Václav Eddycek Eder posterous

Život je pro mě moc mainstreamová záležitost. Chápu, že většině lidí to vyhovuje, ale mně ne. Problém je v tom, že smrt je zase klišé.

 

Shit, hoří mi tu fén!

Stala se mi neobvyklá situace. Po ránu jsem si umyl hlavu, a protože jsem čekal návštěvu, sáhl jsem po fénu. Fén je dobrá věc, tedy pakliže se vám do něj nějak nezamotá pár vlasů a nezačne z ničehož nic vydávat naprosto strašný zvuk. Ten zvuk bych přirovnal ke vzteklé helikoptéře v přechodu. Zrovna když už ten zvuk ustal a já si myslel, že to bude v pohodě, začalo se z něj kouřit a následně začal hořet. Nestačil jsem ho vytáhnout z elektřiny, ale potřeboval jsem ho někam odhodit a v rychlosti mě napadlo jen umyvadlo. Díky mé smůle v něm ale byla voda, takže do toho z umyvadla začaly lítat jiskry od elektrických výbojů. Díky naddimenzovaným jističům proud stále držel. A ten blbej fén v umyvadle  hořel a házel výboje. Vzpomněl jsem si na IT Crowd. Jistě snad každý viděl druhý díl z první řady. Kde jedna z hlavních postav usilovně píše email, asi na helpdesk, že vedle něj hoří. A tak mě napadlo o tom někomu napsat. Co kdyby se náhodou něco stalo že? Někdo o tom přece online musí vědět! Rychle jsem tedy klikl na otevřený chat s jednou slečnou na Facebooku a napsal jsem „Shit, hoří mi tu fén!“ Chtěl jsem to ještě v rychlosti poslat na twitter, ale musel jsem jít hasit… Asi si teď myslíte, že jsem blázen. Jenže mě se opravdu ulevilo, že o tom věděl i někdo jiný. Kdyby se stalo cokoliv a já už se neozval, mnohem rychleji by mi někdo přijel na pomoc. Pořád si myslíte že jsem blázen? Tak si prosím projeďte vlastní twitter nebo statusy na FB apod. Známky této naprosto šílené věci najdete jistě i sami u sebe. Často čtu twitty typu „Právě mi prasklo pravé přední kolo, auto je neovladatelné, pomoc!“ nebo „Právě okolo mne někdo hodil myšku a málem to do mne narval, debil!“ a nebo také „Uvízl jsem ve výtahu, pomoc!“ … Jednou jsem na twitter napsal „Shit, jsem vyhořelý!“ Jeden čas jsem toto slovo dost používal jako náhradu za „unavený“ a jeden můj známý to pochopil tak, že mi hoří byt a zpětně reagoval na můj twitt jestli to ještě pořád hoří. Vůbec mu to nepřišlo divné, že by někdo v takové situaci místo toho, aby šel hned hasit napsal twitt. Dnes už se té scéně v IT Crowd tolik nezasměji jako dřív. Mnohem víc si totiž uvědomuji, že to není nic divného. Děláme to běžně. Jen si to tolik neuvědomujeme. A dělali jsme to vždy, když jsme chtěli dát někomu druhému vědět, že se něco děje. Kdybychom už náhodou tu šanci neměli. Když nebyl twitter byl telefon, a když nebyl telefon, vždy se našlo něco, čím se dalo vyrýt krátký vzkaz do zdi nebo do skály… (psáno pro IT Magazín)

Filed under  //   Intensivní diskursy   press   sociologie   sociální sítě   twitter   životní styl  
Posted January 2, 2010
// 0 Comments
 

