To protože nemáš žádnou fantazii, ty píčo blbá!

Jsou knihy, které ovlivňují náš pohled na svět, a jsou knihy, co nestojí ani za to je číst. Podobně je to s filmy ale i s lidmi. Nedávno mě napadlo se po dlouhé době podívat na Acid House od Irvina Welshe, tentokrát na film, knihu jsem četl již několikrát. Ty tři příběhy mě stále naplňují, těžko definovat přesně čím. Nejvíce ze všeho mě bere první příběh, a přesněji jedna pasáž, kde hlavní postava příběhu vede rozhovor s bohem, zde je přesně ta pasáž v anglickém jazyce.

Následně jsem si musel přehrávat další scény, nejen z této knihy, ale i z dalších knih Irvina Welshe. Jeho knihy hodně ovlivnily mé myšlení, hodně ovlivnily můj pohled na svět. Naposled to byl Čáp Marabu, kočkodani a dnes zas opět píča blbá - moje oblíbené hlášky, které mi připomínají svět Irvina Welshe. Tak proto občas říkám to, co říkám, a kdo si přečte dalších 50 knih, pochopí další věci které říkám a dělám…

Knihy nás rozvíjejí, ale nemáme z nich reálné zkušenosti. Myslím že to byl Dostojevskij, který tvrdil něco ve smyslu, že spisovatel je něco jako člověk který zakresluje mapy, a čtenář stojící člověk v krajině, jenž drží mapu, aby měl lepší orientaci. Tato myšlenka se mi moc líbí, protože člověk potřebuje opravdu trochu té fantazie, aby si představil tu situaci a dokázal se podle toho chovat.

Inteligence je prý – schopnost člověka správně se zachovat v neznámých situacích. A je přeci jedno co tomu předchází. Já vím, žádná novinka - nic není novinka. Všechno je to stejné už po 2 000 000 let, stejné, na téma uhlík, vodík, kyslík…

A proč jsem poslední dobou ke všemu a ke všem tak kritický, to protože nemáš žádnou fantazii, ty píčo blbá!...

Nevhodné být jiný, přesto si dám další Metaforu

Dny ubíhají tak rychle, ani nestíhám registrovat vše, co je za potřebí. Když cítím čerstvý vzduch, je relativní vše okolo mě, ale ten pocit netrvá dlouho. Žiju ve světě, který si diktuji na papír, který je poskvrněn mojí vlastní krví, křičím v nocích básně, které jsem poslal do /dev/null …

Hledám pravdu, ale ne tu univerzální, ta totiž není. Nevidím úspěch života v tom, být pouze šťastný. Jako nevidím důvod proč si vážit lidí, kteří jsou hodní, naopak, hodní lidé jsou často blbci. Ale neházím vše do jedné škatulky, je to jen zkušenost, možná jen dojem.

Práce mě naplňuje a po delší době zas dělám maximum, abych ze sebe vymáčkl to nejlepší. Jsem rád, že jsem zas na té správné vlně. Tehdejší rozhovor na téma 'Jsi šťastný?' skočil v bodě 'Co je to vlastně štěstí?' Dost relativní pojem a ne zdaleka jediný a určitě ne ten, co bych nějak zvlášť hledal.

Nemohu přestat poslouchat Tanec Sekyr od WWW, relaxuji ve snech a za pochodu této vnímavé hudby, naslouchám všem těm metaforám, protože je mám rád. Často v jistých náladách plodím hromady metafor, baví mě to. Škoda jen že málo lidí chápe. Prostě nemám rád jednoduchost, je moc laciná, bídná, nudná…

Bohyně díky nějaké síle, která je asi ve mně, neodplula. Lhal bych, kdybych řekl, že mě myšlenka na odplouvající loď  nezneklidnila, problém mužského ega číslo 1 hrál na místě svou roli a básníkův pud se také projevil.

Doma ve svém bytě jsem objevil jistý exemplář, ale už jsem zjistil, komu patří. Na tu vůni člověk jen tak nezapomene.  Ale bylo tady toho teď nějak moc, takže jist jsem si nebyl. Zajímavé, jak moc mě potěšila tato situace.

Do mého prostoru se dostalo více věcí, které chci checknout, vlastně ani nevím, kde na to vše vezmu čas. Nigy jsem onehdy viděl strasně nerad, ale v pátek donesla něco, co pozvedlo mé smysly na lepší level, ten kdo ví, co je ta holka za punk asi tak nějak tuší o co jde. Někdy se vážně cítím tak, jak zpívají www . . . Prosil bych další kafe, tentokrát více cukru, prosím…

Sledujte twitter.com/EDDYcek a budete vědět víc...

Video: World Builder

Užasne video o tom jaká by mohla být virtuální realita, za pár let by mohl tak to nějak vypadat i současný Second Life

World Builder from Bruce Branit on Vimeo.