roku 1915, jednatřicetiletý švýcarský rolník jménem Jean Lanfray si v podvečer dal pouhé dvě sklenky absintu, po chvilce vytáhnul ze skříně starou vojenskou pušku a střelil svou těhotnou manželku do hlavy. Když se ve dveřích objevila jeho čtyřletá dcerka Rose a chtěla se podívat co se děje, též ji bez váhání a nemilosrdně zastřelil jako malého psa. Pak přešel do vedlejšího pokoje. Tam ležela v postýlce jeho dvouletá dcerka Blanche, tu též zastřelil jako by se jednalo o naprosto běžnou činnost. Pak se pokusil zabýt i sebe, což se mu ale nepodařilo, odvrávoral se tedy s mrtvou Blache v náručí přes dvůr a tam usnul. Na druhý den Lanfray už bručel ve vazbě, odvedli-ho, aby se podíval na svou nezbožnou ženu a mrtvoly svých dětí. A tady přichází ten onen naturalistický detail, který by snad ocenil Dickense – ve třech rakvích různých velikostí, od nejmenší po největší. Z toho pohledu Lanfray jistě hluboce vystřízlivěl. Nicméně, je třeba uvést fakt že Lanfray byl alkoholik který denně byl schopen konzumovat víc jak přes 5. litrů vína. Vědělo se to o něm, jako že se vědělo, že před onou tragédii, tedy několik hodin předtím si dal zelenou, koňak, šálek kávy s brandy, po cestě domů z práce litr vína – to aby mu po oběde lépe slehlo a nakonec další šálek kávy. Lidé ale neváhaly, muselo to být přeci tím absintem! To absint je na vině! Během několika následujících uplynulých dní sepsali místní obyvatelé petici. Podepsalo se 82 450 sousedů. Chtěli, aby byl absint ve Švýcarsku zakázán, a napřesrok také zakázán byl. Žádný nápoj, dokonce ani gin v Londýně za Hogarta, neměl tak špatnou pověst a reputaci jako absint. Můj oblíbenec Aleister Crowley ve svém pojednání které nazval „The Green Goddess“ píše: „Co je to v absintu, co ho obklopuje zvláštním kultem? Účinky jeho nadužívání se naprosto liší od účinků jiných stimulans. I když už jsou jeho oběti na dně a pokoření, přesto se jednou věci liší: pijáky absintu obestírá děsivá a jedinečná aureola a přes své podivné prokletí vyzařují zlověstnou pýchu, jsou pyšní na to, že nejsou jako ostatní.“ Říkáš mi, že ses stal pijákem absintu? – výš ty, co to vůbec znamená?

1 komentářů:

Okomentovat

 
Copyright 2009 Václav Eddycek Eder