Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarskýbásník Václav Eder

A málem to byl návrat do 19. století. Měl jsem domluvený nový work ale nějak to padlo. Už jsem se skoro musel vystěhovat z bytu (nebylo na nájem) ale nakonec se to vše povedlo. A proč ten návrat do 19. století? Mám nasmlouvané samé autorské čtení a měl jsem přijít o byt, skoro bych byl už vážně umělec, chudý ale přesto tvořící. Ale vše se zas během pár hodin změnilo a krom toho, že teď zas budu mít stálou a dobře placenou práci se toho moc nemění. V úterý 31 srpna od  21:00 zahajuji čtením své poesii jednu úžasnou a rozmanitou akci v Pražském undergroundovém Cross Clubu...

Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarský básník Václav Eder, též známý jako Eddy, pásmem své dekadentní poezie. Divadelní část bude patřit hororové grotesce divadelní skupiny Podpultovka. Na své si tentokrát přijdou hlavně milovníci hudby - večer vyvrcholí hned dvěma koncerty, a to rootsové acoustic-reggae skupiny Kulturní Milan z Karlových Varů a skáčkové formace Yellow Cap z Berlína. Vinylovou tečku ve stylu rocksteady, roots reggae, ragga, dancehallu a hip-hopu pak za prázdninovým hudebním přívalem udělá selektor Mr Anděl z Roccaflex Soundu.

Via: http://yettey.cz/page.php?al=hulidi_48

Akce na Facebooku ...

L. měla pravdu, že to vše dobře dopadne. Další čtení budou, hned v říjnu opět Praha, budu zde postupně vše zveřejňovat...

Náhodo, nebo si to mám brát osobně?

Že zrovna u mého videa z autorského čtení, youtube nabízí Faithless - Giving Myself Away a poté Vypsaná Fixa - Dezolát. Egh? Dva songy které dost doprovázejí můj život...

Bezvěrci

Bezvěrci bez vědomí toužící po oplatě,

cigarety v ruce se slovy na oprátce,

tak hoří sladká nostalgie.

Bezvěrci na úpatí beznaděje,

tlachají o minulém život,

čas se táhne a táhne,

oprátka se utahuje.

Bezvěrci v mé duši,

tam kde byla naděje,

naivní poesie.

Bezvěrci bez touhy,

nemají už co říct,

kát či bát se

pozdě.

Bezvěrci v plném mlčení,

dívají se do ohně...

Message Last.fm: a taky čtu tvůj blog a tak, heč.

Re: [no subject]

On 16 Aug 2010, 14:17 EDDYcek666 wrote:
ahoj, kdopak ses? :)
17 Aug 2010, 10:31 gejsa_music wrote:

Bydlela jsem ve Varech a párkrát jsme se potkali, teď naposled před cca čtyřma měsíci ve Slashi. To je fuk, nikdy si mě nepamatuješ:).a taky čtu tvůj blog a tak, heč. jinak skvělej hudební vkus.-kvůli němu jsem si tě přidala do přátel-rozšiřování hudebních obzorů je potřeba. tak snad neva
Lucka

via last.fm

Někdy si ani nepamatuji kdo jsem, když se dnes dívám z okna opuštěného bytu, nevzpomínám si kdy naposledy, seděl jsem tu, a venku nepadal déšť...

A tak, heč.

Trocha příliš špatné poesie

kdo by chtěl napsat hit
ať prosím pochopí
že nesmí použít
do textu slovo pí
ča
--
von je taky život a život
někdy se jen louží plouží
a jindy si vejská,
přes obličej pleská
--
Sklo nadrcené holou rukou rána
krvácím z bosých slov
klopýtám Varama přes ostnatý drát větru
V hrdle mám rez
a rým na tvoje jméno
--
Zrazen, odsouzen, za mříže vsazen. Zenový mistr.
--
Velveti
ty jsou i pro děti
--
Na posteli leží,
spadne na zem, leží.

