Výsek ze života špičkového intelektuála

Možná se někdy vyjádřím ke kamerám na ulících, k textům v českém a
slovenském hip-hopu, ke škrtícím kroužkům na penis a konečně a znova k
našemu velkolepě kulturnímu městu K.Vary.

Bohužel, musím se podrbat na koulích, nemám tedy čas na ty vaše píčoviny.

Jak zvláštně blízko tyhle věci někdy jsou

Po probuzení v místnosti, jejíž stěny mají barvu bordó, jsem zmateně seděl v
její posteli, na luxusní madraci Andera, přikryt velkou spací dekou v
černém. Ona už tam nebyla, její nepřítomnost mě vyděsila, měl jsem hrozný
sen. Dala mi pusu a odešla. Příchozí sms, kde stojí slova kterých se bojím.
Jsem Eddyho studený pot. Po chvilce mi dochází, že to vše byl jen hloupý
sen. Sen na základě nedávných událostí, ukázka toho co by mohlo být. Ukázka
toho, jak moc se některých věcí bojím a jak zvláštně blízko tyhle věci někdy
jsou.

Vlastně to byla taková ukázka toho, proč se mi tak líbí film Klub rváčů.
Proč odmítám materiální život v takové podobě v jaké ho příjímá dnešní
společnost. Já totiž moc dobře vím jaké to je a také moc dobře vím co s
člověkem udělá několik dní beze spánku, čiré šílenství je taky život.

Vím, že dnes nejsem sám, přesto se bojím toho dne. Vím, že pak začnu zas
blbnout. Existuje typ lidí, kteří se uzavřou sami do sebe a žijí svůj šilený
život mimo realitu. Jejich realita je tam uvnitř. Lidé, kterým jsem se někdy
dříve podobal.

Probudil jsem se k životu a prozřel jsem. Jsem to já. Eddy v posteli své
drahé, v té nejštastější podobě ve které kdy byl.

Jsem arogantní a mám rád svou hrdost, nesnáším ztroskotance a ortodoxnípostoje k životu

Někteří lidé jsou tak hloupí, že místo toho, aby pochopili, že jsou loseři, sklopili uši a odešli, raději budou dál dělat to co dělají a topit se ve sračkách. Namísto toho, aby šli a ze svého uboze promarněného života, plného výsměchu udělali něco zásadního, co změní aspoň jejich život, když už nic jiného. // Ano a jsem to já, kdo nakonec na Vás sere, když mě někdo přestane bavit, prostě ho začnu ignorovat. Nemám rád tupce, ortodoxní nátury,  zhulence  apod. // Většina věcí co jsem kdy napsal nebo řekl, měla v sobě dost ironie a nadsázky. // Když řeknu, že jsem básník, říkám tím, že něco podobného se snažím dělat, ale opravdu tím nikdy nebudu. Jako jsem nikdy nebyl tím, čím si někdo myslel, že jsem. // Obracím svůj život naruby, jako když si svlékám svetr, který ovšem nemám (svetry nesnáším – ale třeba si někdy, nějaký koupím. Před třemi lety bych nikdy nevěřil, že si oblíbím sako)  //  Mám raději starší lidi, nad třicet a víš. Lidi v mém věku mě nudí a ti mladší jsou dobří jen na výsměch, ovšem jak kdo, že. Ale povětšinou to tak je. // Přestal jsem jezdit na hromady koncertů, v eMku jsem nebyl tak dlouho, že si to ani nepamatuji, přesto mi to nechybí. Jednou se ale zase vrátím. // Můj život je o cyklech, ale ten aktuální se mi líbí ze všech nejvíc a děsně se mi daří a nikdo mě nezastaví. // V novém worku je to čupr. // Mohl jsem v to úterý i zemřít, ale pořád jsem tu a budu nasírat spoustu lidi a bavit se tím jak se neumějí ovládat. // Zen je jen a pouze pouhá logická příručka jak se naučit ovládat, rozhodně bych v tom nehledat nějaké velké duchovno jak ty pseudointelektuálové // Jo, Váš oblíbený autor se má výborně…

Tam kde je víno je i lááááska

Tak přesně tohle bylo napsané na jednom vinném sklípku přímo nad dveřmi. L. to přečetla důrazně a s pochopením, možná se mi to zdálo, možná ale taky ne, v té chvíli jakoby mi stiskla ruku o něco více. Bylo to tam na Moravě, tam kde je svět jiný a Burčák léčí, vzduch fouká a ve sklípkách zraje víno a lidské duše bdí a hodují a oslavují život takový, jaký je. Kam oko dohlédne, tam je políčko s vinicemi a pěkný kus za roh taky. A ta láááááska všude přítomných věcí, stromů a rozpadlých hradů a samo sebou, lááááska komárů k naší ovíněné krvi. Společnost několika postarších lidí, zejména strůjce celé této akce, jemuž patří onen přenádherný sklípek, velice pozorný pán, který i kořalku vypěstoval, a Eddymu velkou radost udělal. A pak taky ten, který navenek nevypadá příliš moc upovídaně, a přesto, ten vtip, ta chuť a ochota komentovat i tak zdánlivě nepodstatnou situaci jako je náhlá bezvětrnost na vysokém kopci, kde doposud foukalo. A to nejlepší, to co ne jen že mám rád, ale i miluji, má drahá L. se sklenkou vysoce dobrého vyšlechtěného vína Scheurebe a s úsměvem na tváři. Takový byl můj výlet na Moravu...

Zápisky z cesty na čtení

L. a její otec, jeho přítelkyně a nadupaná kára / Vary nazdary do Prahy / Absinth a poesie /  Chaos: kdy že to teda vlastně čtu? / Divadlo a pizza / Samotné čtení krákorání, divný pocit, suchý přednes, jako by pořád někdo odcházel / Nikdo neodcházel, dal jsem si Absintha, cola, Ironie / A trochu se to nepovedlo i když vlastně jo / Při cestě zpět L. nemluví, jednosměrka, police, ještě divnější pocit / Doma: absinth, divná nálada, umělecká vyprahlost / Podepsal jsem čtyři autogramy, zažil fajn večer, jen to nebylo tak jak jsem očekával, ale očekávání jsou prostě vždy klamné... Cross se za ty roky co jsem ho neviděl malinko změnil, bylo to plné emocí, ta návštěva tam, díky všem, že jste to nějak přežili... 

¨