Konec, jaksi teatrální

A je to tak, je to divadelní hra. Myslím tím ten náš život. Hlavně konec tohohle roku mi tak přijde. Je to ale krásné, letos si ty vánoční svátky užívám, i když jsem nadával, že to bude bullshit. A není, od začátku jsou moje dny naplněny literaturou a zas hodně píšu a je to víc než krásné. Avšak, trochu veselé deprese u triphopového playlistu se dostavily. Všichni jsme se tak nějak shodli, že já nejsem takový ten klasický programátor, možná proto mi to tak nejde, to proto že jsem prostě někde jinde. Přesto mě ta práce někdy baví a někdy zas ne a je v tom bordel, ten bordel je hlavně u mě v hlavě. A tak píšu a plánuji s PP náš sborník, první naše kniha, zní to až moc dobře. Celodenní zewling v knihovně přes Štědrým dnem. A comback zrzky, zapomněl jsem, že má klíče. Když jsem dorazil domů, leželá tu nahá, prej jako dárek. Nakonec přišla sms, prej neví, jestli to byl víc dárek pro ní než pro mne. Myslím že na tom nesejde, jen jsem jí naznačil, že už mě to nebere. Nějak už mě tohle nebere, čekat, kdy se objeví, co kdybych tu někoho měl? Jistě, je tu jakási domluva, ale stejně. V Bochově klasická nuda, ale ven se mi podařilo vytáhnout nejlepšího kámoše z dětství, příjemné setkání. Po dlouhé době jsem viděl vlastní ségru, bylo to příjemné. Návrat domů jsem ale vítal, na úkor toho útěk z vánoční jungle párty domů, abych si vychutnal mnou tak milovanou samotu. Ráno vzkaz na FB, ironie. Vytáhnu jí ven a ani nevím jak, setkáme se v Panasonicu a od té doby se každý den vidíme a je to takové silné. Paradox je v tom, kolik máme stejných přátel a asi jsme se na hodně akcích potkali, jí si nepamatuji, ale ona mne ano. Je to příjemné, potkat v tomhle prohnilém městě někoho, koho neznám a nalézt mezi námi nějakou cestu. Jenže, jestli mám na něco talent, tak je to chtíč, chtít již zadané, už dlouho jsem nepotkal nezadanou, kterou bych chtěl. Jasně, je to tím, že všechny dobré ženy už jsou zabrané. Nechci ale zas někomu lézt do zelí, a že to umím, rozvracet, jenže důsledek? Nula k nule pojde, když se vždy z toho trouhelníku staly tři samostatné geometricky oddělené body. Příklad je Bohyně, nezastaví se ani pro dárek. Asi už ani za to jí nestojím. Literární soutěže končí a moje nechuť k nim je mnohem větší než předtím, ale musím si zvedat prestiž, že? Tak píšu a píšu, opět o Praze, šokován svojí vlastní minulostí stále hodně piju. To chci ale změnit, do nového roku, asi. Potřeboval bych změnu, říká ironie. Asi se za tu dobu nějak známe, nebo nevím, ale v tomhle má pravdu. A pak ten její twitter, píše, že si často olizuji rty, všímá si. Vemu ji do ratini baru, kde se zas seznamujeme, jde to pomalu, je to tak divně romantické… Je jí zima, nabídnu, že ji opět doprovodím domů a ona je dáma a neodmítne. Pak další půl hodinu mrzneme před jejím bytem a dál se bavíme, je to tak… jiné… Líbí se mi a ona to ví, je tak dospělá, těch pipinek bylo vážně poslední dobou až moc, ale noci jsou dlouhé, že. Přijela do mého skromného bytu a líbil se jí, a snad se jí líbí i můj život. Čeká mne návštěva u ní a já se těším, jen to zvláštní a pomalé a vůbec nevím, co mám čekat. Jenže to je na tom právě tak kouzelné… A ten zbytek? Na twitteru mám už více jak 3 000 twittu, Vlčice mi doma visí polonahá se ságem v ruce. Chci kousnout nekonečnost do ucha. Chci ironii, chci toho hodně a půjdu si za tím a brzy se snad dočkáme nějaké té mé knihy, minimálně poezie je již v plánu. Děkuji všem za podporu, hlavně nepřátelům, ty mě živí svojí nenávistí a já mám pořád chuť bojovat i když před spaním to vidím asi jinak, ráno snad někdy najdu to, co hledám a tohle už pochopí jen pár lidí… A nakonec: Seru na nějaké extra přáníčka. Kéž jim Bůh odpustí, že mne přivedli na tento svět! Šťastný Nový rok vám...

