Václav Eddycek Eder posterous

Život je pro mě moc mainstreamová záležitost. Chápu, že většině lidí to vyhovuje, ale mně ne. Problém je v tom, že smrt je zase klišé.

O dovolené a tak různě

Frog Porn a samé šukání, Electro Prague Fest, 2 denní kalba u pana Crashe, nuda v Bochově, čajování ve Varech, Rock For Church, oslava Klárky a Knapči narozenin => to jest má dovolená… Volno jsem se snažil trávit ve stylu relaxace, i když to co jsem jel, stejně bylo hardcor. Poslední dobou toho zas bylo moc, byť šlo o nežádoucí odmlku s Bohyní, až po nějaké nostalgické chvilky při ztrátě jedné důležité věci. Na druhou stranu, všechno je relativně v pohodě. Nedávno jsem si dokonce i celkem normálně popovídal s Ex přítelkyní. Konečně, normální debata dvou dospělých lidí. Často myslím na Prahu, na tu dobu, kdy jsem tam byl každý víkend, na tu holku a na její celou rodinu. Na to jak po mně po ránu házela nože, na to, jak to byla moje druhá rodina. Rodina, která mi chybí, poslední dobou jezdím víc a víc za Matkou. Přepadají mě divné chvíle v mém pustě malém bytě, ale jen když se nedaří, po většinou je to celkem v pohodě. Dovolenou jsem nějak extra neplánoval, ani nebylo co, dopředu jsem věděl, že nebudu mít s kým kam jet, takže jsem nešetřil prachy. Vzal jsem to trochu tripem, objel jsem hromadu známých a docela jsem si to užil. EPF bylo moc povedené, už jsem zde o něm psal. Ale co se mi hodně líbilo, to byla dvou denní zewlení u pana Crashe doma v Ostrově. Crash je člověk, s kterým si rozumím, už dlouho, dřív jsme měli víc podobné názory, dnes se trochu rozcházíme. Ale kvalitní diskuze spočívá právě v tom, debatovat s někým kdo má na danou věc odlišný názor, a přesto se nepohádat, ale rozšířit v obou směrech obzor. A to se nám úspěšně po celé dva dny dařilo. Crashova ranní bonga ale nejsou pro mě, ale humor při vaření obědu, to je fakt mazec, něco málo jsem o tom musel twittovat, seděl jsem s laptopem v kuchyni a poslouchal ho. Oni dva, Crash a Lenka jsou strašně zvláštní par, sedí mi k sobě jako jedni z mála. Ale co mě fakt zarazilo, je jejich styl, paří oba jednu Onlinovku (tuším že Ragnarok) a tak nějak si to hrajou spolu, táhnou to tam jako v reálu. Jdem si takhle po Ostrově hned po tom, co jsme vyzvedli na zastávce Bojovnici, bavím se tak s ní a oni dva si vedou svojí debatu ve stylu. Crash: „Hele, tak jsem prodal těch 5 bafometů za nehorázný peníze“ a Lenka na to reagovala strašně pozitivně, jako kdyby si za to mohli koupit v reálu nový barák a auto k tomu. Dost mě překvapilo s jakou vážností se můžou lidi bavit o nějaké počítačové hře. Trochu mi to připomnělo staré časy u Starcraftu. Na RFCH jsem potkal nějakou ženu, co fotila na Severním Vítru, hned jsme se poznali, heh, fotografové z akcí no. Celkem mě to reportováni pro zdaryvary baví, udělal jsem si tím celkem dobré jméno, dnes už mi automaticky chodí pozvánky na akce, vstup free atd. Dokonce jsem dostal nějaké nabídky, abych psal pro někoho jiného, dokonce i na plný úvazek, ale zatím to chci brát jenom jako koníček, ale časem uvidím. Nejvíc mě na tom baví to, s kolika lidmi se přitom seznámím. Díky ZV jsem poznal Petru, to je taky taková bytost, s kterou si celkem dobře popovídám, dokonce o mě napsala něco co se mi líbí: „DĚSNĚ ZLEJ KLUK :DD Připomíná mi toho spolubydlícího Ashtona Kutchera z Butterfly Effect :)“. Mám to přímo na profilu zdaryvary. Kde mimo jiné, můžete sledovat na jaké akce se chystám. Bojovnice a já, často mám pocit, že ona je jediná, kdo mi poslední dobou rozumí, naše komunikace často probíhá pouze očima. Chtěl bych tu ale objasnit náš vztah, protože už snad od konce MFFKV se po Varech rozšiřují jisté fámy o tom, že spolu jaksi chodíme. NE, nechodíme. Jsme něco jako sourozenci. Sice jsme si řekli, že až budem ve 40 hnusní a nikdo nás nebude chtít, že se vezmeme, ale to je vedlejší. Občas se může zdát, že na sebe něco rozjíždíme, ale to je náš humor, který asi jen tak někdo nepochopí, jako x dalších věcí. Jo a Varská omladina vůbec neví co je to šukat xD

