Této zápisek nebude o ničem jiném než o tom fatalistickém chaosu, to ten podzim, řekl bych. Ale mě to až zas tak moc netrápí, toto sychravé a ponuré období, je moc dobré na psaní, depky rostou jako houby po dešti. Řekl bych – krásná to doba!
Jen ten pocit, všechno leze úplně do jiných barev než by mělo. Nevím, kde to přesně vázne, snad se asi blíží konec světa. Nebo mi něco uniká?
Koncem roku 2012 má vyjít noví Windows 8, ehm, pořád mi něco uniká? Microsoft nejspíš posune konec světa, ale asi ne úmyslně, podle mě to bude tak, že nestihnou datum vydání, takže konec světa se hold bude muset posunout.
Také jsem někde vyčetl, že nějaký slavný filmový producent, jehož jméno jsem již zapomněl (asi nebude tak slavný) chystá o roku 2012 a jeho zkáze film, rozpočet je několik milionů dolarů, prý se premiéra stihne před koncem světa. Kolik, že jsme to schopni investovat do naší vlastní hlouposti?
A nakonec toho všeho, když jsem dnes ráno přemýšlel o tom, jak se předctavím na letošním dnu poezie, uvědomil jsem si, že mě to vlastně může být vše jedno. To proto, že se jmenuji Václav Eder, narozen 30. Ledna 1988, a jehož smrt se datuje na 30. Leden roku 1988, však pro tentokrát, nedošlo k žádné fatální chybě.
sobota 19. září 2009
čtvrtek 3. září 2009
O dovolené a tak různě
Frog Porn a samé šukání, Electro Prague Fest, 2 denní kalba u pana Crashe, nuda v Bochově, čajování ve Varech, Rock For Church, oslava Klárky a Knapči narozenin => to jest má dovolená…
Volno jsem se snažil trávit ve stylu relaxace, i když to co jsem jel, stejně bylo hardcor. Poslední dobou toho zas bylo moc, byť šlo o nežádoucí odmlku s Bohyní, až po nějaké nostalgické chvilky při ztrátě jedné důležité věci. Na druhou stranu, všechno je relativně v pohodě. Nedávno jsem si dokonce i celkem normálně popovídal s Ex přítelkyní. Konečně, normální debata dvou dospělých lidí. Často myslím na Prahu, na tu dobu, kdy jsem tam byl každý víkend, na tu holku a na její celou rodinu. Na to jak po mně po ránu házela nože, na to, jak to byla moje druhá rodina. Rodina, která mi chybí, poslední dobou jezdím víc a víc za Matkou. Přepadají mě divné chvíle v mém pustě malém bytě, ale jen když se nedaří, po většinou je to celkem v pohodě.
Dovolenou jsem nějak extra neplánoval, ani nebylo co, dopředu jsem věděl, že nebudu mít s kým kam jet, takže jsem nešetřil prachy. Vzal jsem to trochu tripem, objel jsem hromadu známých a docela jsem si to užil. EPF bylo moc povedené, už jsem zde o něm psal. Ale co se mi hodně líbilo, to byla dvou denní zewlení u pana Crashe doma v Ostrově. Crash je člověk, s kterým si rozumím, už dlouho, dřív jsme měli víc podobné názory, dnes se trochu rozcházíme. Ale kvalitní diskuze spočívá právě v tom, debatovat s někým kdo má na danou věc odlišný názor, a přesto se nepohádat, ale rozšířit v obou směrech obzor. A to se nám úspěšně po celé dva dny dařilo. Crashova ranní bonga ale nejsou pro mě, ale humor při vaření obědu, to je fakt mazec, něco málo jsem o tom musel twittovat, seděl jsem s laptopem v kuchyni a poslouchal ho. Oni dva, Crash a Lenka jsou strašně zvláštní par, sedí mi k sobě jako jedni z mála. Ale co mě fakt zarazilo, je jejich styl, paří oba jednu Onlinovku (tuším že Ragnarok) a tak nějak si to hrajou spolu, táhnou to tam jako v reálu. Jdem si takhle po Ostrově hned po tom, co jsme vyzvedli na zastávce Bojovnici, bavím se tak s ní a oni dva si vedou svojí debatu ve stylu. Crash: „Hele, tak jsem prodal těch 5 bafometů za nehorázný peníze“ a Lenka na to reagovala strašně pozitivně, jako kdyby si za to mohli koupit v reálu nový barák a auto k tomu. Dost mě překvapilo s jakou vážností se můžou lidi bavit o nějaké počítačové hře. Trochu mi to připomnělo staré časy u Starcraftu.
