Věnuj se jenom svým obsesím, stejně nic lepšího nemáš.

Noční příběh byl již zapomenut. Deštivé dopoledne je smutné, ale to už dopoledne bývají. Den má několik opravdu hrozných částí, ale dopoledne je vyloženě strašlivé. Horší je snad už jen ráno. Nebo to období mezi nocí a ránem. Jennifer Jason Leigh ve výjimečně dobré roli ve výjimečně dobrém filmu. "Náš vztah je založen na vzájemném respektu, takže se mi ani nepokoušej naznačit, že jsem tvoje matka". V pivnici s jedním z nejlepších přátel. Delší dobu řešili politiku, což bylo příjemné, protože už pomalu nemá s kým si o tom promluvit. To dokonce i s literaturou je to lepší... Ale někteří, například ona, praktikující psychologii, by se zlobili. Jak zbytečné! Copak je politika nějaké téma?Je to jen záminka, proč se nebavit o vztazích! (Jiní, které zná, by pak ale řekli, že bavit se o vztazích je útěkem a zástěrkou před řečmi o sexu, a konečně třetí část řetězu praví, že bavit se o sexu znamená vyhýbat se jeho praktikování: až to ta vaše báječná generace jednou vezme do rukou, to se budeme mít výtečně: pro samé souložení nebude čas ani energie na žádné zhoubnostě, jako je třeba politika, války, umění nebo věda.) a tak mrdat na Vás!

To jenom my máme tu sebevražednou potřebu aby nám rozuměl úplně každej

Lepší hlasitá hudba na nepronajatých pozemcích než ticho na pronajatých pozemcích / Veselé počteníčko. Plány do budoucna pod šedým pokryvem pseudo-povinností. Ostatně, čert aby to spral! / Jo a tu středu mám takhle zaprcanou úplně neskutečně (nemám kam jít kalit) / No ale ve čtvrtek bude mrtvej krtek, L. a já, na jejím dvoukolém mazlíku plnou par po silnici... (všechno co mám vodkazji sám sobě) ...

Co oni jsou za rodinu, když doma nemají nic, s čím bych si učesal své metrosexuální háro?

A spát vedle ní u nich doma je taková změna, že ráno nebyl ani cyklus rozmnožovaní / Petrželka, já, víno, tyčinky a diskursy vo našich životě a vo životě těch druhých / 3.7 ve 23:00 ve Velkém sále by podle spekulací mohl přijet Tim Burton. #kviff / Nevěřím ničemu, co týden krvácí a nezhebne to! / To máš z toho, s jakýma lidma se ty stýkáš! To máš z toho, jakej ten život ty vedeš! Ne! To mám z toho vzduchu tady! / Novinářský kodex: "Úplatky můžeme brát jen ve formě, která se hodí k výkonu novinářské činnosti - takže alkohol a propisky.".... kde je ten chlast pro dnešní večer? Jo jasně, už vím, u L. doma... jdu tam spát a brát úplatek...

Jo a těším se na KVIFF - Irena Hejdová je již ve Varech a husťokruťácky si o tom ublogla!

