Chtěl jsem napsat povídku, ale pak se to nějak zvrtlo

Píšu tak málo, že sám na sebe nahlížím jako na lidi s (mnoha) dětmi, kteří omezené zdroje včetně času nedokážou využít lépe, než vytvářením svých, stejně nenadaných kopií.

Netvrdím, že by všichni senioři nezvládající práci s PC měli být veřejně zbičování. Ale zbičování několika by motivovalo ty ostatní. // Ferdu Mravence nemám rád, je to děsnej komunista - pracuje zadarmo a ještě si u toho zpívá. // Nebojoval jsem za práva v České republice, abych pak přijel do země, kde si nesmím na ulici ani zapálit - J.Dienstbier při návštěvě USA // Děsně si pořád promazávám lidi, které sleduji na netu. Začal jsem u facebooku, pokračoval jsem přes twitter a teď promazávám i RSS blogů // Twitter= I need to pee. Facebook= I peed! Foursquare= I'm peeing here. Quora= Why am I peeing? Youtube= Watch this pee! LinkedIn= I pee well // Vibrátor byl původně lékařská pomůcka, používal se pří léčbě hysterie // No a to blogování a vůbec psaní mi moc poslední dobou nejde, tak si pročtěte tohle...

Místo novejch kalhot jsem si koupil láhev whiskey

Protože předvánoční nákupy jsou děsnej vopruz. A stejně v těch
plastovejch městečkách nic nemají, rozhodně ne žádný prďácký kalhoty
pro nás polometrosexuály. A tak jsem docela rád, že už to všechno
skončilo, i když letos to bylo docela fajn. Oblíbeným tématem minulého
roku byla lááááááska, všechno ostatní bylo divné a divnější a nejlepší
byly vždy ty chvilky pohody u rodinného krbu, ehm teda radiátoru...
Rekapitulovat se mi nechce, ono je to pokaždé stejné. Něco se sralo,
něco se povedlo a jak říká jeden můj známej, vždycky se něco sere a
něco naopak jde dobře, nějaká rovnováha je ve všem. A tak to prostě
vidím, celej minulej uplynulej rok, kterej byl docela rušnej...
Jen si v dalším roce připadám zas tak starej. Při poslední debatě s P.
jsme se shodli, že na náš věk už jsme toho zažili fakt hodně. Takže už
si moc vybíráme kam půjdeme a kam ne, nic nám už neuteče. Takže ten
můj nadhled prokládám sarkasmem, a když se cítím moc kompromitovaní tak
dělám šílené věci, třeba jako když jsem L. vyznal lásku na MHD
zastávce u plastového Globusu, a to tak nahlas, aby to všichni
slyšeli. To jsem totiž vždy chtěl udělat, ale nikdy jsem vážně nikoho
tak nemiloval abych to udělal, tak konečně.
S L. jsme si na Nový rok přiťukli až ve dvě ráno, pozdě ale přece.
A na ty klišé typu "jak na novej rok tak po celej rok" vám zvysoka....
Odkážu vás na zajímavou přednášku.

I am back sheared

Historky ze života stárnoucího mladíka

Venku se pohybuji ve stylu podzimního slunka, skoro nejsem a když už nááááhodou jo, tak jen mrknu na svět a zase zalezu. Užívám si život s L., je to jako žít s někým, na koho se opravdu nedovedete zlobit, není totiž proč. Do kanceláře chodím hodně rád, vlastně chodím jenom tam. A pak k L. domů a sem tam k sobě. Život by byl jindy fádně monotonní. Povětšinou se bavím na cizojazyčných blogách - berlínská smetánka businessmanů a londýnská krev designérů, trendové anglické portály, designy bytů, koupelen a hitech elektro hračky. S hudbou je to různé, hodně jsem se ponořil do vážné hudby. Naposledy s C. a L. koncert Beethovena v Lázních III. Jazz pro takové to domácí posloucháníčko. Na koncerty teď moc náladu nemám, na co bych ale šel s chutí, to bez pochyb na mé milované a ubrečené Radiohead. Pro mou smůlu nemají na webu žádné blízké koncerty. Takže víkendy trávím s hlavou schoulenou u L. na bytě, v jejím náručí koukáme na filmy, hodně popíjíme víno a celkem hodně akcí podnikáme s jejím otcem a jeho přítelkyní. Pociťuji nějaké zklidnění. Pořád mě dost bolí hlava, asi to hodně ovlivňuje mé chování. Skoro už nepíšu, a ani nemám chuť. Pociťuji spíš deficit nějakého velkého příběhu, začetl bych se do nějaké hluboce filozofické knihy, ale spíš něco ze života. Něco, co by mi připomnělo jak je život šílený. Protože ty naše záhady. Eva a Vašek je sice nejprodávanější u nás, jenže to bude tím, že důchodci si to nevypálí. A tak je ta naše statistická kultura zkreslená jako prase. A český internet je tak nudný a uřvaný. Přemýšlel jsem, proč jsou lidé na síti hrubí. Ale co když to není jen tím jak se tvrdí - tedy, že se cítí být anonymní. Co když mají on-line pocit, že je tam nikdo neposlouchá? Proto tak křičí. Lidé v zoufalých situacích šílí, vytvářejí teatrální prostředí. Někdy je to ale zábava. Jedna cesta na oběd s kolegou stála za to. Jen si představte chlápka, co si v autě rozleje slivovici a pak Vám v něm pustí jakési hybridní country a začne Vám vyprávět, jak jste mladí, jak tomu nerozumíte, že country je hudebně to nejlepší a že k tomu taky jednou dojdete. Vedle něj sedí chlápek co poslouchá Kabáty a směje se. Smějete se také, ale představě že Vás zastaví dobří kamarádi policisté. A vůbec, ten kolektiv v nové práci mě baví. Baví mě spíš to, že těch lidí je tam víc a že je každý jiný, a tak to bude trvat hodně dlouho, něž mě omrzí. Doufat že mě neomrzí je zbytečné. Víc než to, že jsem už někoho kdo mě neomrzí potkal nepotřebuji, tím myslím opět L. A tak Vám to sem v sobotu po desáté s kávou píšu, protože jsem už dlouho nic nenapsal. I když sám moc dobře vím, že bych měl. Ale to přijde. Myslím že letošní Vánoce budou plodné, poprvé za celý život nebudu trávit tyto dny doma s matkou, letos poprvé v mém životě strávím jinak pro mě nezajímavé Vánoce s někým jiným. Změna je taky v tom, že se na to těším, a kdo by hádal že je budu trávit s L., ten by hádal kurevsky dobře. Kurevskou dobrou noc.. .

Photos of the new world...

Přiměřené depky, Symbioza, fotky 22.10.10