Přátelé, co se stávají hovny

Co je veřejnějšího než soukromý život? Co jiného dělají přátelé, než že donekonečna rozebírají své osobní životy a komentují je? Proč někteří lidé žijí ve stupidních vztazích? Proč dostanu od mámy otázku: "A co víc bys chtěl?" No tak přece... jako extrémně netaktilní tvor vcelku bezpečně rozpoznám, že teprve potřeba se dotknout a hladit, kterou jsem za celá desetiletí svého života měl a doposud mám jen u dvou lidí na světě, je docela spolehlivým indikátorem zamilovanosti. Samozřejmě nejen ta. Taky ta chuť vařit kafe, třeba.

Kunda-ra napsal jednu dobrou věc a sice, že s každou /každým chceme souložit. Ale spát, tj. ráno se vedle probouzet, jen s tou jednou (nebo dvěma podle modifikací, ale důležité je postupovat ve shodě, nebo ve formě. V mém případě je ta jedna už mrtvá). A taky jsem četl přes rameno ženě v autobuse: "Zuzčin syn byl hezký, nadaný a chytrý kluk. Mohl studovat vysokou školu, mít krásnou ženu a kopu dětí. On si ale zvolil drogy." Jakožto odpovědný člověk, intelektuál a sekvestor nového žití k tomu dodávám: Naštěstí si vybral tu správnou cestu...

Má cesta ale taky vede do pryč. Přesněji: Začal jsem milovat, byl jsem označen za hajzla, visím jeden nájem a snažím se uživit se, psaním se označit a konečně si sakra nějak vybrat. Psaní, nebo spíš přepisování básní o mrtvých, věnování mrtvým a poděkování živým. Bezprostřední zápach pašované whiskey. Jen když ji ležím hlavou mezi nohama nebo prsy, spokojeně vrním jako kočka a víčka přivřená držím.

Fakt děsně mě mrzí, že jsou lidi co si myslí, že jsem je chtěl podělat. Jenže mnohem víc mě mrzí, že si kurva myslí, že kdybych to vážně chtěl, že bych udělal jen to co jsem udělal. Protože, kdybych to vážně chtěl, udělal bych to jinak. Kurva jinak, kurva umím být fakt dobrá. Jen mi to za to nestojí a když už mi stojí, dělám to s ní, nehodlám se kurvit, chci si to teď prožít prostě jinak...