Autor postuje z postele a možná že přece jen žití není tak otřesnej kýč

A jí z  toho filipínkování už bolí píča! / Tomáš Reindl je velkolepí nadhudební umělec, co se nebojí ve své hudbě prdět, chrápat a kašlat na to! / dva dny v posteli, filipínkování a spaní a ty malé žluté postavičky a několik úspěšných pokusů o znásilnění ve spánku / ty čubr bijáky jsme neviděli dokonce; ona do toho vždy skočí ta biologická funkce: reprodukční cyklus / oni vlastně ti lidé už ani neví, všechno co dělají, že nakupují, že chodí po barech, všechno je to jen přikrmování reprodukčního cyklu / Zig Zag bar: místo kde se shromažďují nezadané ženy o kolo třiceti / aranžér večírků: to je ten, co má u sebe vždy dostatek koksu / a ten rozchod je taková podivná hra: nikdo to nechápe ale nám to sedí; a je vtipné, jak nám lidé skočily na ten vtip s děťátkem/ život je stylizované divadlo : stylizace je přeci permanentní! Žádný člověk neexistuje v surovém stavu, v "přirozeném". Upřímnost je další varianta stylizace. Když se oblékáme, stylizujeme se. Když zůstanem nazí, rovněž. Cokoli řeknem, uděláme, napíšeme, je vždy stylizace. Hrajeme. Jenomže to není chyba, to není špatně. Život jako inscenace, živoit jako divadlo není jen hloupá fráze z hereckých memoárů, ale estetický ideál. A Iniciační zážitky jsou. A jsou důležité. Jenomže, musí jimi být i celospolečenské události, revoluce, války, ruské tanky atp.? Mohou, jistě, ale nemusí. Stane se něco takového za našeho života? někteří po tom touží, jiní jsou o tom alespoň přesvědčeni. Já nic takového nepotřebuji. Přjde-li, přijde. Což ještě neznamená, že mě to s mou "generací" nějak spojí. Ostatně vždycky mi byly sympatičtější zákulisní intriky, zrady a palácové převraty, nežli manifestace, demonstrace, volby a jiné masové změny.

Michaela Poeta Zůzová - podvečer přimeřené deprese

Podvečer přiměřené deprese přinesl krom záznamu mého čtení i video záznam mého hosta...

Výsek ze života špičkového intelektuála aneb blogger v nákupním centru

"Ahoj, jen jsem se chtěla zeptat, ty seš EDDY?" - "Ne, já jsem jeho bratr" - "Aha, to jste si tak podobný?" - "To víš, dvojčata..." - "Aha, tak nic, já jen že čtu jeho blog, chtěla jsem ho jen pozdravit, líbí se mi co píše." - "Hele, tak já to bráchovi vyřídím oka?" - "Oka, tak dík a ahoj": A tak sorry, mě tyhle hry baví, tímto tě zdravím a hluboce děkuji za přízeň. Btw, hele,ty modré kozačky, co jsi měla myslíš vážně nebo je to jen prdle? Hnus!

Smutný diskurs o společnosti v jinak dobré náladě

Liberální společnost nejen neexistuje, ale ani existovat nikdy nebude a volnomyšlenkářství je nedosažitelné: a jeho osobní zkušenosti, které zavdaly příčinu k napsání tohoto smutného postu z jinak veselé nálady, mu denně dává za pravdu a je to vcelku jedna z mála věcí, která ho opravdu skličuje. Potvrzuje se samozřejmě i Radomilova teorie, že mladí bývají nejkonzervativnější: chcete-li slyšet něco neobvyklého, jděte od padesáti let vejš (a i tam, samozřejmě, pečlivě vybírejte).

Je mu prostě nesmírně smutno z toho, že jiný vztah k drogám a omamným látkám, ideálu zdraví a nepřipustitelnosti smrti, odmítnutí majetnictví a posesivních sklonů v lásce a partnerských vztazích, jiný vztah k homosexualitě, bisexualitě a svobodomyslné výchově dětí, jiný vztah k rodině nebo dokonce, že by se někdy mohlo něco změnit třeba ve školství (och, vy mladí idealisté a milovníci faktů!), to všechno nemůže být už ani sen. Že o tom už vlastně nejde ani mluvit, protože by byl utlučen.

Fernando Pessoa - čtení z Knihy neklidu; Nevinnost je nemyslet; Dopisypřátelství, lásky a magie

Jak již jsem zde psal, v rámci pravidelného čtení, které děláme v knihovně na Lidické (KV). Proběhlo čtení z knih zapomenutého Fernanda Pessoa. Čtení si pro Nás připravila Petra Petrová, kousek záznamu je zde.



Další čtení proběhnou až po prázdninách, tedy, koncem září, budu Vás o tom v čas informovat.

