Václav Eddycek Eder posterous

Michaela Poeta Zůzová - podvečer přimeřené deprese

Podvečer přiměřené deprese přinesl krom záznamu mého čtení i video záznam mého hosta...

Fernando Pessoa - čtení z Knihy neklidu; Nevinnost je nemyslet; Dopisy přátelství, lásky a magie

Jak již jsem zde psal, v rámci pravidelného čtení, které děláme v knihovně na Lidické (KV). Proběhlo čtení z knih zapomenutého Fernanda Pessoa. Čtení si pro Nás připravila Petra Petrová, kousek záznamu je zde. Další čtení proběhnou až po prázdninách, tedy, koncem září, budu Vás o tom v čas informovat.

Ať si to každej přebere, jak chce

Po dnešním dni si začínám připadat tak jako bych už neměl nikdy v životě nic napsat. a Jako bych už neměl nikdy nic zažít... A tak, když jsem to dnes slíbil, tu je mé video z autorského čtení o které jste si tak psali. v HD bude až po nějaké době, youtube na tom pracuje. A vzhledem k tomu, že vše co tu bylo je najednou "píčou ke zdi", že už i psaní je těžké a marné jako láska k ženám, mám už jen zas tu samou myšlenku jako dřív. Vytvořit něco zásadního a umřít. To proto, abych tím omluvyl to klišé... Jako bych chtěl: Vyrvi mi srdce a hoď ho na chodník...

Někoho si už konečně zabít, sííím

Na straně jedné, je to všechno jen způsob sebeprezentace, na stranu druhou odmítání různorodé činnosti z důvodů marnivosti je vlastně jen lenost. Což už je asi stá dvacátá variace. Když se všechno točí jen na linii literatura-politika-sex, nebezpečně hrozí takovéto zavalení knihami, facebookové kluby "Milujeme knihy" a nějaké to zavalení se vlastní knihovnou, výprodej knih a další zvěrstva. vlastně tolik podobné vánočnímu přejídání prorostlým bůčkem a sáláním televize, ačkoli bych nikdy nečekal, že to napíšu, věren někdejšímu přesvědčení, že moralistní protitelevizní kecy jsou větší zlo než samotná televize. Potřeba onoho elegantního jednoduchého rámce vzdor odpudivé potřebě přejídání se vším, do čehož vstupují rozmartné motivy praktikcé. O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! Lenost překonávající všechny meze, řízení ovládl subjektivismus a nevědecké přístupy. Nedávno jsem po delší době zas viděl Klauny. "Ty přece nic nenapíšeš. chybí ti trpělivost, nápady, talent. umíš jen žvanit o velkym kumštu, ohromovat sebe, a druhý, chlastat, tahat z lidí peníze" - hmm, tak Vám chlapci děkuji za názor... Ale mají pravdu v tom co šeptají "To je jeho vztah k penězům, plný veselé anarchie." ... Nepopsatelná dialog: "Líbí se mi, jak se měníš." – "A v čem?"- "Jsi pořád smutnější a smutnější". Někteří mí přátelé hovoří již měsíce o tom, jak píší bakalářku. Já ji napsal jedné známé za šest hodin. Stačí si projít pár úřednických publikací, vytvořených EU, za peníze EU nebo na přání EU, aby se člověk stal euroskeptikem. Rád si volám s L. M. Oba totiž rádi přeháníme, přeháníme, přeháníme... (01:25:22) Goodfoul fest  a noc s P. K: Debata o politice s její babičkou, brzy k ránu, bavit se, bavit se, o neštětí, bavit se, neštěstí a její růžová noční košile po babičce... Číst si cizí blogy a bavit se neštěstím jiných.

Reakce na mé autorské čtení

Nejlepší oceněná kritika: "Není nic nechutnějšího než takzvané autorské čtení. Zpěvák, který zpívá písně, je sám o sobě nesnesitelný, ale spisovatel, který dává k lepšímu své výtvory, je ještě mnohem nesnesitelnější. Spisovatel, který vystoupí na veřejném podiu, aby předčítal svůj oportunistický šmejd, to už je ubohá šmíra" Nejlepší oceněná pochvala: "Byl to pro mě velký zážitek. Máš příjemně jemný hlas a nepříliš silný stisk v ruce" Všem děkuji za jejich názory, hodně jsem si z toho vzal. Třeba že je lepší si každou báseň dát zvlášť na jednu stránku, abych až jí dočtu, otočil jen stránku a tím dal najevo že jedu novou. Nebo, že bych měl přeci jen  číst ten volný verš trochu rychleji, více to sázet (dřív jsem byl zas moc rychlí). Nebo, že bych měl vynechat víno a dát si spíš absint. Brzy budou další čtení, vše zde dopředu ohlásím...

