Všechno vyzvracet a nechat je, ať se v tom šťourají.

TO je umění vole!

Zpětně nahlédnout, že většiny rozhovorů jsem schopný se účastnit jen ze setrvačnosti a jen když se zapomenu... například hodnou chvíli plamenně hájit obskurní formu absolutního komunikačního solipsismu a nakonec nahlédnout, že jakýkoli takový hovor je zbytečný, zejména pro mne, neboť mi na těch východiscích nakonec vlastně nezáleží. Banalita jako zbytečnost, hloubka jako hra, zbytek jako zvyk. Ostatně témata docházejí, neboť nikam nejdu - zůstávám na místě...

Postupné odbourání věškerých důvodů k životu pochopitelně neimplikuje sebevraždu, akorát vytváří pocit zadních vrátek – jako že můžu kdykoli přestat, jako například s chlastem, s kouřením nebo s drogami...Bude to jako zlozvyk si odnavykat...

Silné zážitky uvízlé v bahně – Zábranových Sedm povídek... kritickýnaturalismus, před kterým si nejde na nic hrát.

Skupina pankáčů krmící labutě, fakt hustej týpek co si u řidiče vole kámo kupuje lístek... Apocalypse postponed!!!

Šílenství jako stav, kdy okolí začne být zbytečné (krom ní) aneb sprchování se jako existencialistický sport - smutný metrosexuál.

Začít systematicky spát s otevřeným oknem a každý den okno otevírat víc a víc, až bude dost otevřené, aby se jím dalo vyskočit.

Poctivě si odpovědět na otázku: Jsem dost smutný na to, abych si uvařil kakao? A jít si uvařit kakao, vole...

Neurčitá chuť k performanci.

Jít přes vlastní mrtvoly.

Kurvafix!