Na RFCH jsem potkal nějakou ženu, co fotila na Severním Vítru, hned jsme se poznali, heh, fotografové z akcí no. Celkem mě to reportováni pro zdaryvary baví, udělal jsem si tím celkem dobré jméno, dnes už mi automaticky chodí pozvánky na akce, vstup free atd. Dokonce jsem dostal nějaké nabídky, abych psal pro někoho jiného, dokonce i na plný úvazek, ale zatím to chci brát jenom jako koníček, ale časem uvidím. Nejvíc mě na tom baví to, s kolika lidmi se přitom seznámím. Díky ZV jsem poznal Petru, to je taky taková bytost, s kterou si celkem dobře popovídám, dokonce o mě napsala něco co se mi líbí: „DĚSNĚ ZLEJ KLUK :DD Připomíná mi toho spolubydlícího Ashtona Kutchera z Butterfly Effect :)“. Mám to přímo na profilu zdaryvary. Kde mimo jiné, můžete sledovat na jaké akce se chystám.
Bojovnice a já, často mám pocit, že ona je jediná, kdo mi poslední dobou rozumí, naše komunikace často probíhá pouze očima. Chtěl bych tu ale objasnit náš vztah, protože už snad od konce MFFKV se po Varech rozšiřují jisté fámy o tom, že spolu jaksi chodíme. NE, nechodíme. Jsme něco jako sourozenci. Sice jsme si řekli, že až budem ve 40 hnusní a nikdo nás nebude chtít, že se vezmeme, ale to je vedlejší. Občas se může zdát, že na sebe něco rozjíždíme, ale to je náš humor, který asi jen tak někdo nepochopí, jako x dalších věcí.
Jo a Varská omladina vůbec neví co je to šukat xD …
Volno jsem se snažil trávit ve stylu relaxace, i když to co jsem jel, stejně bylo hardcor. Poslední dobou toho zas bylo moc, byť šlo o nežádoucí odmlku s Bohyní, až po nějaké nostalgické chvilky při ztrátě jedné důležité věci. Na druhou stranu, všechno je relativně v pohodě. Nedávno jsem si dokonce i celkem normálně popovídal s Ex přítelkyní. Konečně, normální debata dvou dospělých lidí. Často myslím na Prahu, na tu dobu, kdy jsem tam byl každý víkend, na tu holku a na její celou rodinu. Na to jak po mně po ránu házela nože, na to, jak to byla moje druhá rodina. Rodina, která mi chybí, poslední dobou jezdím víc a víc za Matkou. Přepadají mě divné chvíle v mém pustě malém bytě, ale jen když se nedaří, po většinou je to celkem v pohodě.
Dovolenou jsem nějak extra neplánoval, ani nebylo co, dopředu jsem věděl, že nebudu mít s kým kam jet, takže jsem nešetřil prachy. Vzal jsem to trochu tripem, objel jsem hromadu známých a docela jsem si to užil. EPF bylo moc povedené, už jsem zde o něm psal. Ale co se mi hodně líbilo, to byla dvou denní zewlení u pana Crashe doma v Ostrově. Crash je člověk, s kterým si rozumím, už dlouho, dřív jsme měli víc podobné názory, dnes se trochu rozcházíme. Ale kvalitní diskuze spočívá právě v tom, debatovat s někým kdo má na danou věc odlišný názor, a přesto se nepohádat, ale rozšířit v obou směrech obzor. A to se nám úspěšně po celé dva dny dařilo. Crashova ranní bonga ale nejsou pro mě, ale humor při vaření obědu, to je fakt mazec, něco málo jsem o tom musel twittovat, seděl jsem s laptopem v kuchyni a poslouchal ho. Oni dva, Crash a Lenka jsou strašně zvláštní par, sedí mi k sobě jako jedni z mála. Ale co mě fakt zarazilo, je jejich styl, paří oba jednu Onlinovku (tuším že Ragnarok) a tak nějak si to hrajou spolu, táhnou to tam jako v reálu. Jdem si takhle po Ostrově hned po tom, co jsme vyzvedli na zastávce Bojovnici, bavím se tak s ní a oni dva si vedou svojí debatu ve stylu. Crash: „Hele, tak jsem prodal těch 5 bafometů za nehorázný peníze“ a Lenka na to reagovala strašně pozitivně, jako kdyby si za to mohli koupit v reálu nový barák a auto k tomu. Dost mě překvapilo s jakou vážností se můžou lidi bavit o nějaké počítačové hře. Trochu mi to připomnělo staré časy u Starcraftu.