Kurva drát - ať už se zas něco děje

Mohl bych to napsat, všechno bych to mohl napsat, všechno za těch dvacet-dva let. Ne že bych nechtěl, nebo by v tom byl nějaký problém, nebo že bych snad někoho urazil. Jde o to, že v zápalu života jsem už opravdu zapomněl, kdo jsem, co jsem dělal a hlavně proč jsem to dělal. A taky, mohl bych se vymluvit na tu hlavu, na ten defekt co mám, nebo na vrozenou vadu očí. Na to mé krásné dětství: třeba... a dál bych psal o akcích za které bych měl možná i sedět; pakliže to bylo - vůbec tak jak to bylo. A taky o ženách, o tom jak jsem ve své pocta-tě sexuálně utlačován, tedy, vytlačován z pronajatého bytu: jenže za to si zas můžu sám! Nebo jak jsem sám sebe nedávno vyhodil. O dnech, tedy spíš nocích v autech po Praze. O mrtvé dívce v obýváku. No a tak... pořád je toho ale málo, a vzhledem k tomu, že už se vše napsalo, vše řeklo, tak jediné co mohu, je šokovat... mám pořád málo matroše na pořádný román sakra kurva drát ať už se zas něco děje... (čekám na novou práci: telefon co se nezvedá / nový byt - už jsem si rozvrhl kde co jakože bude / jo a taky v pátek ta fenomenální akce, zas budu číst na veřejnosti a bude se grilovat / a nikdo mi nijak nepíše a konkrétně dnes se mnou nechtěl skoro nikdo bavit / Ironie už taky nepíše / Jo prostě Lea je nuber one - jen si tak říkám, jak dlouho to bude tak úžasně šlapat: napořád není nikdy nic a přemýšlet nad tím je stejně blbost)

Shakespeare to věděl!
Dodrž slovosled!
Láska, moc, šílenství, smrt.
Jde jen o hru slov. 

Ano, i já podivný jsem normální

Když většinu svého času trávit s někým, kdo má neuvěřitelný životní nadhled, když většinu svého času trávíte s někým inteligentním, ovlivní vás to!

A pak se prostě logicky bavíte, bavíte psychicky zoufalými lidmi. Lidé co hledají konflikt, lidé co se přesvědčují o tom, že jsou jiní, že jsou nenormální, kážou dobro a jejich minulost je stejně prohnila jako jejich současné jednání. A zpětně, a to je důležité, si uvědomujete vlastní hloupost, že jste ty, co si na nic nehrají, a co jednali férově, odsoudili...

Ano, i já podivný jsem normální, jsem normální protože si uvědomuji svoji odlišnost, svoji nenormálnost, jsem totiž uvědomělí, jsem tedy normální.

Blázen a zvláštní je pouze ten, co si neuvědomuje, že se chová jinak, než ostatní...

Co jsou zač Reálie soudobého žití?

Co jsou zač Reálie soudobého žití? Skupina nezávislých umělců domnívajících se, že halasným povýšením své sociální a intelektuální ideologie získají obdiv ostatních (nenávist měšťáka je samozřejmě kompliment) a pozvednou tak lidskou kulturu a bytí na samý vrchol.

Tvrdé jádro se skládá z nadaných mladých básníků, kteří jsou však rozmanitě umělecky nadaní i v malbě obrazů, hudbě či divadle. Datum zrození této umělecké skupiny je však neznámé, kdesi se vypraví, že je v tom sama magie.

A Reálie soudobého žití běží dál, jako ve zpomaleném záběru Wese Andersona, vstříc dalším famosním dnům, zážitkům, k dalšímu soudobému žití. Protože žijí, aby mohli vyprávět. Nechť žijí Reálie soudobého žití.

Více již brzy...více tedy na oficiální funpage facebooku...

Nové zítřky, nové žití a hlavně REÁLIE SOUDOBÉHO ŽITÍ

Odešel jsem z redakce ZS. 13. srpna proběhne velkolepá párty u B., já - jakože špičkový umělec budu číst poesii, bude se pít a grilovat, s L. přijedeme stylově na motorce. Jo, máme to naopak, já jsem ta žena co píše poesii a ona je ten on přes motorky. 16. srpna nastupuji do nové práce, pod velkou stabilní firmu co mě zaplatí abych měl motivaci.

A taky REÁLIE SOUDOBÉHO ŽITÍ již brzy odstartují svou prezentaci...

Nic

Skládám písmenka v děsivá psaníčka a s každým rokem mám vlhká víčka.
To jsou ty dny, kdy se mění osudy, kdy nepoznávám tony minulosti.

Jen přihlížím všem těm změnám a jistý si nejsem, tím čím vlastně jsem.
Nebo tím, čím jsem chtěl být - neboť vlastně nejsem nic.

Nikdy jsem opravdu nic nedokázal, nikdy jsem opravdu nežil.
Opravdu nikdy jsem necítil život tak, abych opravdu žil.

Přesto jsem žil a žiji v mnoha lidských podobách a dnes už ani nevím, kdo jsem.
Jediným cílem vždy bylo psát a to mi ani nebylo přáno.

Vždy jsem žil jen pro ten den, pro který jsem bděl.
A taky jsem hodně snil, a to i ve dne.

Vždy jsem šel jen zatím a nikdy za ničím víc, vždy jsem se viděl jen jako nic.
Nic na prodej v regálu zapadlého knihkupectví, někde na dně jako teď.