pondělí 18. ledna 2010

Pozor, stáváme se nežádoucím zbožím!

Lea má pravdu! Berme to jako fakt, jí se to líbí. Líbí se jí mě provokovat slovy „EDDY – jsi žena“ a tak naše vycházka do kina na příšerný béčkový film jménem 2012 stál za to. Mimochodem, ten film je doják jak mé stehno. A znáte ten vtip o těch planetách? - Potká Země jinou planetu: "Ahoj, co jak to jde?" - "Ále, špatný.. dostala jsem lidi" - "V klidu, já je měla taky, to přejde samo". Tak přesně tímhle vtipem jsem končil tento film na MHD zastávce před kinem. Lea je totiž městská žena, na krásnou tmavou procházku do hospody mi odpověděla slovy „To je pod mojí úroveň“, samo sebou že vtipně. Trochu jsem to zpestřil, když se semnou loučil její kamarád a chtěl mi podat ruku – „To je pod mojí úroveň“ a jelo se pít. Lea je další bisexuální skoro feministka co znám, že jich ale znám kurva hodně. Takže naše diskuze jsou útočné. Uznat musím, že ze začátku mi dávala kopr, ale já to průběhem večera obrátil. Jenže to bylo fajn, známe se už dlouho, ale ne zas tak osobně. Předtím u ní na bytě a ten psycho film, opět její výběr, a tak jsme zvědav, co vybere příště. V něčem má ale ta žena pravdu, v některých věcech se nechovám jako klasický chlap a spíš připomínám ženu. V tom, že změnu účesu beru jako nutnost, v tom, že jsem schopen si po sobě uklízet, postarat se sám o sebe, umýt si nádobí, vytřít podlahu. Ano, v tomhle jsem trochu perfekcionista, nemám rád špínu a rád se každé ráno oholím, rád vypadám dobře a rád pozdě v noci zapadám do ustlané a voňavé postele. Cucfli mě nazvala metrosexuálem, to asi ten sestřih že? Ale vážně se cítím lépe, svěže, dynamicky…

A Ironie? Věří, že potřebuji zachránit, to ale není jediná. Spousta lidí si myslí, že spěju k sebedestrukci. Ale já netvrdím, že ne, jen tvrdím, že nepotřebuji pomoc. Vážně si totiž myslím, že každý z nás má geneticky předurčené jisté chování, talent, nebo chcete-li vnitřního ducha, který v budoucnu ovlivňuje náš život. A pakliže to tak opravdu je a já tomu hluboce věřím, nemůže mi pomoct nikdo. To v čem je doopravdový problém nevím, jestliže jsem ale nežádoucí zboží, proč nejdeme rovnou k věci, mě tyhle hry vážně nebaví. Jenže na to já mám pech, to já umím, najít si něco složitého. A tak to nechávám plavat, buď se to potopí, nebo ne…

Další má ženská stránka, když někoho žeru, lehce se jím nechám manipulovat, ne až moc ale trochu ano. To je možná další problém, proč nějak nejde to, co jsem chtěl. Asi jsem na ty ženy moc hodný. Když jsem nedávno doprovázel mojí kámošku domů hned po tom, co jsem jí ke mně zlákal i když mi napsala sms v tomto tvaru „Mám špatnou náladu, jsem labilní, vzteklá, hnusná, ošklivá, tlustá, blbá, líná a podobně....“ tak se divila, že automaticky jí doprovodím domů. Jenže to není první holka, co se tomu divila, to se už dnes nedělá? Já myslel, že je to slušnost ne? Asi jsem něco zaspal a to kurva sem mladej zobák sakra…

A co je nejhorší? Co mě rozsekalo. Když ta samá žena, co mě odmítla šla na rande s mojí kámoškou, kterou asi pořád nějak žeru. Tahle situace tu není poprvé, nějak mě to nerozházelo. Poprvé to bolelo, to uznávám. Jen si to představte, jsou dvě vaše bývalé přítelkyně, které pořád žerete a oni si vyrazí na rande a cucají se jako o život. Při pohledu na ně se vám zcvrkají koule, já to zažil, ne jen jednou. Ale to není nic, co se nedá přejít, čas plyne a když se to stane víckrát, je to jen něco s čím dopředu počítáte. Ale to, co chci říct se týká nás, těch chlapů ale i těch chlapožen jako jsem já. Když se okolo sebe rozhlédneme, kolik najdeme ve svém okolí žen, co nejsou bisexuální? Ha? Já snad už neznám ani jednu. Tohle je ale revoluce, jejímž produktem se může stát i to, že se staneme nežádoucím zbožím. Nebojím se na tohle táma bavit. Pohlédnete do minulosti, dřív vládli chlapi a ženy utřely nos, to se klidně může obrátit. Myslím, že je to dost aktuální téma. Jenže si za to můžeme možná sami. Nikdy jsem nepochopil, proč se tak vehementně snažíme ubližovat tomu něžnému pohlaví, po jakém tak toužíme. Měli bychom se zamyslet. Anebo jak to psal můj drahý Nietzsche? - "Jdeš za ženami? Nezapomeň na bič!"

Pak jsou tu ty klokaní hody. Dvě nejmenované bývalé lesbické ex a já. To byla večeře s klokaním steakem od Diriho v mém druhém domově – v Raťáku. Měl jsem si to nahrát… Tedy, bylo to příjemné, ale nadruhou stranu vtipné. Nakonec jsem opět dorazil dom sám a že mě ten večer stál dost, jenže se mi to líbilo. Prej mám malé plus jako džentlmenské gesto za ten večer. Otázka zbývá? K čemu to je, jestliže jsem se stal i já nežádoucím zbožím? Já, ten o kom Diri řekl, že z profilu mám ženské rysy – tak ano, přiznávám, jsem žena! A nebo, nebo jsem byl až moc hodný a slušně vychovaný a mám rád svůj sen. Přesto ta hrozba, pánové, opravdu tu je. Aneb Lea dámy a pánové má vždy pravdu a pan, zvíře EDDY je i žena, další pokus mě zaškatulkovat, nebo jen známka mé výjimečnosti?

A Lea má vždy pravdu!... (si to jako pamatujte!)

Doporučená hudba ->

1 komentářů:

Okomentovat

 
Copyright 2009 Václav Eddycek Eder