Koukej na svůj život jako na film

Koukej na svůj život jako na film, koukej na svůj život jako na film, koukej na svůj život jako na film... A celkem mě to uklidňuje a bude z toho kniha, z málo filmu vznikla kniha. Nebude to taková nuda, doufám…

Když chcete opravdu rozesmát Boha, povězte mu něco o Vašich plánech. To ho rozesměje. Jenže já jsem byl už připraven, už jsem se poučil. Kriplovy jednomu, dal jsem mu náhubek. Já vím, kdysi semnou obědval, ale poslední dobou mě sere ten jeho smích.

Takže hořká káva v poměru 1:1 a pohovor v MF DNES. Ironie dne: jako každé odpoledne, sedíme v restauraci Charlestone - pauza Studia F13 na oběd. Do ruky se mi dostane Karlovarský DENÍK, hledám článek od Havelky, protože jsem hromadu jeho glos, co mají online, komentoval na FB. Jenže nemohu nic najít a tak říkám „Sakra, vždy když hledám Havelkovo článek, tak ho nemohu najít, co tam dělá v té redakci? Tam jenom vaří kávu ne?“ Přijdu na zmíněný pohovor: „Tady si pročtěte tento článek a pak nám, něco o něm povězte.“ Byl to právě ten deník a právě článek od Havelky, měl jsem nutkání se smát, ovládl jsem se. Jenže jsem ze sebe moc nevypotil. Ano, i já si někdy nejsem úplně jist tím co mám říct, divný pocit. Ten titulek mi ale neseděl, byl přepálenej a matoucí a proč zrovna tohle na titulní straně? To že jsou na Karlovarsku silnice na dvě věci ví každý a to že na to nejsou prachy… Na co dneska jsou prachy?! Egh. Jinak ten článek ve své postatě dle mě, byl v pořádku, uváděl zdroje informací… Měl jsem se víc rozpovídat… Výsledek téhle akce se dozvím za čas, ale nějaká spolupráce tam jistě bude, podle toho co mi u konce řekli.

Moje mnohaleté psaní v jinotajích se mi v novinařině moc nehodí. Jenže ten pocit psát, ta touha, potřeba. Jedině tak dokáži přemýšlet naplno, ne těkavě, ne napůl, ale naplno. Existuje jedna osoba, která tomu věří, napsala, že mám tvořit své dílo a na všechno ostatní okolo zapomenout. Kdo mi jen tohle řekl naposled? Ta už je mrtvá a její pseudonym se mi poslední dobou píše těžko. Když hořela její fotka, cítil jsem jazyky ohně. Ale šlo to, protože to muselo. Usmívala se…

Noc, kdy se ze svíčky stal hořící kalíšek, co nešel uhasit. Ano asi to bylo znamení, ta noc byla žhavá. Nebudu lhát, že jsem to neplánoval. Chtěl jsem si její vůni zabalit do cigarety, nebo si jí vyfotit. To vám vydrží na vždy, dokud nemáte ten pocit, spálit to. Nechtěl jsem a ani nechci, aby tohle bylo o jedné noci, takže jsem nefotil, nebalil, doprovodil, políbil a šel prázdnou noční ulicí, úplně druhou stranou, kde to foukalo. Zima taková že Vás bolí uši, přesto je Vaše tělo tak vařící… Poslouchej Scissorhands a jdi, jen se projdi, usmíváš se, ty jsi zas šťastný???...

Koukej na svůj život jako na film, koukej na svůj život jako na film, koukej na svůj život jako na film.