Václav Eddycek Eder posterous |
Život je pro mě moc mainstreamová záležitost. Chápu, že většině lidí to vyhovuje, ale mně ne. Problém je v tom, že smrt je zase klišé. |
Já zůstal prozatím tady ve Varech a připadá mi to tu teď hrozně opuštěný. V podstatě se tu dá rozumně pokecat se starší generací a směrem dolů je to spíš degenerace. No ale oni za chvíli přijdou rudí bratři a to to pak asi bude na spakování se do zahraničí.
Venku se pohybuji ve stylu podzimního slunka, skoro nejsem a když už nááááhodou jo, tak jen mrknu na svět a zase zalezu. Užívám si život s L., je to jako žít s někým, na koho se opravdu nedovedete zlobit, není totiž proč. Do kanceláře chodím hodně rád, vlastně chodím jenom tam. A pak k L. domů a sem tam k sobě. Život by byl jindy fádně monotonní. Povětšinou se bavím na cizojazyčných blogách - berlínská smetánka businessmanů a londýnská krev designérů, trendové anglické portály, designy bytů, koupelen a hitech elektro hračky. S hudbou je to různé, hodně jsem se ponořil do vážné hudby. Naposledy s C. a L. koncert Beethovena v Lázních III. Jazz pro takové to domácí posloucháníčko. Na koncerty teď moc náladu nemám, na co bych ale šel s chutí, to bez pochyb na mé milované a ubrečené Radiohead. Pro mou smůlu nemají na webu žádné blízké koncerty. Takže víkendy trávím s hlavou schoulenou u L. na bytě, v jejím náručí koukáme na filmy, hodně popíjíme víno a celkem hodně akcí podnikáme s jejím otcem a jeho přítelkyní. Pociťuji nějaké zklidnění. Pořád mě dost bolí hlava, asi to hodně ovlivňuje mé chování. Skoro už nepíšu, a ani nemám chuť. Pociťuji spíš deficit nějakého velkého příběhu, začetl bych se do nějaké hluboce filozofické knihy, ale spíš něco ze života. Něco, co by mi připomnělo jak je život šílený. Protože ty naše záhady. Eva a Vašek je sice nejprodávanější u nás, jenže to bude tím, že důchodci si to nevypálí. A tak je ta naše statistická kultura zkreslená jako prase. A český internet je tak nudný a uřvaný. Přemýšlel jsem, proč jsou lidé na síti hrubí. Ale co když to není jen tím jak se tvrdí - tedy, že se cítí být anonymní. Co když mají on-line pocit, že je tam nikdo neposlouchá? Proto tak křičí. Lidé v zoufalých situacích šílí, vytvářejí teatrální prostředí. Někdy je to ale zábava. Jedna cesta na oběd s kolegou stála za to. Jen si představte chlápka, co si v autě rozleje slivovici a pak Vám v něm pustí jakési hybridní country a začne Vám vyprávět, jak jste mladí, jak tomu nerozumíte, že country je hudebně to nejlepší a že k tomu taky jednou dojdete. Vedle něj sedí chlápek co poslouchá Kabáty a směje se. Smějete se také, ale představě že Vás zastaví dobří kamarádi policisté. A vůbec, ten kolektiv v nové práci mě baví. Baví mě spíš to, že těch lidí je tam víc a že je každý jiný, a tak to bude trvat hodně dlouho, něž mě omrzí. Doufat že mě neomrzí je zbytečné. Víc než to, že jsem už někoho kdo mě neomrzí potkal nepotřebuji, tím myslím opět L. A tak Vám to sem v sobotu po desáté s kávou píšu, protože jsem už dlouho nic nenapsal. I když sám moc dobře vím, že bych měl. Ale to přijde. Myslím že letošní Vánoce budou plodné, poprvé za celý život nebudu trávit tyto dny doma s matkou, letos poprvé v mém životě strávím jinak pro mě nezajímavé Vánoce s někým jiným. Změna je taky v tom, že se na to těším, a kdo by hádal že je budu trávit s L., ten by hádal kurevsky dobře. Kurevskou dobrou noc.. .