Jsem v prdeli, takže jestli mě sháníte, neshánějte mě

Tedy, jsem opět v Bochově, a to je zas Bondovka... je to ale zvláštní místo, a je zvláštní číst lidem které znám roky vlastní verše na chatě, pak cestou z města si pustit esazlesa... // Kočka co se jmenuje Citronek a její mládě Limetka. // Kuriózní gay-text a úchylná monogamistická propaganda, obsese kosmeticko-epilačním komplexem, samozřejmě mesmí chybtě povinná zmínka o všespasitelném kondomu a především, ultranepřijatelné nejhorší slovo na světě, nejperverznější výraz "přítel" ve všech nesnesitelných a nemožných kontextech. // Pocítit plný nápor vlastního narcismu, po delší době a být samozřejmě nadšen. Nostalgicky si zavzpomínat nad vlastním blogem . // Což takhle kolonizovat nějaké menší město a začít ho žít po svém? Město, kde by bylo jen jedno experimentální divadlo, jen koncertní síň specializovaná na soudobou vážnou hudbu, velmi vyhraněné bary a hospody, prostě nevytvářela by ten standardní stereotyp, že nomrální člověk už není v maloměstě ani na okraji, ale naopak by vyštvala všechny řádné občany? Proč mají všechny uzavřené systémy sklony ke komplexitě? // Doba temna: Obecně velmi přituhuje. Na univerzitách, úřadech, ve světě. Kontrola je fašistický slovo. Ale i umění, film, žití a samozřejmě také zoufalí opilci. // Princip samosoudce v portugalské kinematografii současnosti: Udat sám sebe a nastoupit výkon trestu... // Už delší čas mě rozčiluje starší článek na téma "sex od 14", který se rozplývá nad rozumností a zodpovědností dnešních dětí, antikoncepce, plánování, kondom, příprava. Včetně vět typu "chodili spolu asi rok a pak se rozumně dohodli, že zahájí pohlavní život". Racionalita a zodpovědnost jsou vhodné vlastnosti například u velitele hasičů, (ale i to snad jen při zásahu, a ne když šoustá čtrnáctiletý sousedovy syny). Do lásky a vášně to, probůh, netahejte. //Napsal jsem email Tomášovi Murárovi, dlouho žádná reakce, až před několika dny přišel feedback s hlubokou omluvou a velkým potěšením a zájmem, brzy se sejdeme, brzy bude má nová umělecká skupina plná osobností, již brzy... // Pivo s P. P. a hromadou dalších knihovnic, inspirující debaty, smutné historky nad byrokracii v krajské knihovně (sesunem poezii ze čtyř regálu do jednoho...) aneb Já a literární dámy, Já jako jediný mladý muž zde aktivně literárně žijící, možná abych byl výjimečný, možná je to jen smutné,  jak se cítím, sám se sebou... // Onehdy jsem napsal, že sebevraždu páchají hlavně šťastní lidé. A pořád si za tím stojím. Když jsem v průšvihu, v průseru, ve sračkách, zdánlivě, nebo i doopravdy bezvýchodné situaci, když se otravuju, nudím, trápím, je mi blbě atd., prostě mě zajímá, jak to dpadne, co se bude dít, jak se z toho zase vyvlíknu. Když je mi skvěle, říkám si: a teď už nemůže přijít nic lepšího, leda snad... smrt!!! // Dva nejlepší zážitky posledního měsíce: poslední společná noc s L. a koncert esazlesa... nikdy nezapomeneš, nikdy již nic víc, klidně bych se odstřelil, aby toto bylo už jen věčnost... proč všechno končí?...