A JINAK VÁM NIC NECHYBÍ? (literární revoluce na Karlovarsku)

 Hlasité čtení z knih domácích i světových autorů, každých čtrnáct dní ve čtvrtek v Karlových Varech ve studijním oddělení knihovny na Lidické... Možná po přečtení titulku přemýšlíte, proč se cyklus hlasitých čtení v knihovně jmenuje zrovna: A JINAK VÁM NIC NECHYBÍ? Podle slov knihovnice, která to všechno vymyslela a organizuje, není toto jméno vybráno náhodně. Takže jedna veselá historka ze života knihovny: V měsíci březnu připravili ve Studijním odd. Lidická jedno hlasité čtení, aby vyzkoušeli, zda mají uživatelé knihovny o tuto akci zájem Pořad se setkal s úspěchem a knihovnice, plna dojmů a pozitivních emocí, o této akci vyprávěla jednomu čtenáři, který si půjčoval knihy. Starší pán jí se zájmem vyslechl, pak se postavil, posunul brýle na špičku nosu, zadíval se na ní zkoumavě a povídá: "A jinak Vám nic nechybí?"... (ukradeno z fan page facebooku naší knihovny, ps: já mohu ne?...) Takže: 3. 6. 2010 17:00, Jan TREFULKA - Vraždy bez rukavic // 17. 6. 2010 17:00, Fernando Pessoa - Kniha neklidu; Nevinnost je nemyslet; Dopisy přátelství, lásky a magie; Faust...

Pokusy o vlastní život

(napsáno: Noc z úterý na čtvrtek...) Co tu dlouho nebylo? Ano, bloggerské existenciální okénko! Dokonce i J.P. se mě snaží přesvědčit, že je vždy lepší litovat toho, co člověk udělal, než toho, co neudělal. Abychom zůstali na bezpečné půdě klišé: nejednat přece znamená jednat nejednáním. A odmítnout veškerou zkušenost znamená uchovat si navěky možnost trýznit se úplně všemi myslitelnými scénáři. Krom toho – když nic neděláte, stejně dřív nebo později omylem spácháte nějakou blbost. Divný pocit: Prázdné dětské hříště; v jednom z prken ohraničujících pískoviště trčí zaťatá sekera. Nezapomenout: "Ti za těmi skříněmi pak taky nemluví..." od této věty odpíchnout román. Pozornost: Po polozapomenuté kulturní akci: (Sebe)oslava sebeoslavy. (Aneb co si člověk poznamená o jiných a pak pak se k tomu vrátí v domnění, že měl na mysli sebe.) Již nikdy nedělat: Přesvědčovat komparatisty, že člověk na japonské porno nepřišel sám. Dnešní noc: V pokoji se mi zničehonic objevil zápach, jako by tam defekoval zajíček Duracell. Dnešní ráno: Strávit čtvrt hodiny přemýšlením, zda je "moře kávy z automatu" oxymorón a jak to souvisí s nabíráním slané vody do plastových kelímků. A nakonec chvilka poezie, abych zabil chvilku deprese... Květen Známé ulice v cizích městech Uzlové písmo prasklin v chodníku záznamy místních legend Nedočtený zrcadlový otisk předvčerejších novin na lavičce Žaludek plný soli Basová linka noci Soustředné kruhy když do mne hodíš kámen

...mysl Básníka je práce (ne ne)hodná pozornosti.

Podvečer přiměřené deprese

Aneb jak jsem četl a četl a pořád jsem nějak nevychytal to, co mám dělat když dočtu jednu báseň a mám číst další. Trapně pak pokukuji po posluchačích a někteří z toho asi mají divný pocit. Nicméně, děkuji všem co přišli, děkuji Petře Petrové za to že to uvedla, za ty slova, která jsou pravdivá. Tedy, že my, básníci, jsme blázni, protože tvořit v jednadvacátém století poezii, to je opravdu čiré šílenství, pro mě tedy spíš deprese. Také bych chtěl poděkovat mé drahé, za celý ten víkend, že mě doprovázela, že mě líbala, že jsem na ty deprese na moment zapomněl. Jenže den za dnem plyne a mě je zas divně, ale ty fotky, ty jsou fajn, report naleznete na zvláštním stylu a sestříhané video bude během pár následujích dní odpubikováno. Ještě jednou, všem vám moc děkuji za přízeň a podporu.

