Unaven kdo ví čím a v hlavě spousty věcí, možná jen zmatek anebo taky ne? Studuji podrobně život J. A. RIMBAUDA a říkám si, jak moc toho on stihl a jak my ostatní žijeme pouze v tichém šílenství. Stěží stíhám tempo v práci, natož své projekty, přemýšlel jsem o nějakém time-managementu, tedy spíš o něčem jako je GTD. Hodně jsem o tom četl a slyšel jsem plno podcastů. Možná by mi to mohlo pomoct, potřebuji ze sebe vymáčknout mnohem víc než dosud. Pracovat pro Studio F13 není zedničina, člověk se musí stále něčemu učit a můj osobní život se neskládá pouze s popíjení absinthu a nahánění žen. Poslední dobou spíš naopak, ani si nevzpomínám, kdy jsem si naposled koupil tu zelenou Bohyni a udělal si soukromý dýchánek, jen já a ona. Silný deficit, a ta druhá? Ta druhá bohyně, ta co se ani neozve, o té nevím nic, jen silně začínám pochybovat o našem přátelství…
Chybí mi nějaké hluboké setkání, měl bych zas vyrazit na Science Café anebo na BuzzMeet, jenže ta Praha že, nejlepší srazy uprostřed týdne na čtyři hodiny, to je pro mě fakt z ruky. Proč mě ta Praha pořád k sobě tak volá a proč jsou Vary tak málo akční? Nebýt studia, nevydržel bych tu, vážně mě to tam baví, i když někdy mě to unavuje. Ta práce je ale dobrá a současný tým obohacený o SilenCuta nemá chybu. Myslím, že to, o co se snažíme, má smysl a nese nějaké výsledky, což bych od dobrého zaměstnání očekával. Nicméně se pořád něco musí vylepšovat a posouvat kupředu, někdy mě to vážně zmáhá. Já vím, na co si to stěžuju, že? O tom ten život je…
Těším se na den poezie a jsem moc rád, že na „před“ setkání dorazilo mnoho těch lidí, kteří to s námi tak nějak táhnou, bylo to moc příjemné setkání před vrcholem ledovce. Tam jsem si také opět potvrdil, že si rozumím mnohem více s lidmi, co jsou mnohem starší než já, jen jsem pořád nezjistil, čím to sakra je. Jediné, co mě mrzí je, že ona tam nebude, řeč je o té druhé Bohyni, stýská se mi, i když jsem naštvaný, že se ani neozve. Jedna kamoška jí obhajovala, že prý nemůže a že vím moc dobře, proč. Ale já nevím, já vážně nevím, proč by nemohla, lidé jsou přeci svobodní, nevolnictví bylo přeci zrušeno někdy kolem roku 1781… Asi bych měl přehodnotit náš „vztah“ a jít dál. Ale copak to jde? Když se seznamuji s jinou holkou a ona se mě ptá „Ty seš E….. Š……… učitel života, že?“… nejde to, ona vždy žrala mě, jako já žeru jí a v tom je ten abstraktní uroboros, který mě bohužel s jejím deficitem začíná štvát…
Koupil jsem si nové těžké boty, říkal jsem, že už nikdy ne, než je člověk ošlape, teče i krev, život ale tvoří hlouposti a maličkosti. Probouzet se sám ve svém prázdném pronajatém bytě a pít kafe při instrumentálech Johna 5 je opravdu zvláštní. Již pravidelné nedělní obědy s bohem jsou také divné a čím dál víc si uvědomuji, jak moc jsem se v některých věcech osamostatnil a uzavřel, jsem naprosto jiný, než si pamatuju, je to ale celé moc fajn…