A když potkáš někoho, kdo se zeptá "a máš někoho?", prostě mu vraž facku

Kdysi jsem myslel, že nekomerční a komerční zařízení se od sebe liší podle toho, že tomu nekomerčnímu nezáleží na tom, kolik přijde diváků- návštěvníků. Skutečností ovšem je, že oběma na tom záleží stejně, jen ty komerční zařízení na tom dokážou vydělat peníze. // Jen co jsem se zbavil skandálních dotazů typu "Máš někoho" začaly se podezřele množit ještě mnohem skandálnější dotazy typu "už máš pravidelný příjem?", "vrátil ses do školy?" "odkud bereš peníze?" apod. To je zlo. A jak praví starý vtip, některý věci nevysvětlíš. (a nechceš!)

Reklama na koncert, který nepořádám

Open air - Plácek za kolejema, pořádá Studentská Unie UJEP, to mě teda ujeb!

16. 6.10 - Kde? V Ústí nad Labem, to je tam, kde je ten industriál, někde na plácku za kolejema. No a prej vod 18:00 ... Budu tam!!! Line up : !!! - :) ESAZLESA :( - !!!, SOI, Mossambic...

Je to zvláštní, jak je člověku špatně, a přitom je vlastně šťastnej

Jsem smutný, jsem veselý, jsem hysterický, jsem flegmatický, jsem klidný,  jsem rozjetý, jsem nostalgický, jsem melancholický, jsem zamilovaný, jsem cynický, jsem citlivý a je to zvláštní, jak je člověku špatně, a přitom je vlastně šťastnej.

Co vy víte o tom, jaký to je, každej den odolávat nutkavý potřebě skočit pod kočárek?!! // Potřeba elegance, čistého řezu, zlatého řezu versus mnohomluvnost, nutkavá potřeba sdělovat a sdílet, bariéry neporozumění // Všimla si,  že jsem drzý (kvůli té poslední naší noci), ptal jsem se, jestli je to špatně: leze po skále bez jištění (aby chytla signál)  a píše že ji chybím // Petržel říká, že jsem jako Darell Standing, tulák po hvězdách... // Nudné Vary // Tento týden: středa: budou esazlesa, čtvrtek: Fernando Pessoa, wejkend: s rodinou...

Je mi to líto, odškrtávám ze svého srdce E. Š., není to tak snadné jak to píšu, ale musím... (racionální řešení)... A jak říká L.: emocionální projeví přijdou v opuštěných nocích...

Zalézt do své knihovny, a to už napořád...

Vlastně jsem byl zas šašek, snílek se spoustu řečí, co ani bombu v tašce nemá

Dnes nasral dvacet lidí a u tří se setkal s pozitvním ohlasem "kráčím ve tvých stopách" a "to je takovej šílenej filosof, jediný, co ho řadí mezi normální lidi, je, že chlastá" a "já to prostřední jméno v úředním styku neužívám, a ani v pohlavním. Zato se hodí při obchodování s mešním vínem" // vedle sedící právě se rozcházející pár a výroky o růžových brýlích, brečící chlapec, zato žádné výtky ohledně sexu // neustálé zaplétání se do stále stejných diskusí a ta nešťastná lenost mlčet //aneb jak praví jiný klasik: jde o to, o co jde!

Proč jsou mladí lidé lidé tak konformní, nudní a trapní?