Na RFCH jsem potkal nějakou ženu, co fotila na Severním Vítru, hned jsme se poznali, heh, fotografové z akcí no. Celkem mě to reportováni pro zdaryvary baví, udělal jsem si tím celkem dobré jméno, dnes už mi automaticky chodí pozvánky na akce, vstup free atd. Dokonce jsem dostal nějaké nabídky, abych psal pro někoho jiného, dokonce i na plný úvazek, ale zatím to chci brát jenom jako koníček, ale časem uvidím. Nejvíc mě na tom baví to, s kolika lidmi se přitom seznámím. Díky ZV jsem poznal Petru, to je taky taková bytost, s kterou si celkem dobře popovídám, dokonce o mě napsala něco co se mi líbí: „DĚSNĚ ZLEJ KLUK :DD Připomíná mi toho spolubydlícího Ashtona Kutchera z Butterfly Effect :)“. Mám to přímo na profilu zdaryvary. Kde mimo jiné, můžete sledovat na jaké akce se chystám.
Bojovnice a já, často mám pocit, že ona je jediná, kdo mi poslední dobou rozumí, naše komunikace často probíhá pouze očima. Chtěl bych tu ale objasnit náš vztah, protože už snad od konce MFFKV se po Varech rozšiřují jisté fámy o tom, že spolu jaksi chodíme. NE, nechodíme. Jsme něco jako sourozenci. Sice jsme si řekli, že až budem ve 40 hnusní a nikdo nás nebude chtít, že se vezmeme, ale to je vedlejší. Občas se může zdát, že na sebe něco rozjíždíme, ale to je náš humor, který asi jen tak někdo nepochopí, jako x dalších věcí.
Jo a Varská omladina vůbec neví co je to šukat xD …
středa 2. září 2009
Chybí mi právě ona
Byla tu dlouho, jeden čas nepřímo, naše přátelství bylo víceméně na dálku, ale když se mi začal bortit svět, byla to ona, základní opěrný bot. Ne, nemohu říct že bez ni bych si to nedal, ba naopak, dal bych si to také. Ale sní to bylo mnohem snažíš, trochu víc jsme se k sobě přiblížili, pro ni to bylo něco co ji ještě nikdo neukázal a pro mne? Po dlouhé době, mně zas bavilo, do toho dávat vše, aby výsledek stal za to. Já vím, nebylo to asi fér k vůči té druhé zraně, ale co je dneska fér? Krom toho, každy hledá jen to co nemá, a pokud někdo něco nemá tam, hledá to jinde. Problém je teď, ten problém děla jeden kočkodan. Ale na druhou stranu se mu moc nedivím, přesto si ale myslím, že by člověk měl nejdříve hledat chybu sám u sebe, než obviňovat ostatní, za to, za co si může sám. Fakt je ten, že jsem udělal něco co se mu ani líbit nemohlo, ale přesto si na mne neměl tolik dovolovat, není až zas tak chytré si ze mne dělat nepřítele.
Prý bych se měl teď držet z pátky, chvíli sem to akceptoval, ale přijde doba kdy to uvidím jinak. To proto, že mi chybí, ona to ví a jistě jí chybí i má přítomnost, ale také proto, že mne, zvířeti, spícímu tulákovy po hvězdách všech zemí, nebude nikdo říkat co má a co nemá dělat.
Má poslední slova: "Vyjeté koleje nejsou cesta, ale nechme lidi jít svým osudem, běž, ale nezapomeň, že ve stínu bude vyryto mé jméno, na vždy!"
Teď tady jsem a ona nemůže za mnou, přesto vím že by šla ráda. Ztratil jsem ten přívěšek co jsem nosil v těch nezapomenutelných chvílích, ten co byl tak důležitý, ten co jsem ji dál aby ho nosila, aby jí ochránil. Musel jsem si ho vzít zpět, otočila se ke mne zády, ač nechtěně. Myslel jsem že je průser že jsem ho ztratil, ale po dlouhé probděné noci jsem pochopil ten princip, byl to znamení.