Filed under  //   Nezpecifikováno   Soukromý bar   mffkv   o mně   twitter  

Kdo chce být věrný sám sobě, musí být nevěrný jiným

Všechno je pro změnu zas jinak, je docela náhle pěkné, jak se věci mění, plánovaní není na místě, v podstatě je někdy lepší nic neplánovat a nic nehrotit. Největší naivita je věřit v lidi, dokonce se nevyplácí ani věřit v sám sebe, člověk prostě musí pochybovat ovšem aby nebyl za hlupáka. Charles Bukowski má jednu krásnou báseň, kde se snaží podat myšlenku ve smyslu: nikdy nestavte svůj život na lidech, na čem koliv jiném, ale hlavně ne nikdy na lidech! To mě tenkrát před třemi lety hodně vzalo za srdce, a dodnes si tohle říkám když se znovu a znovu zklamu v někom z těch lidí. Nestavět nic, krom svého díla. Počkat, jak to tvrdil Nietchéze? „Nechci tvořit své štěstí, chci tvořit své dílo.“Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky, proto dnes sedím opět v Čajovně v tmavém koutku a píšu tento text, již dlouho jsem nic nenapsal, nebyli moc dobré myšlenky. Strach lže a ty mu věříš aneb kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí - základní problém lidského vědomí. Nechci nikomu nic radit, ani mu říkat co má dělat, ale poslední situace okolo jedné mé oblíbené osoby se mi moc nelíbí. Asi jsem neměl říkat nic, ani to že mezi námi jest jasný konec, byla chyba zas do něčeho mluvit ženský. Froude tvrdí „Chraňte svoji svobodu, ale ctěte cizí!“Odpusť, jen myslím na své zkušenosti. Na základě toho, co vše se stalo a jak moc to bylo pro nás oba dobré, a o kolik se vše mezi námi posunulo, myslím si, že to že to utneme, bude zárodek pro odmlčení, tedy nejspíš jistý konec. A to se mne tedy nelíbí. Ale co se dá dělat, opravdové přátelství nemluví, ale jedná… A co Mezinárodní Filmový Festival v Karlových Varech? Tak to byl zas nářez, řekl bych, maximální akce, party, lítanice po městě s Bojovnicí atd. Nejlepší událost pro mě bylo asi 4 ELEMENST, report na zdaryvary.cz se povedl a pak tyto dvě videa na youtube (první, druhé) se také povedly. Nevšední zážitek. Akce pod Chebským mostem, ve W Clubu a mnoho dalšího. Na film jsem se tradičně nedostal, ale to mě až zas tak netrápí, důležité je to maximální využití toho, že se tu něco děje, pro zbytek roka to tu zas bude chcípat nudou. Poslední dobou se zas cítím jako poslední sirka ve společnosti tří kuřáků, co nevidět jeden z nich dostane chuť a já budu zas a opět vyhořelý. Tradiční stav, jen nevím, čím to vším je, jestli prací, chlastem a všeobecně drogami nebo ženami nebo tím vším? Kde je hranice mezi tím? Měl bych si najít tu hranici, abych měl vše, ale přitom nebyl z toho tak zničený, protože ve finále je mi to vše pak na nic, když jen tak sedím a tupě zírám do prostoru. Kdo chce být věrný sám sobě, zpravidla musí být nevěrný jiným, jest má odpověď na zoufalé činy, a litovat toho co jsme udělali? Ne! Lituju toho, co jsem neudělal, a že je toho hromada. Proto již žádná pokora a soucit, protože bez své věrnosti k samotnému já žít už nikdy nechci. Nemám rád lidi s Oidipovským komplexem, ale zas nejsem proti věcem nebo radám, co už jsou léta prověřena generací za mnou. Nechápu proč má někdo pořád v dnešní době pocit, že je třeba být za každou cenu originální vše si udělat sám. Na světě je tolik věcí, tolik oborů, a tolik věcí už vymyšlených, že prostě není důvod vymýšlet něco co už jest dávno vymyšleno. Ten kdo to nechápe, ztrácí čas. Je dobré pochybovat, jak již jsem psal,ale všechno má své hranice. A dál už jen Epikuros: „Když si tedy stanovíme jako konečný cíl rozkoš, tak tím nemíníme rozkoše hýřilů a takové rozkoše, které nespočívají v ničem jiném než v požitku, jak míní někteří lidé neznalí věci a někteří odpůrci nebo ti, kteří úmyslně nechtějí rozumět, nýbrž míníme zproštění tělesné bolesti a osvobození od vyrušování z duševního klidu….“

Filed under  //   Soukromý bar   karlovy vary   mffkv   o mně