Autor v divadle, s ní

Je to vlastně takový mix. // Vzpomínám na jednu historku, kdy jsme byli na jakémsi "kursu sebepoznání". mj. tam došlo k tomu, že byly vybrány tři dívky, nebo to možná byly dvě dívky a jeden chlapec, které mi veřejně měly zodpovědět tři otázky. Tedy, ty otázky byly dané, takže je neměly zodpovědět mně, ale o mně. Pamatuji si jen, že jedna z těch otázek byla "kde bys mě chtěla poznat". Jedna dívka odpověděla "v partnerskym vztahu", z čehož ten lektor málem upadl a nejen on to pokládal za vyznání lásky: faktem ale bylo, že ona to brala jako netypickou situaci, vníž si mě nedovedla představit a prostě by jí zajímalo, jak bych se choval, kdybych se do takové situace dostal, uvnitř. No, ta otázka je vlastně záhadou dodneška a jak mě to nikdy dřív nezajímalo, tak asi stárnu //mít chlupy načesaný // holub v redakci: to mě teda raději neposer // tmavá atmosféra Elka a L. vedle mě: zážitek jak z divadla, tak z toho, jak se sem tam naše těla dotýkají, jakoby to snad bylo poprvé, nikdo s tím nic nedělá, jen klidně sedíme, smějeme se // domluva s M. K.: budu psát o zákulisí divadla, možná budu i hrát, možná...  //VK. mě baví, a jeho baví mé kulturní vsuvky a naše debaty mají zajímavé konečné myšlenky // tohle už ani neulibáš // klín jedině klínem, ale jak mám nahradit tebe? // když se kácí les, padají třísky // máš hodinu, dělej si se mnou co chceš // čas plyne // já cítím, že se mi chce hrozně spát // miluji tě kotě // poprvé od té doby co jsem se rozešel s Weru, vytahuji druhou peřinu abych jí měl čim přikrýt // spát vedle ní: permanentni vzrušenost: brzké vstávání: co bude s náma? já nevím... // řekl jsem jí to, vážně a skoro hodně nahlas... // cože? vy zhrdáte karasy Jeho Královského Veličenstva?

Autor vysedává v divadlech a parcích

Útulné studenské divadlo Dagmar: sestra po levici, herečka jako sestra // Problém Varského osvětlení: má existenční deprese, nemá pro koho svítit //  raní rozepře v redakci: jak jinak, než o mně? // plán: chvíli žít s herečkou, teda, s hysterkou // město je volné: už to chápu! // to je ale přes celé město pěšky; to je ale přece kousek // on stejně jako ona, těží na tajnostech - zaujímají, to dělá každý // těžit více: chodit mezi ty starší // nehledat náhradu za L., takoví už nejsou // hledat nehledání, téct tam kde to kvete // najít si střed, emo a racionálno // na-druhou stranu to zas dostává vše novou barvu // a tohle není konec, jen to zas bude jinak: okej, tak o kolo šesté u mně v podnapilem stavu, a pak do divadla, mám to tu jako  napsané...