(Napsáno během dovolené u Crashe doma)
Prý bych se měl teď držet z pátky, chvíli sem to akceptoval, ale přijde doba kdy to uvidím jinak. To proto, že mi chybí, ona to ví a jistě jí chybí i má přítomnost, ale také proto, že mne, zvířeti, spícímu tulákovy po hvězdách všech zemí, nebude nikdo říkat co má a co nemá dělat.
Má poslední slova: "Vyjeté koleje nejsou cesta, ale nechme lidi jít svým osudem, běž, ale nezapomeň, že ve stínu bude vyryto mé jméno, na vždy!"
Teď tady jsem a ona nemůže za mnou, přesto vím že by šla ráda. Ztratil jsem ten přívěšek co jsem nosil v těch nezapomenutelných chvílích, ten co byl tak důležitý, ten co jsem ji dál aby ho nosila, aby jí ochránil. Musel jsem si ho vzít zpět, otočila se ke mne zády, ač nechtěně. Myslel jsem že je průser že jsem ho ztratil, ale po dlouhé probděné noci jsem pochopil ten princip, byl to znamení.
(Napsáno během dovolené u Crashe doma)
úterý 1. září 2009
Electro Prague Fest 9 1/2
V sobotu 22. srpna 2009 v pražském klubu Exit se konala gothic a darkwave akce s názvem Electro Prague Festival, kde se objevily tuzemské hvězdy jako Alvaréz Peréz, The Shadowplay a jako hlavní DarkStar floridští The Crüxshadows, kteří si připravili opravdu velkolepou show plnou temné romance.
Jelikož poslední dobou vůbec nejezdím někam jen tak, přinesl jsem z této akce celkem rozsáhlý report s fotografiemi, který najdete na zdaryvary.cz pod názvem Electro Prague Festival 9 1/2
Jako vždy mi dělala doprovod Terezka, tentokrát ale ne sama, s sebou jsme vzali Majdu, měla jet i Petra (všechny tyhle tři holky mám moc rád - foto), ale nějak nastydla, přesto jsme si to maximálně užili. Pár osobních fotek nalezne u mě na Facebooku.
Je zvláštní, jak mě ta Praha přitahuje, jak to tam mám rád, a jak mi připomíná dřívější časy. Lidi, které jsem jeden čas považoval za rodinu, a jsou to právě ti lidé, kterým se dnes nemohu ani podívat do očí. Mám rád to město, přesto se od něj raději držím dál, je to tak prozatím dobrá volba.
O EPF si můžete to nejdůležitější přečíst v reportu, proto zde uvedu jen ty věci, které jsem tam nemohl dát. Mě osobně zaujala After Party, která byla sice až u konce, ale byla asi nejvíc spontánní. Neříkám, že zpěvák The Crüxshadows mě nebavil (doporučuji si přečíst komentář na FB u fotky kde sním jsem vyfocen), ale to co se dělo k pozdějším ranním hodinám - solo akce s pány doktory (mimochodem zdravím, snad se sejdeme na Night Side) na tribuně, punkování s tou punkerkou, co mi dala skoro pěstí, pokec s přáteli typu (joke - kdo tam byl chápe), až po tu sexy show, co tam jeli ty ženy, jo a abych nezapomněl na tu s prominutím hadici, žena v červeném! Ta byla taky moc dobrá. Nedá se to vše popsat, tahle akce se musí prostě zažít!
Vždy, když tam jsem (v Praze) s Terezkou, jedem na punk, to znamená že tam jedem autobusem a první zpátky nám jede až 06:00 ráno. Proto vždy skončíme v té podivné Pizzerii na Václaváku, takový už náš malý rituál. A právě tam jsme potkali tu Blondýnku, co byla tak odvařená z podvazků, co měly holky. A ten kluk, co nás doprovázel, chudák, trochu jsme mu popsali Vary, teda spíš to, co tady jedem spolu s ostrovskou bandou, tekkno, drogy, sex... Myslím, že na návštěvu Karlových Varů dlouho nebude mít chuť.
