neděle 8. listopadu 2009

Jmenuje se to “post-babylon-syndrom“

A může se to projevovat všelijak. Může vás to paralyzovat, anebo se vás to vůbec nemusí týkat. Jedna studentka sociologie z toho udělala téma svojí diplomky (škoda, že nemohu jmenovat a v noci se nedá číst). Nechuť k životu a komunikaci, brýle se šedavými skly, radost z ničeho, naštvání na všechno, nuda, stereotyp, povzdech. Vlastní vinou?! Kdo by hádal, že je řeč o naší malé vísce, hádal by dobře…

Mluvíme zde hlavně o všeobecném stereotypu lázeňského města a špatné komunikaci uprostřed ničeho a zároveň něčeho, co považujeme za nudu. Nudou se pro každého rozumí vždy něco jiného. Nechci zde ale slovíčkařit. Chtěl bych jen nepatrně nastínit to, v jak prazvláštním a vtipném městě to vlastně žijeme a jak moc si tu vlastně nerozumíme.

Poslední tři dny tu celkem pršelo, podzim je letos krutý, což mi přijde v pořádku. Nicméně mě jednou takhle cestou z oběda napadla myšlenka. Jak je to tu vlastně multikulturně různorodé. Pochmurné mokré počasí a ranní romantická mlha připomíná Londýn. Zatímco přibývající rozdílné pachy na každém rohu ulice připomínají Prahu, přesto povětšinou míjíte rusky mluvící lidi. Na základě této skutečnosti můžeme klidně a s plným sebevědomým tvrdit, že bydlíme současně ve dvou hlavních městech různých národů a to uprostřed ruského území, kde se mluví rusky, německy, vietnamsky a v poslední řadě česky. Povězte, kdo z ostatních to má? Kdyby ale jen toto bylo vše, možná bych o tom ani nepsal. Ale ono i s těmi jazyky to není úplně tak jasné, jak by se mohlo zdát. Slyšel jsem o rusky mluvící ženě, která se snažila prapodivnou češtinou objednat jídlo v čínské restauraci, kde také sotva uměli česky. Představa této situace je víc než komická…

Takže, jak se tu vlastně mluví? Je v tom trochu bordel, a když se potkají dva, co čistě náhodou ovládají celkem poměrně stejný jazyk, stejně to nějak vázne… A to jsme právě u toho “post-babylon-syndrom“. Hodně to tu koluje, sice v trochu jiné verzi, ale to bych nebyl já, abych si to neupravil k obrazu svému. Nesejde teď na tom, kdo to vymyslel a jak to vůbec myslel. Avšak, základní myšlenka tohoto syndromu je jasná: nemožnost, neschopnost, nechuť se jakýmkoli způsobem dorozumnět a to bez ohledu na jakýkoli jazyk. Nicméně když se rozhlédnete, bez přetvářek, možná porozumíte kouzlu tohoto města, a možná se zasmějete jako já, a když se to podaří, možná nás bude víc, víc těch, kterých se to netýká…

Psáno pro
zdaryvary.cz (kvalita: z 10 pochopí 1)

1 komentářů:

Okomentovat

 
Copyright 2009 Václav Eddycek Eder