Přes 700 poznámek, není to prdel, to je na román

Cykly nepochopení, cykly porozumění: náhlé odpolední setkání. Nenadálé pohyby rukou, čekání na schodech. Někdy představení: jindy pokrčení. Víc informací: větší nejasnost. Mamonářský koncept a inovace některých loňských historek. Někteří si pamatují, já zapomínám. Tanec letos vlastně chyběl, ale všechno to společenské hemžení! Hranice egoismu. Navazování: svazování. Vztah mého snu a rozchod jako adaptace mé noční můry: děsně trapná blondýna, přesně ten typ holky, která krom toho, že je úděsné blbá, je  ještě trapná a nezapadá ani do té skupiny "kapesní šukátka na zlé časy". Naměklost: jsem z toho v hajzlu, fakt smutný,  nebude už jen pro mě, už asi ne.... achjo/ jo achjo / tak mi napiš když budeš chtít / a přijdeš za mnou? / proč ne / tak někdy někde / to je divný / jo / tak ahoj... a to mé kýčovité hlazení po tváři, nelze si to odpustit, nelze, v tom je to kouzlo... a dohajzlu s lááááááskou... Myslet si, že jsem sám: zničit všechno mezi těma, co mě zas podpořily, když krev tekla:  J. I., T. Z., P. K., K. M. a spol, na tohle se nezapomíná! A děsně příjemné vykalení právě u K. M., řeč o vztazích: "No neboj Eddy, asi brzo skončím jako ty" - "No vy jste se teda hledaly" ... Matně si vzpomínám na cestu domů, a vážně, vážně se omlouvám technickým službám KV za zkopané značky a podobná zvěrstva (to já ne! to mé zlé dvojče!). Neusneš, chtěl bys, jenže vedle ní, a ona už není. A ta Ironie: "My si chybíme, abys to jako věděl!" - "Já to vím, psal jsem ti to" - "Ale je to tak..." a je... A když jsem brzy k ránu procházel sokolovskou, přilepila se ke mě kočka, čtyř noha. A jak jednou říkala Ironie: ti nejlepší lidé skončí stejně nakonec samy s kočkou. Vzal jsem jí k sobě. Bylo to milé, byla jako já, tulák co jen tak bloudí. Byla přítulná, asi jsem to potřeboval. Jenže to dlouho nevydrželo. Dnes v noci odešla, stejně jako deprese, vše na ona, nakonec odejde Ironie: už se tam na to vyser, budeme sousedi a budem si půjčovat mouku a cukr / nábor do nově vznikající umělecké skupiny: je našlápnut / už jen to, že jí to napadlo, je dost: mě napadá: už si konečně někoho zabít / četl něco málo na mém blogu, a co si o tom myslí: ta správná kombinace léku by ti jistě pomohla / posadím se vedle neznáme: "Já jsem..." - "Já vím, ty jsi ten co píše básně" - "No bohužel" - "Já si vždy pamatuji zajímavé lidi" - "Tak to děkuji" / četla něco na mém blogu, a co si o tom myslí: jsou to pěkný sračky, chodíš se tam vybrečet, ale tím nechci říct, že je to snad špatně / v každém městě naleznete hospodu "U Švejka", stejně tak v každém městě najdete idiota kterému říkají Ozzák, v některých je koncentrace dokonce  početnější / N. říká, že můj problém je v tom, že jsem si ještě nevybral cestu / nutkání: lákání divadel a ateliéru /  pocit: chtít nemyslet / nezapomenutelná věc: její neodolatelně mladá prsa zahalená kouřem vod cigaret / stejně to vole eddy není konec, já tě znám, tvoje ženy, ty co byli zásadní, vždy sis k nim cestu našel... / přehodnocuji: tatabojs není sračka, jestli jsem někdy tohle vážně řekl, zasloužím si horší peklo než mám, sračka je tenhle blog a sračky jsou mé myšlenky!

Aneb: tedy a tak, tady a teď, skončilo něco krásného, svět zas bude strádat, eddyho svět, kurwafix ale byla to paráda! Když máte v Evernotu pro někoho speciální rubriku, v které spočívá přes 700 poznámek, není to prdel, to je na román...

Autor vysedáva v hospodách

a provádí nábor do nově vzniklé umělecké skupiny básníků, již brzy vystoupíme z řad a budeme číst na ulicích!!!

(Vždycky říkám, že chcete li brzo vstávat, je dobré jít pozdě spát, a to velmi opilý. Dnes jsem vstával svěží již v 6.30 // Sak píše, jak Havel napsal, jak Fučík vyprávěl, že jednou za ním Vančura přišel, že hledá pevný bod, údolí klidu, teď když ztratil tu komunistickou ideologii, že se přišel radit o možnostech konverze. a dobrák Bedřich nu na to dí: "moje víra, to není žádné údolí klidu. to znamená stát na místě, kde nejvíc fouká. je to život na vidrholci!"// Top diskurs: "tak, jako voni si ukazujou mimina, si my ukazujem léky" -"to my si ukazujem ještě čůráky")

#remainsOurHope

Ať si to každej přebere, jak chce

Po dnešním dni si začínám připadat tak jako bych už neměl nikdy v životě nic napsat. a Jako bych už neměl nikdy nic zažít... A tak, když jsem to dnes slíbil, tu je mé video z autorského čtení o které jste si tak psali. v HD bude až po nějaké době, youtube na tom pracuje. A vzhledem k tomu, že vše co tu bylo je najednou "píčou ke zdi", že už i psaní je těžké a marné jako láska k ženám, mám už jen zas tu samou myšlenku jako dřív. Vytvořit něco zásadního a umřít. To proto, abych tím omluvyl to klišé...