Ach, už se nemohu dočkat 19.9.09 - pojede se na Night Side, jako vždy dovezu s sebou zpět report a spousty zážitku, takové spousty, že je sem opět nebudu moct ani napsat, jsou věci, které raději zůstanou zamlčeny ;)
Jelikož poslední dobou vůbec nejezdím někam jen tak, přinesl jsem z této akce celkem rozsáhlý report s fotografiemi, který najdete na zdaryvary.cz pod názvem Electro Prague Festival 9 1/2
Jako vždy mi dělala doprovod Terezka, tentokrát ale ne sama, s sebou jsme vzali Majdu, měla jet i Petra (všechny tyhle tři holky mám moc rád - foto), ale nějak nastydla, přesto jsme si to maximálně užili. Pár osobních fotek nalezne u mě na Facebooku.
Je zvláštní, jak mě ta Praha přitahuje, jak to tam mám rád, a jak mi připomíná dřívější časy. Lidi, které jsem jeden čas považoval za rodinu, a jsou to právě ti lidé, kterým se dnes nemohu ani podívat do očí. Mám rád to město, přesto se od něj raději držím dál, je to tak prozatím dobrá volba.
O EPF si můžete to nejdůležitější přečíst v reportu, proto zde uvedu jen ty věci, které jsem tam nemohl dát. Mě osobně zaujala After Party, která byla sice až u konce, ale byla asi nejvíc spontánní. Neříkám, že zpěvák The Crüxshadows mě nebavil (doporučuji si přečíst komentář na FB u fotky kde sním jsem vyfocen), ale to co se dělo k pozdějším ranním hodinám - solo akce s pány doktory (mimochodem zdravím, snad se sejdeme na Night Side) na tribuně, punkování s tou punkerkou, co mi dala skoro pěstí, pokec s přáteli typu (joke - kdo tam byl chápe), až po tu sexy show, co tam jeli ty ženy, jo a abych nezapomněl na tu s prominutím hadici, žena v červeném! Ta byla taky moc dobrá. Nedá se to vše popsat, tahle akce se musí prostě zažít!
Vždy, když tam jsem (v Praze) s Terezkou, jedem na punk, to znamená že tam jedem autobusem a první zpátky nám jede až 06:00 ráno. Proto vždy skončíme v té podivné Pizzerii na Václaváku, takový už náš malý rituál. A právě tam jsme potkali tu Blondýnku, co byla tak odvařená z podvazků, co měly holky. A ten kluk, co nás doprovázel, chudák, trochu jsme mu popsali Vary, teda spíš to, co tady jedem spolu s ostrovskou bandou, tekkno, drogy, sex... Myslím, že na návštěvu Karlových Varů dlouho nebude mít chuť.
Ach, už se nemohu dočkat 19.9.09 - pojede se na Night Side, jako vždy dovezu s sebou zpět report a spousty zážitku, takové spousty, že je sem opět nebudu moct ani napsat, jsou věci, které raději zůstanou zamlčeny ;)
úterý 4. srpna 2009
Fotky ze Severního Vítru 2009
Předem se omlouvám za takovou prodlevu, položilo mě do postele lehké nachlazení, tedy tu je rozsáhlá Fotogalerie na webových albech od Google (rajče nemám rád).
Fotky: Severní Vítr part1 (500 fotek)
Fotky: Severní Vítr part2 (123 fotek)
A pro zájemce a mé kamarády je připravena malá fotogalerie o 100 fotkách, lidi, s kterými jsem tam byl (hlavně ty moje tři kočky), jsou na Facebooku pod názvem Severní Vítr 09
Kdo by měl zájem o exempláře v plném rozlišení 3888 x 2592, může si o ně napsat na email eddycek.ve@gmail.com
Fotky lze šířit, ale nijak modifikovat, pokud v něm zanecháte ten copyright co jsem si tam umístil.
Článek prioritně psaný pro zdaryvary.cz (a jistě se objeví i někde jinde) bude publikován během tohoto týdne.
Doufám, že se vám fotky budou líbit, a komentáře prosím piště sem, děkuji.
Fotky: Severní Vítr part1 (500 fotek)
Fotky: Severní Vítr part2 (123 fotek)
A pro zájemce a mé kamarády je připravena malá fotogalerie o 100 fotkách, lidi, s kterými jsem tam byl (hlavně ty moje tři kočky), jsou na Facebooku pod názvem Severní Vítr 09
Kdo by měl zájem o exempláře v plném rozlišení 3888 x 2592, může si o ně napsat na email eddycek.ve@gmail.com
Fotky lze šířit, ale nijak modifikovat, pokud v něm zanecháte ten copyright co jsem si tam umístil.
