úterý 19. dubna 2011

Kdyby si někdo chtěl rozmyslet své životní priority


Tak na to má ještě dva dny...

DODATEK: JUDr. Lubomír Brož se tomuto oboru věnuje již 25 let. A proto se musíte nutně objednat na jeho email eporadna@seznam.cz. A to si hned můžete udělat obrázek, kolik rodin úspěšně rozvrátil, když nemá ani na vlastní domenu...

úterý 12. dubna 2011

Víte jak se říká lidem co neumí napsat validní a čistý web?

HATLAMATLA přátelé, a weby bastlí na wordressu... ve Varech jich máme poslední dobou hned několik, kluci šikovný to jsou ;)

neděle 6. března 2011

OMFG. Neděle. Do not want. Nikdy. Statisticky nejvíc sebevražd se konáprávě o nedělích.

Tolerance-pasivní podíl na vzmachu dostatečně alternativní demence


Protože když se rozhlížím, necítím nic z tolerance, o jaké psal Irvine Welsh ve svých knihách. Obzvlášť v pracovním kolektivu je to někdy dost podprahové. A rozhodně bych nikdy nečekal, že by snad někdo chtěl, abych se cítil blbě kvůli tomu, že jsem se v předešlém zaměstnání něco naučil a byl na to hrdej. Dbalost a uvědomělost na čistý grafický design je prostě v tomto oboru jedna z priorit.

Respekt-předstíraná úcta při úplném potlačení rozumu

A k tomu je potřeba říct jen fuck, protože ten podtitul to snad říká sám o sobě...

Rád bych nekončil některé myšlenky tak depresivně, ale jak říká znalec- sedm epoch krásné rocku a zakončení, pak se to začalo kopírovat...a někde hodně dole jsou třeba Coldplay...

úterý 22. února 2011

Tuhle v noci jsem zas napsal báseň, aby se neřeklo

Dlouho letíš pod třpytem světelných stok
tak dlouho jen jak dlouhý trvá sen
podél okapových rour dolů a dolů
hlínou napřed vláčnou a pak zas dusnou
podél rozpadajících se živočichů
děsivých červů plných kyselých dešťů
tam dolů podél těch okapů
kovových zážitků a smrtelných dotyků
pro poslední dech jak v těch dnech
chvilku sám pro sebe bez sebe
dojdeš ke vzteku od stresu
kolem kovového průduchu.
Vlastně se mi sám od sebe otevřel World, tak jsem začal psát... nakonec slušná betaverze...

úterý 25. ledna 2011

Chtěl jsem napsat povídku, ale pak se to nějak zvrtlo

Píšu tak málo, že sám na sebe nahlížím jako na lidi s (mnoha) dětmi, kteří omezené zdroje včetně času nedokážou využít lépe, než vytvářením svých, stejně nenadaných kopií.

Netvrdím, že by všichni senioři nezvládající práci s PC měli být veřejně zbičování. Ale zbičování několika by motivovalo ty ostatní. // Ferdu Mravence nemám rád, je to děsnej komunista - pracuje zadarmo a ještě si u toho zpívá. // Nebojoval jsem za práva v České republice, abych pak přijel do země, kde si nesmím na ulici ani zapálit - J.Dienstbier při návštěvě USA // Děsně si pořád promazávám lidi, které sleduji na netu. Začal jsem u facebooku, pokračoval jsem přes twitter a teď promazávám i RSS blogů // Twitter= I need to pee. Facebook= I peed! Foursquare= I'm peeing here. Quora= Why am I peeing? Youtube= Watch this pee! LinkedIn= I pee well // Vibrátor byl původně lékařská pomůcka, používal se pří léčbě hysterie // No a to blogování a vůbec psaní mi moc poslední dobou nejde, tak si pročtěte tohle...

neděle 2. ledna 2011

Místo novejch kalhot jsem si koupil láhev whiskey

Protože předvánoční nákupy jsou děsnej vopruz. A stejně v těch
plastovejch městečkách nic nemají, rozhodně ne žádný prďácký kalhoty
pro nás polometrosexuály. A tak jsem docela rád, že už to všechno
skončilo, i když letos to bylo docela fajn. Oblíbeným tématem minulého
roku byla lááááááska, všechno ostatní bylo divné a divnější a nejlepší
byly vždy ty chvilky pohody u rodinného krbu, ehm teda radiátoru...
Rekapitulovat se mi nechce, ono je to pokaždé stejné. Něco se sralo,
něco se povedlo a jak říká jeden můj známej, vždycky se něco sere a
něco naopak jde dobře, nějaká rovnováha je ve všem. A tak to prostě
vidím, celej minulej uplynulej rok, kterej byl docela rušnej...
Jen si v dalším roce připadám zas tak starej. Při poslední debatě s P.
jsme se shodli, že na náš věk už jsme toho zažili fakt hodně. Takže už
si moc vybíráme kam půjdeme a kam ne, nic nám už neuteče. Takže ten
můj nadhled prokládám sarkasmem, a když se cítím moc kompromitovaní tak
dělám šílené věci, třeba jako když jsem L. vyznal lásku na MHD
zastávce u plastového Globusu, a to tak nahlas, aby to všichni
slyšeli. To jsem totiž vždy chtěl udělat, ale nikdy jsem vážně nikoho
tak nemiloval abych to udělal, tak konečně.
S L. jsme si na Nový rok přiťukli až ve dvě ráno, pozdě ale přece.
A na ty klišé typu "jak na novej rok tak po celej rok" vám zvysoka....
Odkážu vás na zajímavou přednášku.
 
Copyright 2009 Václav Eddycek Eder