Jsem tu sám za sebe

O těch lidech jsem pořádně neslyšel tak rok a u FK jsem nebyl ani nepamatuji. Čekal jsem doma na tu zákeřnou a ona ani nenapsala, ale pak sms od FK. Byli v Chebu a že se vracejí a neví co by a jestli jsem ve Varech, že by jsme mohli někam jet na výlet. Chtělo se mi, jenže stejně i tak se mi chtělo být s ní, protože naposled u mě doma na Novej rok to bylo dobré. Jenže tomu něco chybělo a já to veděl, že to není asi úplně ono a přesto jsem to vyhrotil. Jenže nemůžu za to, že jí tak žeru. Nicméně, když nezvedla ani telefon, chtěl jsem se jen optat, jak je na tom, že jestli ne, tak jedu, tak jsem prostě jel. FK je pořád v balíku, drahé luxusní auto a sklep, co jsme mu říkali peklo a vůbec ta rodina se má prostě dobře. Takže mě vyzvedli na Aralce a já do sebe ládoval Energeťák, protože bylo jasné, že dnes se spát opět nebude. Vlezl jsem si dopředu, FK ví že to je moje místo a zezadu mi na rameno sáhla Nina a tu jsem fakt nečekal a ani jsem jí vidět asi nechtěl. Nicméně hned po tom co upozornila na svou drzou přítomnost, vrazila mi do ruky absinth a já neřekl ani slovo, jen jsem si twittoval a oni povídali a povídali a já neměl potřebu mluvit. Trochu mě pořád sralo, proč ta zákeřná ani nenapíše.

Mělo se jet do Prahy, jenže všichni komu se volalo hlásili rezignaci, že jako spánek. Takže Plzeň, protože Grisa volá a píše a tu já rád vidím vždy ,protože ona patří do mého abstraktního minulého života. Takže u FK ve sklepě a dark electro z mého mobilu, spousta alkoholu, ale ja skoro nepiju a pohrdnu Absinthem do oka. Snažím se vysvětlit, že už jsem jiný a že k nim už nepatřím, ale oni to neberou vážně a Grisa je až moc přítulná a snaží se mě líbat. Nebráním se, i když jsem náladu neměl, pořád je to strašně hezká žena a pořád jí mám nějak rád, ale tohle už je mrtvé, stejně jako všechno, co bylo předtím.

Ráno mě Grisa veze domů a pouští v autě Sex Pistols a to je nostalgie, kámo že vytryskla mi slza. Ona pořád povídá o svém životě a jak jí chybím a že za mnou bude jezdit. Řekl jsem jí, ať zastaví někde, že chci na vzduch. Věděla že bude proslov… A tak jsem jí to řekl, jak se mi hnusí tyhle rádoby rodiny, jak je to sice fajn, ale já už prostě nikam nepatřím. Nechtěl jsem aby brečela, jenže, pravda je taková.

Projel jsme celou ČR a skoro v každém měste mám nějakou takovou skupinku rádoby rodinku. Já už ale na tohle nejsem, jsem tu pouze sám za sebe a pouze hledám přátele a konečně bych rád zakopl o někoho kdo by byl…no ale to už bych zabíhal někam kam nechci…