Jsme vnímáni přesně tak, jak se dáváme. Žít ve Varech a mít najednou na last.fm k přehrání full tracks kde čeho. A neustále muset myslet na všudypřítomnej nepoměr. Když studenti naříkaj, že brigáda, která měsíčně sype 2 000, je fakt špatně placená. Jasně, nájmy jsou vyšší a některý služby dražší, ale všechno ostatní... Je to jiné, než když platíte plnou taxu za malý byt u centra města, sedíte osum hodin v kanclu a někdo Vám pořád kouká přes rameno. Přes dva roky bojujete s tím vším a nakonec letíte. Chcete se vrátit na školu, chcete psát pro noviny, chcete se věnovat webu, ale trochu jinak než doposud. Chcete hlavně hledat literaturu. Tu, co Vám tu tak chybí, jste vnímán přesně tak, jak se dáváte a že já se dávám poslední dobou hodně.
Jsem asi poslední člověk na Zemi, který nečetl Harryho Pottera. Přesto mě to nesere, to není ta literatura co hledám… A že prej lidi jsou takoví, jaký mají vlasy. A to sedí! A Naše generace suší tak, aby nemusela žehlit (poprvé jsem to postřehl u ztracené E. Š. – Bohyně). A proč se dusíme strukturalismem, když hlásáme pragmatiku? Koťátko je trpké, asi známka punku! Noc s L. a ráno jsem našel své trenky s lebkou za dveřmi na chodbě, co to kurva?! Literatura existuje. Jen ne tady!
0 komentářů:
Okomentovat