Článek prioritně psaný pro zdaryvary.cz (a jistě se objeví i někde jinde) bude publikován během tohoto týdne.
Doufám, že se vám fotky budou líbit, a komentáře prosím piště sem, děkuji.
pondělí 13. července 2009
Kdo chce být věrný sám sobě, musí být nevěrný jiným
Všechno je pro změnu zas jinak, je docela náhle pěkné, jak se věci mění, plánovaní není na místě, v podstatě je někdy lepší nic neplánovat a nic nehrotit. Největší naivita je věřit v lidi, dokonce se nevyplácí ani věřit v sám sebe, člověk prostě musí pochybovat ovšem aby nebyl za hlupáka.
Charles Bukowski má jednu krásnou báseň, kde se snaží podat myšlenku ve smyslu: nikdy nestavte svůj život na lidech, na čem koliv jiném, ale hlavně ne nikdy na lidech! To mě tenkrát před třemi lety hodně vzalo za srdce, a dodnes si tohle říkám když se znovu a znovu zklamu v někom z těch lidí. Nestavět nic, krom svého díla. Počkat, jak to tvrdil Nietchéze? „Nechci tvořit své štěstí, chci tvořit své dílo.“ …
Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky, proto dnes sedím opět v Čajovně v tmavém koutku a píšu tento text, již dlouho jsem nic nenapsal, nebyli moc dobré myšlenky. Strach lže a ty mu věříš aneb kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí - základní problém lidského vědomí.
Nechci nikomu nic radit, ani mu říkat co má dělat, ale poslední situace okolo jedné mé oblíbené osoby se mi moc nelíbí. Asi jsem neměl říkat nic, ani to že mezi námi jest jasný konec, byla chyba zas do něčeho mluvit ženský. Froude tvrdí „Chraňte svoji svobodu, ale ctěte cizí!“… Odpusť, jen myslím na své zkušenosti. Na základě toho, co vše se stalo a jak moc to bylo pro nás oba dobré, a o kolik se vše mezi námi posunulo, myslím si, že to že to utneme, bude zárodek pro odmlčení, tedy nejspíš jistý konec. A to se mne tedy nelíbí. Ale co se dá dělat, opravdové přátelství nemluví, ale jedná…
A co Mezinárodní Filmový Festival v Karlových Varech?
Tak to byl zas nářez, řekl bych, maximální akce, party, lítanice po městě s Bojovnicí atd. Nejlepší událost pro mě bylo asi 4 ELEMENST, report na zdaryvary.cz se povedl a pak tyto dvě videa na youtube (první, druhé) se také povedly. Nevšední zážitek. Akce pod Chebským mostem, ve W Clubu a mnoho dalšího. Na film jsem se tradičně nedostal, ale to mě až zas tak netrápí, důležité je to maximální využití toho, že se tu něco děje, pro zbytek roka to tu zas bude chcípat nudou.
Poslední dobou se zas cítím jako poslední sirka ve společnosti tří kuřáků, co nevidět jeden z nich dostane chuť a já budu zas a opět vyhořelý. Tradiční stav, jen nevím, čím to vším je, jestli prací, chlastem a všeobecně drogami nebo ženami nebo tím vším? Kde je hranice mezi tím? Měl bych si najít tu hranici, abych měl vše, ale přitom nebyl z toho tak zničený, protože ve finále je mi to vše pak na nic, když jen tak sedím a tupě zírám do prostoru.
Kdo chce být věrný sám sobě, zpravidla musí být nevěrný jiným, jest má odpověď na zoufalé činy, a litovat toho co jsme udělali? Ne! Lituju toho, co jsem neudělal, a že je toho hromada. Proto již žádná pokora a soucit, protože bez své věrnosti k samotnému já žít už nikdy nechci.
Nemám rád lidi s Oidipovským komplexem, ale zas nejsem proti věcem nebo radám, co už jsou léta prověřena generací za mnou. Nechápu proč má někdo pořád v dnešní době pocit, že je třeba být za každou cenu originální vše si udělat sám. Na světě je tolik věcí, tolik oborů, a tolik věcí už vymyšlených, že prostě není důvod vymýšlet něco co už jest dávno vymyšleno. Ten kdo to nechápe, ztrácí čas. Je dobré pochybovat, jak již jsem psal,ale všechno má své hranice.
