Václav Eddycek Eder posterous

Život je pro mě moc mainstreamová záležitost. Chápu, že většině lidí to vyhovuje, ale mně ne. Problém je v tom, že smrt je zase klišé.

Smutný diskurs o společnosti v jinak dobré náladě

Liberální společnost nejen neexistuje, ale ani existovat nikdy nebude a volnomyšlenkářství je nedosažitelné: a jeho osobní zkušenosti, které zavdaly příčinu k napsání tohoto smutného postu z jinak veselé nálady, mu denně dává za pravdu a je to vcelku jedna z mála věcí, která ho opravdu skličuje. Potvrzuje se samozřejmě i Radomilova teorie, že mladí bývají nejkonzervativnější: chcete-li slyšet něco neobvyklého, jděte od padesáti let vejš (a i tam, samozřejmě, pečlivě vybírejte). Je mu prostě nesmírně smutno z toho, že jiný vztah k drogám a omamným látkám, ideálu zdraví a nepřipustitelnosti smrti, odmítnutí majetnictví a posesivních sklonů v lásce a partnerských vztazích, jiný vztah k homosexualitě, bisexualitě a svobodomyslné výchově dětí, jiný vztah k rodině nebo dokonce, že by se někdy mohlo něco změnit třeba ve školství (och, vy mladí idealisté a milovníci faktů!), to všechno nemůže být už ani sen. Že o tom už vlastně nejde ani mluvit, protože by byl utlučen.

Filed under  //   Intensivní diskursy   Nezpecifikováno   lidé   o mně   sociologie   teorie  

Ať si to každej přebere, jak chce

Po dnešním dni si začínám připadat tak jako bych už neměl nikdy v životě nic napsat. a Jako bych už neměl nikdy nic zažít... A tak, když jsem to dnes slíbil, tu je mé video z autorského čtení o které jste si tak psali. v HD bude až po nějaké době, youtube na tom pracuje. A vzhledem k tomu, že vše co tu bylo je najednou "píčou ke zdi", že už i psaní je těžké a marné jako láska k ženám, mám už jen zas tu samou myšlenku jako dřív. Vytvořit něco zásadního a umřít. To proto, abych tím omluvyl to klišé... Jako bych chtěl: Vyrvi mi srdce a hoď ho na chodník...

Filed under  //   Nezpecifikováno   literatura   moje akce   moje poezie  

O dovolené a tak různě

Frog Porn a samé šukání, Electro Prague Fest, 2 denní kalba u pana Crashe, nuda v Bochově, čajování ve Varech, Rock For Church, oslava Klárky a Knapči narozenin => to jest má dovolená… Volno jsem se snažil trávit ve stylu relaxace, i když to co jsem jel, stejně bylo hardcor. Poslední dobou toho zas bylo moc, byť šlo o nežádoucí odmlku s Bohyní, až po nějaké nostalgické chvilky při ztrátě jedné důležité věci. Na druhou stranu, všechno je relativně v pohodě. Nedávno jsem si dokonce i celkem normálně popovídal s Ex přítelkyní. Konečně, normální debata dvou dospělých lidí. Často myslím na Prahu, na tu dobu, kdy jsem tam byl každý víkend, na tu holku a na její celou rodinu. Na to jak po mně po ránu házela nože, na to, jak to byla moje druhá rodina. Rodina, která mi chybí, poslední dobou jezdím víc a víc za Matkou. Přepadají mě divné chvíle v mém pustě malém bytě, ale jen když se nedaří, po většinou je to celkem v pohodě. Dovolenou jsem nějak extra neplánoval, ani nebylo co, dopředu jsem věděl, že nebudu mít s kým kam jet, takže jsem nešetřil prachy. Vzal jsem to trochu tripem, objel jsem hromadu známých a docela jsem si to užil. EPF bylo moc povedené, už jsem zde o něm psal. Ale co se mi hodně líbilo, to byla dvou denní zewlení u pana Crashe doma v Ostrově. Crash je člověk, s kterým si rozumím, už dlouho, dřív jsme měli víc podobné názory, dnes se trochu rozcházíme. Ale kvalitní diskuze spočívá právě v tom, debatovat s někým kdo má na danou věc odlišný názor, a přesto se nepohádat, ale rozšířit v obou směrech obzor. A to se nám úspěšně po celé dva dny dařilo. Crashova ranní bonga ale nejsou pro mě, ale humor při vaření obědu, to je fakt mazec, něco málo jsem o tom musel twittovat, seděl jsem s laptopem v kuchyni a poslouchal ho. Oni dva, Crash a Lenka jsou strašně zvláštní par, sedí mi k sobě jako jedni z mála. Ale co mě fakt zarazilo, je jejich styl, paří oba jednu Onlinovku (tuším že Ragnarok) a tak nějak si to hrajou spolu, táhnou to tam jako v reálu. Jdem si takhle po Ostrově hned po tom, co jsme vyzvedli na zastávce Bojovnici, bavím se tak s ní a oni dva si vedou svojí debatu ve stylu. Crash: „Hele, tak jsem prodal těch 5 bafometů za nehorázný peníze“ a Lenka na to reagovala strašně pozitivně, jako kdyby si za to mohli koupit v reálu nový barák a auto k tomu. Dost mě překvapilo s jakou vážností se můžou lidi bavit o nějaké počítačové hře. Trochu mi to připomnělo staré časy u Starcraftu. Na RFCH jsem potkal nějakou ženu, co fotila na Severním Vítru, hned jsme se poznali, heh, fotografové z akcí no. Celkem mě to reportováni pro zdaryvary baví, udělal jsem si tím celkem dobré jméno, dnes už mi automaticky chodí pozvánky na akce, vstup free atd. Dokonce jsem dostal nějaké nabídky, abych psal pro někoho jiného, dokonce i na plný úvazek, ale zatím to chci brát jenom jako koníček, ale časem uvidím. Nejvíc mě na tom baví to, s kolika lidmi se přitom seznámím. Díky ZV jsem poznal Petru, to je taky taková bytost, s kterou si celkem dobře popovídám, dokonce o mě napsala něco co se mi líbí: „DĚSNĚ ZLEJ KLUK :DD Připomíná mi toho spolubydlícího Ashtona Kutchera z Butterfly Effect :)“. Mám to přímo na profilu zdaryvary. Kde mimo jiné, můžete sledovat na jaké akce se chystám. Bojovnice a já, často mám pocit, že ona je jediná, kdo mi poslední dobou rozumí, naše komunikace často probíhá pouze očima. Chtěl bych tu ale objasnit náš vztah, protože už snad od konce MFFKV se po Varech rozšiřují jisté fámy o tom, že spolu jaksi chodíme. NE, nechodíme. Jsme něco jako sourozenci. Sice jsme si řekli, že až budem ve 40 hnusní a nikdo nás nebude chtít, že se vezmeme, ale to je vedlejší. Občas se může zdát, že na sebe něco rozjíždíme, ale to je náš humor, který asi jen tak někdo nepochopí, jako x dalších věcí. Jo a Varská omladina vůbec neví co je to šukat xD

Filed under  //   Nezpecifikováno   Soukromý bar   mffkv   o mně   twitter