Filed under  //   Soukromý bar   karlovy vary   o mně   twitter  
Posted December 30, 2009
// 0 Comments
 

O dovolené a tak různě

Frog Porn a samé šukání, Electro Prague Fest, 2 denní kalba u pana Crashe, nuda v Bochově, čajování ve Varech, Rock For Church, oslava Klárky a Knapči narozenin => to jest má dovolená… Volno jsem se snažil trávit ve stylu relaxace, i když to co jsem jel, stejně bylo hardcor. Poslední dobou toho zas bylo moc, byť šlo o nežádoucí odmlku s Bohyní, až po nějaké nostalgické chvilky při ztrátě jedné důležité věci. Na druhou stranu, všechno je relativně v pohodě. Nedávno jsem si dokonce i celkem normálně popovídal s Ex přítelkyní. Konečně, normální debata dvou dospělých lidí. Často myslím na Prahu, na tu dobu, kdy jsem tam byl každý víkend, na tu holku a na její celou rodinu. Na to jak po mně po ránu házela nože, na to, jak to byla moje druhá rodina. Rodina, která mi chybí, poslední dobou jezdím víc a víc za Matkou. Přepadají mě divné chvíle v mém pustě malém bytě, ale jen když se nedaří, po většinou je to celkem v pohodě. Dovolenou jsem nějak extra neplánoval, ani nebylo co, dopředu jsem věděl, že nebudu mít s kým kam jet, takže jsem nešetřil prachy. Vzal jsem to trochu tripem, objel jsem hromadu známých a docela jsem si to užil. EPF bylo moc povedené, už jsem zde o něm psal. Ale co se mi hodně líbilo, to byla dvou denní zewlení u pana Crashe doma v Ostrově. Crash je člověk, s kterým si rozumím, už dlouho, dřív jsme měli víc podobné názory, dnes se trochu rozcházíme. Ale kvalitní diskuze spočívá právě v tom, debatovat s někým kdo má na danou věc odlišný názor, a přesto se nepohádat, ale rozšířit v obou směrech obzor. A to se nám úspěšně po celé dva dny dařilo. Crashova ranní bonga ale nejsou pro mě, ale humor při vaření obědu, to je fakt mazec, něco málo jsem o tom musel twittovat, seděl jsem s laptopem v kuchyni a poslouchal ho. Oni dva, Crash a Lenka jsou strašně zvláštní par, sedí mi k sobě jako jedni z mála. Ale co mě fakt zarazilo, je jejich styl, paří oba jednu Onlinovku (tuším že Ragnarok) a tak nějak si to hrajou spolu, táhnou to tam jako v reálu. Jdem si takhle po Ostrově hned po tom, co jsme vyzvedli na zastávce Bojovnici, bavím se tak s ní a oni dva si vedou svojí debatu ve stylu. Crash: „Hele, tak jsem prodal těch 5 bafometů za nehorázný peníze“ a Lenka na to reagovala strašně pozitivně, jako kdyby si za to mohli koupit v reálu nový barák a auto k tomu. Dost mě překvapilo s jakou vážností se můžou lidi bavit o nějaké počítačové hře. Trochu mi to připomnělo staré časy u Starcraftu. Na RFCH jsem potkal nějakou ženu, co fotila na Severním Vítru, hned jsme se poznali, heh, fotografové z akcí no. Celkem mě to reportováni pro zdaryvary baví, udělal jsem si tím celkem dobré jméno, dnes už mi automaticky chodí pozvánky na akce, vstup free atd. Dokonce jsem dostal nějaké nabídky, abych psal pro někoho jiného, dokonce i na plný úvazek, ale zatím to chci brát jenom jako koníček, ale časem uvidím. Nejvíc mě na tom baví to, s kolika lidmi se přitom seznámím. Díky ZV jsem poznal Petru, to je taky taková bytost, s kterou si celkem dobře popovídám, dokonce o mě napsala něco co se mi líbí: „DĚSNĚ ZLEJ KLUK :DD Připomíná mi toho spolubydlícího Ashtona Kutchera z Butterfly Effect :)“. Mám to přímo na profilu zdaryvary. Kde mimo jiné, můžete sledovat na jaké akce se chystám. Bojovnice a já, často mám pocit, že ona je jediná, kdo mi poslední dobou rozumí, naše komunikace často probíhá pouze očima. Chtěl bych tu ale objasnit náš vztah, protože už snad od konce MFFKV se po Varech rozšiřují jisté fámy o tom, že spolu jaksi chodíme. NE, nechodíme. Jsme něco jako sourozenci. Sice jsme si řekli, že až budem ve 40 hnusní a nikdo nás nebude chtít, že se vezmeme, ale to je vedlejší. Občas se může zdát, že na sebe něco rozjíždíme, ale to je náš humor, který asi jen tak někdo nepochopí, jako x dalších věcí. Jo a Varská omladina vůbec neví co je to šukat xD …

