Cykly nepochopení, cykly porozumění: náhlé odpolední setkání. Nenadálé pohyby rukou, čekání na schodech. Někdy představení: jindy pokrčení. Víc informací: větší nejasnost. Mamonářský koncept a inovace některých loňských historek. Někteří si pamatují, já zapomínám. Tanec letos vlastně chyběl, ale všechno to společenské hemžení! Hranice egoismu. Navazování: svazování. Vztah mého snu a rozchod jako adaptace mé noční můry: děsně trapná blondýna, přesně ten typ holky, která krom toho, že je úděsné blbá, je ještě trapná a nezapadá ani do té skupiny "kapesní šukátka na zlé časy". Naměklost: jsem z toho v hajzlu, fakt smutný, nebude už jen pro mě, už asi ne.... achjo/ jo achjo / tak mi napiš když budeš chtít / a přijdeš za mnou? / proč ne / tak někdy někde / to je divný / jo / tak ahoj... a to mé kýčovité hlazení po tváři, nelze si to odpustit, nelze, v tom je to kouzlo... a dohajzlu s lááááááskou... Myslet si, že jsem sám: zničit všechno mezi těma, co mě zas podpořily, když krev tekla: J. I., T. Z., P. K., K. M. a spol, na tohle se nezapomíná! A děsně příjemné vykalení právě u K. M., řeč o vztazích: "No neboj Eddy, asi brzo skončím jako ty" - "No vy jste se teda hledaly" ... Matně si vzpomínám na cestu domů, a vážně, vážně se omlouvám technickým službám KV za zkopané značky a podobná zvěrstva (to já ne! to mé zlé dvojče!). Neusneš, chtěl bys, jenže vedle ní, a ona už není. A ta Ironie: "My si chybíme, abys to jako věděl!" - "Já to vím, psal jsem ti to" - "Ale je to tak..." a je... A když jsem brzy k ránu procházel sokolovskou, přilepila se ke mě kočka, čtyř noha. A jak jednou říkala Ironie: ti nejlepší lidé skončí stejně nakonec samy s kočkou. Vzal jsem jí k sobě. Bylo to milé, byla jako já, tulák co jen tak bloudí. Byla přítulná, asi jsem to potřeboval. Jenže to dlouho nevydrželo. Dnes v noci odešla, stejně jako deprese, vše na ona, nakonec odejde Ironie: už se tam na to vyser, budeme sousedi a budem si půjčovat mouku a cukr / nábor do nově vznikající umělecké skupiny: je našlápnut / už jen to, že jí to napadlo, je dost: mě napadá: už si konečně někoho zabít / četl něco málo na mém blogu, a co si o tom myslí: ta správná kombinace léku by ti jistě pomohla / posadím se vedle neznáme: "Já jsem..." - "Já vím, ty jsi ten co píše básně" - "No bohužel" - "Já si vždy pamatuji zajímavé lidi" - "Tak to děkuji" / četla něco na mém blogu, a co si o tom myslí: jsou to pěkný sračky, chodíš se tam vybrečet, ale tím nechci říct, že je to snad špatně / v každém městě naleznete hospodu "U Švejka", stejně tak v každém městě najdete idiota kterému říkají Ozzák, v některých je koncentrace dokonce početnější / N. říká, že můj problém je v tom, že jsem si ještě nevybral cestu / nutkání: lákání divadel a ateliéru / pocit: chtít nemyslet / nezapomenutelná věc: její neodolatelně mladá prsa zahalená kouřem vod cigaret / stejně to vole eddy není konec, já tě znám, tvoje ženy, ty co byli zásadní, vždy sis k nim cestu našel... / přehodnocuji: tatabojs není sračka, jestli jsem někdy tohle vážně řekl, zasloužím si horší peklo než mám, sračka je tenhle blog a sračky jsou mé myšlenky!
Aneb: tedy a tak, tady a teď, skončilo něco krásného, svět zas bude strádat, eddyho svět, kurwafix ale byla to paráda! Když máte v Evernotu pro někoho speciální rubriku, v které spočívá přes 700 poznámek, není to prdel, to je na román...
