Václav Eddycek Eder posterous |
Život je pro mě moc mainstreamová záležitost. Chápu, že většině lidí to vyhovuje, ale mně ne. Problém je v tom, že smrt je zase klišé. |
Záběry z (vánoční) firemní party, kde jsem měl takovou malou kulturní vsuvku. K této příležitosti jsem napsal opravdu krátkou a veselou říkanku pouze podle zadaných klíčových slov, které jsem dostal od vedení. Je to má první veselá báseň, tak jsem jí hned skoro zazpíval.
Dlouho letíš pod třpytem světelných stok
tak dlouho jen jak dlouhý trvá sen
podél okapových rour dolů a dolů
hlínou napřed vláčnou a pak zas dusnou
podél rozpadajících se živočichů
děsivých červů plných kyselých dešťů
tam dolů podél těch okapů
kovových zážitků a smrtelných dotyků
pro poslední dech jak v těch dnech
chvilku sám pro sebe bez sebe
dojdeš ke vzteku od stresu
kolem kovového průduchu.
Vlastně se mi sám od sebe otevřel World, tak jsem začal psát... nakonec slušná betaverze...
Tradiční pořad živé hudby, autorského čtení a milých překvapení. event na facebooku.
L. a její otec, jeho přítelkyně a nadupaná kára / Vary nazdary do Prahy / Absinth a poesie / Chaos: kdy že to teda vlastně čtu? / Divadlo a pizza / Samotné čtení krákorání, divný pocit, suchý přednes, jako by pořád někdo odcházel / Nikdo neodcházel, dal jsem si Absintha, cola, Ironie / A trochu se to nepovedlo i když vlastně jo / Při cestě zpět L. nemluví, jednosměrka, police, ještě divnější pocit / Doma: absinth, divná nálada, umělecká vyprahlost / Podepsal jsem čtyři autogramy, zažil fajn večer, jen to nebylo tak jak jsem očekával, ale očekávání jsou prostě vždy klamné... Cross se za ty roky co jsem ho neviděl malinko změnil, bylo to plné emocí, ta návštěva tam, díky všem, že jste to nějak přežili...
A málem to byl návrat do 19. století. Měl jsem domluvený nový work ale nějak to padlo. Už jsem se skoro musel vystěhovat z bytu (nebylo na nájem) ale nakonec se to vše povedlo. A proč ten návrat do 19. století? Mám nasmlouvané samé autorské čtení a měl jsem přijít o byt, skoro bych byl už vážně umělec, chudý ale přesto tvořící. Ale vše se zas během pár hodin změnilo a krom toho, že teď zas budu mít stálou a dobře placenou práci se toho moc nemění. V úterý 31 srpna od 21:00 zahajuji čtením své poesii jednu úžasnou a rozmanitou akci v Pražském undergroundovém Cross Clubu...
Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarský básník Václav Eder, též známý jako Eddy, pásmem své dekadentní poezie. Divadelní část bude patřit hororové grotesce divadelní skupiny Podpultovka. Na své si tentokrát přijdou hlavně milovníci hudby - večer vyvrcholí hned dvěma koncerty, a to rootsové acoustic-reggae skupiny Kulturní Milan z Karlových Varů a skáčkové formace Yellow Cap z Berlína. Vinylovou tečku ve stylu rocksteady, roots reggae, ragga, dancehallu a hip-hopu pak za prázdninovým hudebním přívalem udělá selektor Mr Anděl z Roccaflex Soundu.
L. měla pravdu, že to vše dobře dopadne. Další čtení budou, hned v říjnu opět Praha, budu zde postupně vše zveřejňovat...
Že zrovna u mého videa z autorského čtení, youtube nabízí Faithless - Giving Myself Away a poté Vypsaná Fixa - Dezolát. Egh? Dva songy které dost doprovázejí můj život...
cigarety v ruce se slovy na oprátce, tak hoří sladká nostalgie.
tlachají o minulém život, čas se táhne a táhne, oprátka se utahuje.Bezvěrci bez vědomí toužící po oplatě,
Bezvěrci na úpatí beznaděje,
tam kde byla naděje,
naivní poesie.
nemají už co říct,
kát či bát se
pozdě.
dívají se do ohně...
kdo by chtěl napsat hit
ať prosím pochopí
že nesmí použít
do textu slovo pí
ča
--
von je taky život a život
někdy se jen louží plouží
a jindy si vejská,
přes obličej pleská
--
Sklo nadrcené holou rukou rána
krvácím z bosých slov
klopýtám Varama přes ostnatý drát větru
--
Zrazen, odsouzen, za mříže vsazen. Zenový mistr.
--
Velveti
ty jsou i pro děti
--
Na posteli leží,
spadne na zem, leží.
Co jsou zač Reálie soudobého žití? Skupina nezávislých umělců domnívajících se, že halasným povýšením své sociální a intelektuální ideologie získají obdiv ostatních (nenávist měšťáka je samozřejmě kompliment) a pozvednou tak lidskou kulturu a bytí na samý vrchol.
Tvrdé jádro se skládá z nadaných mladých básníků, kteří jsou však rozmanitě umělecky nadaní i v malbě obrazů, hudbě či divadle. Datum zrození této umělecké skupiny je však neznámé, kdesi se vypraví, že je v tom sama magie.
A Reálie soudobého žití běží dál, jako ve zpomaleném záběru Wese Andersona, vstříc dalším famosním dnům, zážitkům, k dalšímu soudobému žití. Protože žijí, aby mohli vyprávět. Nechť žijí Reálie soudobého žití.
Více již brzy...více tedy na oficiální funpage facebooku...
Skládám písmenka v děsivá psaníčka a s každým rokem mám vlhká víčka.
To jsou ty dny, kdy se mění osudy, kdy nepoznávám tony minulosti.
Jen přihlížím všem těm změnám a jistý si nejsem, tím čím vlastně jsem.
Nebo tím, čím jsem chtěl být - neboť vlastně nejsem nic.
Nikdy jsem opravdu nic nedokázal, nikdy jsem opravdu nežil.
Opravdu nikdy jsem necítil život tak, abych opravdu žil.
Přesto jsem žil a žiji v mnoha lidských podobách a dnes už ani nevím, kdo jsem.
Jediným cílem vždy bylo psát a to mi ani nebylo přáno.
Vždy jsem žil jen pro ten den, pro který jsem bděl.
A taky jsem hodně snil, a to i ve dne.
Vždy jsem šel jen zatím a nikdy za ničím víc, vždy jsem se viděl jen jako nic.
Nic na prodej v regálu zapadlého knihkupectví, někde na dně jako teď.
Kosmopolitní metrosexuál, emocionální materialista, psavec symbolista, mrňavý pacifista, žoldák, publicista, miluji kávu, krásné ženy, dobrou hudbu, poezii a jsem piják absintu.
