Jsem flegmatický, podrážděný a možná v depresi

Ne jen já jsem si toho všiml, ale i Bojovnice, která se mnou tráví mnoho času, řekla že se ze mne stává flegmatik. Myslel jsem, že za tím stojí podzim, minulý rok v tomto čase jsem prožíval podobné pocity.

V modním časopisu StudioZone je zajímavý článek o podzimních depresích. Ve skutečnosti, jak je již známo, jde o úbytek světla. Tím jak se posunul čas, stáváme do tmy a domu se vracíme opět za tmy. Lidi jako já, co celí den sedí v kanceláři, přicházejí tedy z větší části o kontakt s dením světlem. Tím se tedy snižuje produkce serotoninu a endorfinu. Ty se považují za takzvané hormony štěstí. Také se vytváří méně vitamínu D a naopak se zvyšuje prudce melatoninu. Což není zrovna moc košér. Podle tohoto chemického výkladu, je tedy dost možné, že podzimní deprese jsou jen mýtus. Ve skutečnosti jde o chemickou reakci na úbytek slunečního záření, které jak je známo, je tak důležité pro náš život.

Deprese jsem tedy vyloučil, ale k nim bezprostředně spadá podrážděnost, kterou si neumím vysvětlit, stejně jako ten můj flegmatický přístup k věcem. Nebo spíš jde o určitý nadhled co postupem života získáváme?

Už nejsem z tolika věci paf jako ostatní, hodně věci beru s nadhledem a nehrotím zbytečnosti. Naopak se snažím soustředit na detaily, za tu dobu co tu jsem, pochopil jsem že na nich často záleží. Mnohem víc než by jsme kdy čekali. Ostatně, to je vždy to co mne na sobě nejvíce štvalo, ta lehkomyslnost k maličkostem, to oni ve finále kazí vše co děláme. Myslím že se to dost odráží i v mé praci.

Každá mince má dvě strany, stejně jako flegmatický přístup. Na jedru stranu je to dobré, protože povětšinou mne nic netrápí, je mi to prostě vše jedno. Ale ta druhá stránka je divná, vytáčí mě totiž ty chvíle, když se někdo zabývá něčím co mne je jedno a otravuje mi tím moji flegmatickou relativní pohodu.

Na tom asi ale nesejde. Důležité je, že tohle vše mi umožňuje soustředit se na ty věci, které jsou vážně důležité…

Stále ve vzpomínkách...

A nejhorší je, že mi některé věci a lidi fakt docela chybí. Nedávno jsem byl v Mku v Ostrově na koncertě, hráli tam hácéčka, Animálové tam dotáhli nějakou německou kapelku (budu o tom psát na zdaryvary). Jeden člen z té kapely si přivezl svojí holku sebou, měla takové ty street bíle maskáče. Přesně tenhle typ holek mi vždy připomínají Sandra Nasic, bývalou zpěvačku Guano Apes. A přesně tak brutální byla jedná má žena. Možná si někdo vybaví zrzku, kámoška Kačky Čermákové. Nikdy jsem té holce neřekl jinak než "zrzko", měla krásné zrzavé vlasy (a ne jen vlasy ^^), byla to brutální žena která mi moc připomínala Sandru Nasic. Carnage nebo Fredie a vlastně celé tehdejší osazenstvo DSd clanu jistě pamatuje, to byly časy. A když už jsem u padlého DSd clanu, tak jak to dopadlo s DSd si myslím že to dopadne se zdaryvary.cz. Přišel jsem k tomu jako slepí k houslím, něco tam rozjel a mezi tím na to všichni pomalu serou. No co, budu psát jinam že, vlastně už píšu všude možně že to ani nestíhám. Nostaligie je všude přítomná, dejme si společně song LORDS OF THE BOARDS. Začíná zima, tak se to i hodí a možná letos rozjedu taky prkno, punk musí být! (právě aby bylo na co vzpomínat) ...

Vím že blázni který znám mě budou vždycky bavit

Aneb kurvy prodejný budu mít vždycky (ne)rád...

Prý co bylo to bylo, dle mě se ale naše minulost odráží v budoucnosti a proto mezi tím vším novým se v myšlenkách vracíme zpět. Proto poslední dobou v mém playlistu na mobilu jedou Wohnouti. Vzpomínky na školu, na ženy které tu byli a již nejsou. Na to kdy jsem ještě nebyl dospělí, když jsem byl typický mladík co si myslí že mu svět leží u nohou. Byla to sladká doba, doba nevědomosti. Člověk nežil moc všedně, protože volno měl už lehce po odpoledni, čtení Bukowského a jemu podobných v Mozartovo parku se stalo oblíbenou zábavou místo školy. Vzpomínky na Prahu... Stále silnější... Naposled to byl křest nového CD Goodfellas, ach ten Žižkov a hostinec "U sadu", hned jsem si to tam nevybavil, ale pak jsem poznal, to je to místo... Návrat do Varů bolel, ale jsem rád že ne jen mne. Jinak akce to byla dobrá, ještě jsem tom ani nestačil napsat report.

Ale co už jsem stačil od boku napsat? Pamatujete na krátký příspěvek "Různorodé zájmy?"?... Tak tu je: Ostrov massacre, Oslavy 110. výročí trati Krušnohorský Semmerin a nakonec  Od soumraku do úsvitu aneb hajný je lesa pán ... to vše za jediný víkend - já a Bojovnice. Bylo to dobrý víkend, ale přiznám že trochu náročný... Avšak, poslední dobou mám pocit že ona je jediná kdo přesně rozumí tomu jak funguji, však ona má podobné pocity o mé osobě. Její otec je zajímavý člověk, je to jeden z těch lidí za jakým v jeho prostředí uvidíte jeho práci, ad se podíváte kam se podíváte, všude stojí něco co vytvořil on. Na těchto starších lidech je zajímavé, že když se jim podíváte do očí, uvidíte tu dřinu...

No, a pak přišli zlý noty na večeři a dlouhé pracovní dny a ještě delší opuštěné noci, i když se tam někdo opět přišel, jenže ve finále je člověk stejně sám, protože ona ta relativní společnost na pár hodin... však asi možná víte, k obědu už se pak nedá dýchat...

Výrok Tomáše Bati z roku 1932 ke krizi

A jak to všechno sedí o hafo let později! „Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující , dělat to, coj nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“