Jako bych chtěl: Vyrvi mi srdce a hoď ho na chodník...

Tam kde jsou i slova zbytečná a umění vás neumění

Nehledat krásu, nehledat ošklivost, nehledat poetično, nehledat umění- hledat patos!

Tož, chtěl jsem psát o různejch věcech z poslední doby, třeba o své nadrženosti nebo o zajímavých rozhodnutích, nebo o věcech, který mě serou, o jiných věcech, který mě taky serou // nebo závisti // či třeba o famózním útěku bez placení z clubu prdel // o lenosti a pomalosti // ale nakonec to je vlastně jedno oslovení, které všechno změní.

Život je žůžo: je to paráda po dvaadvaceti letech!!!!!

Snědl jsem tělo Václava Klause

Chtěl jsem upozornit na možnost, že tento blog teď možná bude příspěvek od příspěvku nečekaně měnit tón. Pak jsem si ale uvědomil, že stejně umím psát jen jedním způsobem (a do jedné nálady), a tak si nikdo ničeho nevšimne.

Pokusy představit si, zda bych se uživil v reklamě: Snědl jsem tělo Václava Klause (titul pro nový Vieweghův román); Došlo vám čtení? Deprese – ideální společník na cesty!

Další kritika co přišla emaile: "Tvé verše jsem prolétl jen velmi zběžně. Ty víš, že já jsem poněkud poetický ignorant, tudíž se ode mě pravděpodobně světoborné recenze nedozvíš. Mohu Ti pouze říct, že již působí profesionálně. Člověk, jenž si je přečte, si je nucen položit otázku – co tím autor chtěl říct? Zatímco u jiných autorů si člověk často řekne – To je ale idiot."

Příručka Nové poezie: „20 Kdo se nebude bát smrti,
buď bude, nebo nebude zachráněn svými básněmi.“

"Tak dlouho se kočkovali, až se z toho okotila."

Úvodní věta pro detektivku: "Bylo to toho roku, kdy začali herci Azbestového divadla záhadně umírat."

Chtěl jsem v hospodě zobecnit heslo víno, ženy, zpěv; u druhého slova mi došlo, že jen přeříkávám jiné ustálené spojení.

Když odcházím, zbývá na lístku pět piv. Platím tři, připraven na to, že jde o omyl a že budu dlužit nebožákovi, který odejde poslední. Ráno mi W. píše: "Při mém odchodu již bylo vše zaplaceno."

Ráno mžourám na lahev stojící nade mnou na parapetu. Je evidentně pivní, ale v ranním slunci se zřetelně leskne nápis GIN. Zdvihám se na loket a shledávám, že v úplnosti zní ORIGINAL.

("A co že je to ten diskurs?")

Někoho si už konečně zabít, sííím

Na straně jedné, je to všechno jen způsob sebeprezentace, na stranu druhou odmítání různorodé činnosti z důvodů marnivosti je vlastně jen lenost. Což už je asi stá dvacátá variace. Když se všechno točí jen na linii literatura-politika-sex, nebezpečně hrozí takovéto zavalení knihami, facebookové kluby "Milujeme knihy" a nějaké to zavalení se vlastní knihovnou, výprodej knih a další zvěrstva. vlastně tolik podobné vánočnímu přejídání prorostlým bůčkem a sáláním televize, ačkoli bych nikdy nečekal, že to napíšu, věren někdejšímu přesvědčení, že moralistní protitelevizní kecy jsou větší zlo než samotná televize. Potřeba onoho elegantního jednoduchého rámce vzdor odpudivé potřebě přejídání se vším, do čehož vstupují rozmartné motivy praktikcé.

O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo!

Lenost překonávající všechny meze, řízení ovládl subjektivismus a nevědecké přístupy.