Po probuzení v místnosti, jejíž stěny mají barvu bordó, jsem zmateně seděl v
její posteli, na luxusní madraci Andera, přikryt velkou spací dekou v
černém. Ona už tam nebyla, její nepřítomnost mě vyděsila, měl jsem hrozný
sen. Dala mi pusu a odešla. Příchozí sms, kde stojí slova kterých se bojím.
Jsem Eddyho studený pot. Po chvilce mi dochází, že to vše byl jen hloupý
sen. Sen na základě nedávných událostí, ukázka toho co by mohlo být. Ukázka
toho, jak moc se některých věcí bojím a jak zvláštně blízko tyhle věci někdy
jsou.
Někteří lidé jsou tak hloupí, že místo toho, aby pochopili, že jsou loseři, sklopili uši a odešli, raději budou dál dělat to co dělají a topit se ve sračkách. Namísto toho, aby šli a ze svého uboze promarněného života, plného výsměchu udělali něco zásadního, co změní aspoň jejich život, když už nic jiného. // Ano a jsem to já, kdo nakonec na Vás sere, když mě někdo přestane bavit, prostě ho začnu ignorovat. Nemám rád tupce, ortodoxní nátury, zhulence apod. // Většina věcí co jsem kdy napsal nebo řekl, měla v sobě dost ironie a nadsázky. // Když řeknu, že jsem básník, říkám tím, že něco podobného se snažím dělat, ale opravdu tím nikdy nebudu. Jako jsem nikdy nebyl tím, čím si někdo myslel, že jsem. // Obracím svůj život naruby, jako když si svlékám svetr, který ovšem nemám (svetry nesnáším – ale třeba si někdy, nějaký koupím. Před třemi lety bych nikdy nevěřil, že si oblíbím sako) // Mám raději starší lidi, nad třicet a víš. Lidi v mém věku mě nudí a ti mladší jsou dobří jen na výsměch, ovšem jak kdo, že. Ale povětšinou to tak je. // Přestal jsem jezdit na hromady koncertů, v eMku jsem nebyl tak dlouho, že si to ani nepamatuji, přesto mi to nechybí. Jednou se ale zase vrátím. // Můj život je o cyklech, ale ten aktuální se mi líbí ze všech nejvíc a děsně se mi daří a nikdo mě nezastaví. // V novém worku je to čupr. // Mohl jsem v to úterý i zemřít, ale pořád jsem tu a budu nasírat spoustu lidi a bavit se tím jak se neumějí ovládat. // Zen je jen a pouze pouhá logická příručka jak se naučit ovládat, rozhodně bych v tom nehledat nějaké velké duchovno jak ty pseudointelektuálové // Jo, Váš oblíbený autor se má výborně…
Tak přesně tohle bylo napsané na jednom vinném sklípku přímo nad dveřmi. L. to přečetla důrazně a s pochopením, možná se mi to zdálo, možná ale taky ne, v té chvíli jakoby mi stiskla ruku o něco více. Bylo to tam na Moravě, tam kde je svět jiný a Burčák léčí, vzduch fouká a ve sklípkách zraje víno a lidské duše bdí a hodují a oslavují život takový, jaký je. Kam oko dohlédne, tam je políčko s vinicemi a pěkný kus za roh taky. A ta láááááska všude přítomných věcí, stromů a rozpadlých hradů a samo sebou, lááááska komárů k naší ovíněné krvi. Společnost několika postarších lidí, zejména strůjce celé této akce, jemuž patří onen přenádherný sklípek, velice pozorný pán, který i kořalku vypěstoval, a Eddymu velkou radost udělal. A pak taky ten, který navenek nevypadá příliš moc upovídaně, a přesto, ten vtip, ta chuť a ochota komentovat i tak zdánlivě nepodstatnou situaci jako je náhlá bezvětrnost na vysokém kopci, kde doposud foukalo. A to nejlepší, to co ne jen že mám rád, ale i miluji, má drahá L. se sklenkou vysoce dobrého vyšlechtěného vína Scheurebe a s úsměvem na tváři. Takový byl můj výlet na Moravu...
A málem to byl návrat do 19. století. Měl jsem domluvený nový work ale nějak to padlo. Už jsem se skoro musel vystěhovat z bytu (nebylo na nájem) ale nakonec se to vše povedlo. A proč ten návrat do 19. století? Mám nasmlouvané samé autorské čtení a měl jsem přijít o byt, skoro bych byl už vážně umělec, chudý ale přesto tvořící. Ale vše se zas během pár hodin změnilo a krom toho, že teď zas budu mít stálou a dobře placenou práci se toho moc nemění. V úterý 31 srpna od 21:00 zahajuji čtením své poesii jednu úžasnou a rozmanitou akci v Pražském undergroundovém Cross Clubu...
Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarský básník Václav Eder, též známý jako Eddy, pásmem své dekadentní poezie. Divadelní část bude patřit hororové grotesce divadelní skupiny Podpultovka. Na své si tentokrát přijdou hlavně milovníci hudby - večer vyvrcholí hned dvěma koncerty, a to rootsové acoustic-reggae skupiny Kulturní Milan z Karlových Varů a skáčkové formace Yellow Cap z Berlína. Vinylovou tečku ve stylu rocksteady, roots reggae, ragga, dancehallu a hip-hopu pak za prázdninovým hudebním přívalem udělá selektor Mr Anděl z Roccaflex Soundu.
L. měla pravdu, že to vše dobře dopadne. Další čtení budou, hned v říjnu opět Praha, budu zde postupně vše zveřejňovat...
Že zrovna u mého videa z autorského čtení, youtube nabízí Faithless - Giving Myself Away a poté Vypsaná Fixa - Dezolát. Egh? Dva songy které dost doprovázejí můj život...
Mohl bych to napsat, všechno bych to mohl napsat, všechno za těch dvacet-dva let. Ne že bych nechtěl, nebo by v tom byl nějaký problém, nebo že bych snad někoho urazil. Jde o to, že v zápalu života jsem už opravdu zapomněl, kdo jsem, co jsem dělal a hlavně proč jsem to dělal. A taky, mohl bych se vymluvit na tu hlavu, na ten defekt co mám, nebo na vrozenou vadu očí. Na to mé krásné dětství: třeba... a dál bych psal o akcích za které bych měl možná i sedět; pakliže to bylo - vůbec tak jak to bylo. A taky o ženách, o tom jak jsem ve své pocta-tě sexuálně utlačován, tedy, vytlačován z pronajatého bytu: jenže za to si zas můžu sám! Nebo jak jsem sám sebe nedávno vyhodil. O dnech, tedy spíš nocích v autech po Praze. O mrtvé dívce v obýváku. No a tak... pořád je toho ale málo, a vzhledem k tomu, že už se vše napsalo, vše řeklo, tak jediné co mohu, je šokovat... mám pořád málo matroše na pořádný román sakra kurva drát ať už se zas něco děje... (čekám na novou práci: telefon co se nezvedá / nový byt - už jsem si rozvrhl kde co jakože bude / jo a taky v pátek ta fenomenální akce, zas budu číst na veřejnosti a bude se grilovat / a nikdo mi nijak nepíše a konkrétně dnes se mnou nechtěl skoro nikdo bavit / Ironie už taky nepíše / Jo prostě Lea je nuber one - jen si tak říkám, jak dlouho to bude tak úžasně šlapat: napořád není nikdy nic a přemýšlet nad tím je stejně blbost)
Shakespeare to věděl!
Dodrž slovosled!
Láska, moc, šílenství, smrt.
Jde jen o hru slov.
Když většinu svého času trávit s někým, kdo má neuvěřitelný životní nadhled, když většinu svého času trávíte s někým inteligentním, ovlivní vás to!
A pak se prostě logicky bavíte, bavíte psychicky zoufalými lidmi. Lidé co hledají konflikt, lidé co se přesvědčují o tom, že jsou jiní, že jsou nenormální, kážou dobro a jejich minulost je stejně prohnila jako jejich současné jednání. A zpětně, a to je důležité, si uvědomujete vlastní hloupost, že jste ty, co si na nic nehrají, a co jednali férově, odsoudili...
Ano, i já podivný jsem normální, jsem normální protože si uvědomuji svoji odlišnost, svoji nenormálnost, jsem totiž uvědomělí, jsem tedy normální.
Blázen a zvláštní je pouze ten, co si neuvědomuje, že se chová jinak, než ostatní...
Kosmopolitní metrosexuál, emocionální materialista, psavec symbolista, mrňavý pacifista, žoldák, publicista, miluji kávu, krásné ženy, dobrou hudbu, poezii a jsem piják absintu.