Zařídit si život tak, aby byl pro druhé záhadou

"Zařídit si život tak, aby byl pro druhé záhadou, aby ten, kdo nás zná nejlépe, nás jenom důvěrněji než ti druzí neznal. Takto jsem si načrtl svůj život, téměř neuvědoměle, ale vložil jsem do toho tolik instinktivní obratnosti, že jsem se sám pro sebe stal svou ne zcela jasnou a zřetelnou osobností." Fernando Pessoa, Kniha neklidu, str. 114

"Namalovat namísto řekněme zvěstování Panny Marie kus uzeného, dva citróny a zabitou sluku musela být neslýchaná avantgardnost." Stanislav Komárek, Černý domeček (2004), str. 177

"... akademická, krásná literatura první republiky [se] strašně přeceňuje. ... komunisti přibrali do svých dějin z první republiky jen módní autory od Čapka přes Nezvala, Halase, Holana... To ale není přirozený vývoj literatury. Literatura jako taková je sopečná záležitost, do které zespoda neustále vybuchují gejzíry různých divokých proudů, texty divné, hrůzné, svým způsobem zrůdné... Kdežto v Česku se přijalo jenom to hezké, učesané, snobské. Skutečná živá, krvavá literatura zůstala stranou, a pokud někde ne, byli autoři nuceni ji napomádovat a učesat, což dělal bohužel hlavně Bohumil Hrabal." Bohumil Doležal, Respekt 32/2008, via Neviditelný Pes, 3.9.

"Co když se budou příští generace mýlit stejně jako ty současné a nedorozumění bude pokračovat, protože budou také dávat přednost roztomilým hloupým nicůtkám před velkými silnými díly?..." Émile Zola, Mistrovské dílo, str. 284

Davy - Malé básně v próze od Ch. Baudelaire

V moře lidí se vnoří jako v lázeň není každému dáno: mít z davu požitek je umění. Ovšem na útraty lidského pokolení smí hýřit životní sílou jedině ten, komu sudičky darovaly do kolébky sklony k travestování a maskování, odpor k tkvění na jednom místě a náruživou zálibu v toulkách světem. Multitudo – solitudo: pojmy současnéa zaměnitelné pro činného a plodného básníka. Kdo si svou samotou nedovede zalidnit, nesvede ani být sám v honu a shonu lidí. Básník se těší té nevyrovnatelné výsadě, že po libosti může být sebou samým i někým jiným. Zachce-li se mu, vstoupí do každé lidské bytosti – jako ony bludné duše hledající schránky těla. Jemu jedinému první poslední je otevřeno dokořán; a zdá-li se, že mu jsou některé místa uzavřena, je to tím, že jeho očím za návštěvu. Osamělý a přemýšlivý chodec vstřebává do sebe jedinečné opojení z této pospolitosti. Ten, komu dáno splynout s lidským davem, zná horečné rozkošné zážitky, jež do soudného dne zůstanou odepřeny sobci, uzavřenému na sedmero zámků a pečetí, a lenivci, který se do sebe choulí jako do ulity. – Vžívá se do každého povolení, prožívá všechny slasti i strasti, jak se s nimi setkává a střetává. To, čemu lidé říkají láska, je věc pranepatrná, tuze omezená a ubohoučká proti oněm nevýslovným orgiím, proti oné posvátné prostituci duše, jež se na potkání oddává netušeným, neznámým jevům – celá, celičká – básnickým citem a lidským soucitem. Občas je dobré poučit šťastné tohoto světa – třeba i jen proto, aby se na chvíli pokořila, bláhová jejich pýcha -, že existuje ještě větší štěstí než jejich, náplně bohatší a vzácnější. Zakladatelé držav, pastýři národů, misionáři v exilu na druhém konci světa jsou nepochybně obeznámeni s tímto mystickým opojením v lůně velké rodiny, jež duch jejich vytvořil, bývají asi ponoukáváni k smíchu nad těmi, kdo je litují pro existenci tak pohnutou a život tak odpíravý.