Vím že blázni který znám mě budou vždycky bavit

Aneb kurvy prodejný budu mít vždycky (ne)rád...

Prý co bylo to bylo, dle mě se ale naše minulost odráží v budoucnosti a proto mezi tím vším novým se v myšlenkách vracíme zpět. Proto poslední dobou v mém playlistu na mobilu jedou Wohnouti. Vzpomínky na školu, na ženy které tu byli a již nejsou. Na to kdy jsem ještě nebyl dospělí, když jsem byl typický mladík co si myslí že mu svět leží u nohou. Byla to sladká doba, doba nevědomosti. Člověk nežil moc všedně, protože volno měl už lehce po odpoledni, čtení Bukowského a jemu podobných v Mozartovo parku se stalo oblíbenou zábavou místo školy. Vzpomínky na Prahu... Stále silnější... Naposled to byl křest nového CD Goodfellas, ach ten Žižkov a hostinec "U sadu", hned jsem si to tam nevybavil, ale pak jsem poznal, to je to místo... Návrat do Varů bolel, ale jsem rád že ne jen mne. Jinak akce to byla dobrá, ještě jsem tom ani nestačil napsat report.

Ale co už jsem stačil od boku napsat? Pamatujete na krátký příspěvek "Různorodé zájmy?"?... Tak tu je: Ostrov massacre, Oslavy 110. výročí trati Krušnohorský Semmerin a nakonec  Od soumraku do úsvitu aneb hajný je lesa pán ... to vše za jediný víkend - já a Bojovnice. Bylo to dobrý víkend, ale přiznám že trochu náročný... Avšak, poslední dobou mám pocit že ona je jediná kdo přesně rozumí tomu jak funguji, však ona má podobné pocity o mé osobě. Její otec je zajímavý člověk, je to jeden z těch lidí za jakým v jeho prostředí uvidíte jeho práci, ad se podíváte kam se podíváte, všude stojí něco co vytvořil on. Na těchto starších lidech je zajímavé, že když se jim podíváte do očí, uvidíte tu dřinu...

No, a pak přišli zlý noty na večeři a dlouhé pracovní dny a ještě delší opuštěné noci, i když se tam někdo opět přišel, jenže ve finále je člověk stejně sám, protože ona ta relativní společnost na pár hodin... však asi možná víte, k obědu už se pak nedá dýchat...