Filed under  //   Nezpecifikováno   Soukromý bar   mffkv   o mně   twitter  
Posted September 3, 2009
// 2 Comments
 

Nevhodné být jiný, přesto si dám další Metaforu

Dny ubíhají tak rychle, ani nestíhám registrovat vše, co je za potřebí. Když cítím čerstvý vzduch, je relativní vše okolo mě, ale ten pocit netrvá dlouho. Žiju ve světě, který si diktuji na papír, který je poskvrněn mojí vlastní krví, křičím v nocích básně, které jsem poslal do /dev/null … Hledám pravdu, ale ne tu univerzální, ta totiž není. Nevidím úspěch života v tom, být pouze šťastný. Jako nevidím důvod proč si vážit lidí, kteří jsou hodní, naopak, hodní lidé jsou často blbci. Ale neházím vše do jedné škatulky, je to jen zkušenost, možná jen dojem. Práce mě naplňuje a po delší době zas dělám maximum, abych ze sebe vymáčkl to nejlepší. Jsem rád, že jsem zas na té správné vlně. Tehdejší rozhovor na téma 'Jsi šťastný?' skočil v bodě 'Co je to vlastně štěstí?' Dost relativní pojem a ne zdaleka jediný a určitě ne ten, co bych nějak zvlášť hledal. Nemohu přestat poslouchat Tanec Sekyr od WWW, relaxuji ve snech a za pochodu této vnímavé hudby, naslouchám všem těm metaforám, protože je mám rád. Často v jistých náladách plodím hromady metafor, baví mě to. Škoda jen že málo lidí chápe. Prostě nemám rád jednoduchost, je moc laciná, bídná, nudná… Bohyně díky nějaké síle, která je asi ve mně, neodplula. Lhal bych, kdybych řekl, že mě myšlenka na odplouvající loď  nezneklidnila, problém mužského ega číslo 1 hrál na místě svou roli a básníkův pud se také projevil. Doma ve svém bytě jsem objevil jistý exemplář, ale už jsem zjistil, komu patří. Na tu vůni člověk jen tak nezapomene.  Ale bylo tady toho teď nějak moc, takže jist jsem si nebyl. Zajímavé, jak moc mě potěšila tato situace. Do mého prostoru se dostalo více věcí, které chci checknout, vlastně ani nevím, kde na to vše vezmu čas. Nigy jsem onehdy viděl strasně nerad, ale v pátek donesla něco, co pozvedlo mé smysly na lepší level, ten kdo ví, co je ta holka za punk asi tak nějak tuší o co jde. Někdy se vážně cítím tak, jak zpívají www . . . Prosil bych další kafe, tentokrát více cukru, prosím… Sledujte twitter.com/EDDYcek a budete vědět víc...

Filed under  //   Soukromý bar   hudba   o mně   twitter   work  
Posted June 14, 2009
// 1 Comment