Jsem flegmatický, podrážděný a možná v depresi

Ne jen já jsem si toho všiml, ale i Bojovnice, která se mnou tráví mnoho času, řekla že se ze mne stává flegmatik. Myslel jsem, že za tím stojí podzim, minulý rok v tomto čase jsem prožíval podobné pocity.

V modním časopisu StudioZone je zajímavý článek o podzimních depresích. Ve skutečnosti, jak je již známo, jde o úbytek světla. Tím jak se posunul čas, stáváme do tmy a domu se vracíme opět za tmy. Lidi jako já, co celí den sedí v kanceláři, přicházejí tedy z větší části o kontakt s dením světlem. Tím se tedy snižuje produkce serotoninu a endorfinu. Ty se považují za takzvané hormony štěstí. Také se vytváří méně vitamínu D a naopak se zvyšuje prudce melatoninu. Což není zrovna moc košér. Podle tohoto chemického výkladu, je tedy dost možné, že podzimní deprese jsou jen mýtus. Ve skutečnosti jde o chemickou reakci na úbytek slunečního záření, které jak je známo, je tak důležité pro náš život.

Deprese jsem tedy vyloučil, ale k nim bezprostředně spadá podrážděnost, kterou si neumím vysvětlit, stejně jako ten můj flegmatický přístup k věcem. Nebo spíš jde o určitý nadhled co postupem života získáváme?

Už nejsem z tolika věci paf jako ostatní, hodně věci beru s nadhledem a nehrotím zbytečnosti. Naopak se snažím soustředit na detaily, za tu dobu co tu jsem, pochopil jsem že na nich často záleží. Mnohem víc než by jsme kdy čekali. Ostatně, to je vždy to co mne na sobě nejvíce štvalo, ta lehkomyslnost k maličkostem, to oni ve finále kazí vše co děláme. Myslím že se to dost odráží i v mé praci.

Každá mince má dvě strany, stejně jako flegmatický přístup. Na jedru stranu je to dobré, protože povětšinou mne nic netrápí, je mi to prostě vše jedno. Ale ta druhá stránka je divná, vytáčí mě totiž ty chvíle, když se někdo zabývá něčím co mne je jedno a otravuje mi tím moji flegmatickou relativní pohodu.

Na tom asi ale nesejde. Důležité je, že tohle vše mi umožňuje soustředit se na ty věci, které jsou vážně důležité…