Pokusy o vlastní život

(napsáno: Noc z úterý na čtvrtek...)

Co tu dlouho nebylo? Ano, bloggerské existenciální okénko!
Dokonce i J.P. se mě snaží přesvědčit, že je vždy lepší litovat toho, co člověk udělal, než toho, co neudělal. Abychom zůstali na bezpečné půdě klišé: nejednat přece znamená jednat nejednáním. A odmítnout veškerou zkušenost znamená uchovat si navěky možnost trýznit se úplně všemi myslitelnými scénáři.
Krom toho – když nic neděláte, stejně dřív nebo později omylem spácháte nějakou blbost.

Divný pocit: Prázdné dětské hříště; v jednom z prken ohraničujících pískoviště trčí zaťatá sekera.

Nezapomenout: "Ti za těmi skříněmi pak taky nemluví..." od této věty odpíchnout román.

Pozornost: Po polozapomenuté kulturní akci: (Sebe)oslava sebeoslavy. (Aneb co si člověk poznamená o jiných a pak pak se k tomu vrátí v domnění, že měl na mysli sebe.)

Již nikdy nedělat: Přesvědčovat komparatisty, že člověk na japonské porno nepřišel sám.

Dnešní noc: V pokoji se mi zničehonic objevil zápach, jako by tam defekoval zajíček Duracell.

Dnešní ráno: Strávit čtvrt hodiny přemýšlením, zda je "moře kávy z automatu" oxymorón a jak to souvisí s nabíráním slané vody do plastových kelímků.

A nakonec chvilka poezie, abych zabil chvilku deprese...

Květen

Známé ulice
v cizích městech
Uzlové písmo prasklin v chodníku
záznamy místních legend
Nedočtený zrcadlový otisk
předvčerejších novin na lavičce

Žaludek plný soli
Basová linka noci

Soustředné kruhy
když do mne hodíš kámen

...mysl Básníka
je práce (ne ne)hodná pozornosti.