Dokud jsme mladý, studujeme.

Pociťuji nutnost útěků a kompenzací. Někdy. I když momentálně mám spíš jiné motivace. Přestal jsem si formulovat charakteristiky čehokoliv. Jen tupě přijímám. Vlastně ani nevím, co mě baví. Snad akorát plácnout sebou do postele a číst si. Nebo si jen tak psát a hlavně šukat. Nějak mi poslední dobou přijde děsně těžký, se pro něco nadchnout. Posbírat o tom všechny dostupné informace, propadnout tomu, slepě věřit, doufat a zbožňovat - vydrží to vždy jen okamžik. A nakonec je mi i jedno že jsem projel ten flek pro MF DNES. Ztrácím iluze, nebo získávám zklamání? Po těch dokumentech, které běžely ofestivalu Jeden Svět se mi blbě do něčeho chce. A tu glosu, tak tu už píšu druhý den, už asi po dvacáté. „Pro Tebe tady asi není vhodné médium, co?“ptá se kamarádka z Londona. Dělám, že spím…

Změna životního paradigmatu. Už bylo na čase. Nebo vlastně je. A čeká mě další pohovor, v Praze. Jít na pracovní pohovor je jako jít na zkoušku. Rozdíl je akorát v tom, že kandidát nemá tři pokusy. Jak se mám tvářit? Chtějí na mě hodit celý Karlovarský kraj. Má výhoda je v tom, že se vyznám okolo internetu. A není to tak, že se dnes okolo internetu vyzná každé dítě? No a krom toho všeho mám domluvenou spolupráci s tolika lidma, že se snad nějak uživím, i kdybych nebyl nikde na fulltime. Stejně pořád věřím v tu školu, jenže to se dřív jak za měsíc nedozvím.

Nihilista věří, že v nic nevěří. Fáze totální ospalosti a totální neschopnosti usnout se mi cyklicky střídají. Otázka, zda to nějak souvisí i s jinými cykly?! Začít ve snaze o flexibilitu odhazovat to, co nás svým způsobem charakterizuje. Ztrácet zájem o všechno, cítit potřebu mít víc času pro sebe a chtít uniknout svázanosti, ale zároveň pochybovat o správnosti rozhodnutí. Stereotyp přichází, jakmile se rozpouští moje koncentrace. Filosofie je plodná - během ní si pravidelně kreslím na kus papíru, který pak symbolicky spálím. A opustily mě veselé deprese, nový status zní „agresivní deprese“ – proto dnes hladovím, kdybych vylezl ven pro něco k jídlu, někdo by to asi odsral…

A jak už je jasné. Jak už Facebook řekl, jsem ve vztahu. Jak jinak, jde o L. a já pořád nechápu, jak to dělám. Ta holka, chci říct, je jedna z top, to jistě. Mladá, úžasně krásná, chytrá, zábavná a nenarušuje mi můj denní chod. A jak to tedy dělám? Nějaké osobní kouzlo, asi, nebo image, magie??? Snad…
Možná a tím si nejsem jistý, L. asi ani netuší, že to ona a její rozmlouvání do mé duše stojí za tím, že již nemám sbaleno. Protože hned potom, co mi ve Studiu řekli, že mě nadále nemohou platit, měl jsem zas ten hluboký pocit: pěkně to tu zabalit, poslat to vše tam kam to patří. Nakonec jsem i rád, krom těch depresí, které se pořád točí okolo dvou lidí, kteří jsou mrtví a toho že nějak nevím, co bude dál a co vůbec chci dál, se mi to co je právě teď strašně líbí. Za vším hledejte ženu a já jsem dneska rád, že dnes jde jen o jednu ženu, že tu je zas nějaká, která mi za to stojí.

Čeká mě hodně horkých chvil v posteli s L. :) hodně nejistoty, hodně očekávání, možná i hodně chvil, kdy se budu moc věnovat sám sobě, čeká mě hodně změn a dodělání mé první sbírky básní, jelikož bude 21. Května mé autorské čtení v Krajské knihovně v KV (Časem tu bude plakát atd.). A mám přání, něco si přeji, něco co vím už dnes, že se nesplní, chtěl bych na svém čtení vidět E. Š. (dřívější Bohyně), protože právě o ní se opírá jedna má báseň. Jenže ve snech se nežije…

(btw: jsem si zcela jist, že tento článek je jeden z nejhorších za poslední dva měsíce, omlouvám se!)