neděle 25. dubna 2010

Hrajeme o čas, ale nevím kolik ho máme

Proto jsou ty změny strašně fajn, i když ta nejistota nás asi pohlcuje. Jenže ten život o tom je a jak řekl člověk které jsem poznal přes člověka, se kterým teď budu hodně spolupracovat. Spousty lidí ani neví jaké to je, pustit se do něčeho a nějakou dobu se smířit s tím, že teď tady bude nějakou dobu žvejkat asfalt a bojovat.
Odchod ze studia proběhl v poklidu, za což jsem rád. Když váš zaměstnavatel je něco jako kamarád, má to všechno naprosto jiný rozměr pro obě strany.
Koukat se do okna kanceláře, kde jste dřív vysedávali několik hodin denně a vědět že je vše jinak je zvláštní pocit. Jako je zvláštní pocit zase začít někde jinde, s více zkušenostmi a s menší nadějí. Jenže zjistíte, že ta změna vás nabyla něčím, co vám poslední půlrok chybělo, něčím jako je elán a motivace. Změna je proste fajn a to co bylo předtím bylo taky fajn, jen to prostě už nějak dál nešlo.

Včera jsem byl ve městě, kde jsem vždy potkával ty nejhezčí holky. Plzeň. To město už nemám moc rád, ale ono za to moc nemůže. A možná mají někteří lidé pravdu. Má svoji vlastní podobu. Svůj charakter a otevřenej prostor, což se mi vždy líbílo. V něm je vždy hromada užasnejch holek a hromady punkáčů, hudby a vůbec toho všeho co mám rád. Bylo zvláštní mít na akci fotografa, mohl jsem proplouvat mezi davem lidí a pozorovat je. Mluvit s nimi a ptát se jich na věci. Bylo fajn tam strávit jeden večer na akci plné studentů. Bylo fajn potkat pár známejch tváří, bylo fajn říct, že jsem asi štastně zadanej…

Je to láska? Když ležíte v parku a v polospánku, zatěžkán sny co kloužou po povrchu a ruku máte u hlavy toho druhého. Ona se otočí a jen tak chytne do té své ruky tu vaší. A život je tak nějak hezčí, už jenom z tohohle nevinného gesta. Všechno má pak zase nový rozměr a právě o tom jsou ty fotky zde a taky o tom, že nevím, jak dlouho mi vydrží ten úsměv na tváří, je to boj…

A v těch očích co má L. jsem viděl něco, co jsem naposledy viděl u ní před několika lety, jsem z toho zmaten a čas se už tolik nevleče jako dřív, cítím že stárnu, už na HELL Párty (můj report na zvlastni-styl.cz) jsem to cítil, když se mi z toho vedra zatočila hlava. Za to jsem ale viděl Banána, naposled jsem jí viděl na posledním Chechteku, bylo to fajn... a bude to vše zase fajn...

1 komentářů:

Okomentovat

 
Copyright 2009 Václav Eddycek Eder