Schodiště rozhledny se vratce motá v kruhu
uprostřed města si řeka plete krok
hladké chodníky svrasklé v kočičí hlavy
vrávorající
domy se snaží
podpírat navzájem.
Dej mi pětku na retku
příšernej pocit
sám sebe v hlavě nosit a o milost prosit.
Balit mech ať jsem na plech
a po nocích pilovat mříže.
Zvíře v díře.
Zrcadlo oblohy
žiletka slunce
tři tahy popelem.
Tohle místo
je našim osudem.
Karlovo Šary
Karlovarky
na káry až k ránu
sedneme si zas na kávu
film co má i nemá šťávu...
pondělí 5. července 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentářů:
Okomentovat