Nedávno jsem po delší době zas viděl Klauny. "Ty přece nic nenapíšeš. chybí ti trpělivost, nápady, talent. umíš jen žvanit o velkym kumštu, ohromovat sebe, a druhý, chlastat, tahat z lidí peníze" - hmm, tak Vám chlapci děkuji za názor... Ale mají pravdu v tom co šeptají "To je jeho vztah k penězům, plný veselé anarchie." ...

Nepopsatelná dialog: "Líbí se mi, jak se měníš." – "A v čem?"- "Jsi pořád smutnější a smutnější".

Někteří mí přátelé hovoří již měsíce o tom, jak píší bakalářku. Já ji napsal jedné známé za šest hodin.

Stačí si projít pár úřednických publikací, vytvořených EU, za peníze EU nebo na přání EU, aby se člověk stal euroskeptikem.

Rád si volám s L. M. Oba totiž rádi přeháníme, přeháníme, přeháníme... (01:25:22)

Goodfoul fest  a noc s P. K: Debata o politice s její babičkou, brzy k ránu, bavit se, bavit se, o neštětí, bavit se, neštěstí a její růžová noční košile po babičce...

Číst si cizí blogy a bavit se neštěstím jiných.

Pocítuji vůni divokého tvůrčího dobrodružství

Každý prý touží po tom neprobouzet se sám. Versus nelíčený děs v očích mužů při absurdních představách o společném bydlení. "Dovedeš si představit, že přijdeš domů, třeba opilý z hospody, a tam někdo je?!". Taky už se poslední dobou příliš netěšívám domů, ale rozhodně to není tím, že by tam snad někdo byl... Zdál se mi tuhle krásný sen. Byli jsme s větší skupinou lidí v nějakém domě u jezera, a očekávali jsme hlášené deště spojené s velkou povodní a zřejmě i koncem světa. Trochu námi hrála nejistota, trochu snad i naděje či obava, že to nakonec neproběhne. Pak začalo lejt, za chvíli stoupla voda až k oknům, dům se vyvrátil ze základů ... cítil jsem hroznou vznešenost, velkolepost a smíření. Nepřeceňuji význam blogu, proto mě vždycky trochu rozhodí "to mi nemusíš říkat, já už to čet na blogu" nebo dokonce "čteme přece vaše blogy" nebo dokonce  "tohle tam nepiš/smaž,protože to čte i... " nepsat, nemluvit, nasrat! Občas některé věci nenapíšu do blogu z určitých obav. Někdy něco napíšu a jsem pak peskován. Na blog se můžu vykašlat, ale v románě, tam to, milánkové, bude pěkně všechno vod podlahy! A tohle byl překvapivě byrokraticky úspěšný týden, dále nějaké další milosti a libosti a z nich plynoucí intensivní diskursy permanentího sebeuspokojení. Jen, chtěl bych, být uspokojován někým jiným častěji a intensivněji...

Reakce na mé autorské čtení

Nejlepší oceněná kritika: "Není nic nechutnějšího než takzvané autorské čtení. Zpěvák, který zpívá písně, je sám o sobě nesnesitelný, ale spisovatel, který dává k lepšímu své výtvory, je ještě mnohem nesnesitelnější. Spisovatel, který vystoupí na veřejném podiu, aby předčítal svůj oportunistický šmejd, to už je ubohá šmíra"

Nejlepší oceněná pochvala: "Byl to pro mě velký zážitek. Máš příjemně jemný hlas a nepříliš silný stisk v ruce"

Všem děkuji za jejich názory, hodně jsem si z toho vzal. Třeba že je lepší si každou báseň dát zvlášť na jednu stránku, abych až jí dočtu, otočil jen stránku a tím dal najevo že jedu novou. Nebo, že bych měl přeci jen  číst ten volný verš trochu rychleji, více to sázet (dřív jsem byl zas moc rychlí). Nebo, že bych měl vynechat víno a dát si spíš absint. Brzy budou další čtení, vše zde dopředu ohlásím...