A dál už jen Epikuros: „Když si tedy stanovíme jako konečný cíl rozkoš, tak tím nemíníme rozkoše hýřilů a takové rozkoše, které nespočívají v ničem jiném než v požitku, jak míní někteří lidé neznalí věci a někteří odpůrci nebo ti, kteří úmyslně nechtějí rozumět, nýbrž míníme zproštění tělesné bolesti a osvobození od vyrušování z duševního klidu….“
Charles Bukowski má jednu krásnou báseň, kde se snaží podat myšlenku ve smyslu: nikdy nestavte svůj život na lidech, na čem koliv jiném, ale hlavně ne nikdy na lidech! To mě tenkrát před třemi lety hodně vzalo za srdce, a dodnes si tohle říkám když se znovu a znovu zklamu v někom z těch lidí. Nestavět nic, krom svého díla. Počkat, jak to tvrdil Nietchéze? „Nechci tvořit své štěstí, chci tvořit své dílo.“ …
Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky, proto dnes sedím opět v Čajovně v tmavém koutku a píšu tento text, již dlouho jsem nic nenapsal, nebyli moc dobré myšlenky. Strach lže a ty mu věříš aneb kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí - základní problém lidského vědomí.
Nechci nikomu nic radit, ani mu říkat co má dělat, ale poslední situace okolo jedné mé oblíbené osoby se mi moc nelíbí. Asi jsem neměl říkat nic, ani to že mezi námi jest jasný konec, byla chyba zas do něčeho mluvit ženský. Froude tvrdí „Chraňte svoji svobodu, ale ctěte cizí!“… Odpusť, jen myslím na své zkušenosti. Na základě toho, co vše se stalo a jak moc to bylo pro nás oba dobré, a o kolik se vše mezi námi posunulo, myslím si, že to že to utneme, bude zárodek pro odmlčení, tedy nejspíš jistý konec. A to se mne tedy nelíbí. Ale co se dá dělat, opravdové přátelství nemluví, ale jedná…
A co Mezinárodní Filmový Festival v Karlových Varech?
Tak to byl zas nářez, řekl bych, maximální akce, party, lítanice po městě s Bojovnicí atd. Nejlepší událost pro mě bylo asi 4 ELEMENST, report na zdaryvary.cz se povedl a pak tyto dvě videa na youtube (první, druhé) se také povedly. Nevšední zážitek. Akce pod Chebským mostem, ve W Clubu a mnoho dalšího. Na film jsem se tradičně nedostal, ale to mě až zas tak netrápí, důležité je to maximální využití toho, že se tu něco děje, pro zbytek roka to tu zas bude chcípat nudou.
Poslední dobou se zas cítím jako poslední sirka ve společnosti tří kuřáků, co nevidět jeden z nich dostane chuť a já budu zas a opět vyhořelý. Tradiční stav, jen nevím, čím to vším je, jestli prací, chlastem a všeobecně drogami nebo ženami nebo tím vším? Kde je hranice mezi tím? Měl bych si najít tu hranici, abych měl vše, ale přitom nebyl z toho tak zničený, protože ve finále je mi to vše pak na nic, když jen tak sedím a tupě zírám do prostoru.
Kdo chce být věrný sám sobě, zpravidla musí být nevěrný jiným, jest má odpověď na zoufalé činy, a litovat toho co jsme udělali? Ne! Lituju toho, co jsem neudělal, a že je toho hromada. Proto již žádná pokora a soucit, protože bez své věrnosti k samotnému já žít už nikdy nechci.
Nemám rád lidi s Oidipovským komplexem, ale zas nejsem proti věcem nebo radám, co už jsou léta prověřena generací za mnou. Nechápu proč má někdo pořád v dnešní době pocit, že je třeba být za každou cenu originální vše si udělat sám. Na světě je tolik věcí, tolik oborů, a tolik věcí už vymyšlených, že prostě není důvod vymýšlet něco co už jest dávno vymyšleno. Ten kdo to nechápe, ztrácí čas. Je dobré pochybovat, jak již jsem psal,ale všechno má své hranice.
A dál už jen Epikuros: „Když si tedy stanovíme jako konečný cíl rozkoš, tak tím nemíníme rozkoše hýřilů a takové rozkoše, které nespočívají v ničem jiném než v požitku, jak míní někteří lidé neznalí věci a někteří odpůrci nebo ti, kteří úmyslně nechtějí rozumět, nýbrž míníme zproštění tělesné bolesti a osvobození od vyrušování z duševního klidu….“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Entries