Václav Eddycek Eder posterous

Místo novejch kalhot jsem si koupil láhev whiskey

I am back sheared

Photo created the beloved Klea

Historky ze života stárnoucího mladíka

Venku se pohybuji ve stylu podzimního slunka, skoro nejsem a když už nááááhodou jo, tak jen mrknu na svět a zase zalezu. Užívám si život s L., je to jako žít s někým, na koho se opravdu nedovedete zlobit, není totiž proč. Do kanceláře chodím hodně rád, vlastně chodím jenom tam. A pak k L. domů a sem tam k sobě. Život by byl jindy fádně monotonní. Povětšinou se bavím na cizojazyčných blogách - berlínská smetánka businessmanů a londýnská krev designérů, trendové anglické portály, designy bytů, koupelen a hitech elektro hračky. S hudbou je to různé, hodně jsem se ponořil do vážné hudby. Naposledy s C. a L. koncert Beethovena v Lázních III. Jazz pro takové to domácí posloucháníčko. Na koncerty teď moc náladu nemám, na co bych ale šel s chutí, to bez pochyb na mé milované a ubrečené Radiohead. Pro mou smůlu nemají na webu žádné blízké koncerty. Takže víkendy trávím s hlavou schoulenou u L. na bytě, v jejím náručí koukáme na filmy, hodně popíjíme víno a celkem hodně akcí podnikáme s jejím otcem a jeho přítelkyní. Pociťuji nějaké zklidnění. Pořád mě dost bolí hlava, asi to hodně ovlivňuje mé chování. Skoro už nepíšu, a ani nemám chuť. Pociťuji spíš deficit nějakého velkého příběhu, začetl bych se do nějaké hluboce filozofické knihy, ale spíš něco ze života. Něco, co by mi připomnělo jak je život šílený. Protože ty naše záhady. Eva a Vašek je sice nejprodávanější u nás, jenže to bude tím, že důchodci si to nevypálí. A tak je ta naše statistická kultura zkreslená jako prase. A český internet je tak nudný a uřvaný. Přemýšlel jsem, proč jsou lidé na síti hrubí. Ale co když to není jen tím jak se tvrdí - tedy, že se cítí být anonymní. Co když mají on-line pocit, že je tam nikdo neposlouchá? Proto tak křičí. Lidé v zoufalých situacích šílí, vytvářejí teatrální prostředí. Někdy je to ale zábava. Jedna cesta na oběd s kolegou stála za to. Jen si představte chlápka, co si v autě rozleje slivovici a pak Vám v něm pustí jakési hybridní country a začne Vám vyprávět, jak jste mladí, jak tomu nerozumíte, že country je hudebně to nejlepší a že k tomu taky jednou dojdete. Vedle něj sedí chlápek co poslouchá Kabáty a směje se. Smějete se také, ale představě že Vás zastaví dobří kamarádi policisté. A vůbec, ten kolektiv v nové práci mě baví. Baví mě spíš to, že těch lidí je tam víc a že je každý jiný, a tak to bude trvat hodně dlouho, něž mě omrzí. Doufat že mě neomrzí je zbytečné. Víc než to, že jsem už někoho kdo mě neomrzí potkal nepotřebuji, tím myslím opět L. A tak Vám to sem v sobotu po desáté s kávou píšu, protože jsem už dlouho nic nenapsal. I když sám moc dobře vím, že bych měl. Ale to přijde. Myslím že letošní Vánoce budou plodné, poprvé za celý život nebudu trávit tyto dny doma s matkou, letos poprvé v mém životě strávím jinak pro mě nezajímavé Vánoce s někým jiným. Změna je taky v tom, že se na to těším, a kdo by hádal že je budu trávit s L., ten by hádal kurevsky dobře. Kurevskou dobrou noc.. .

Jak zvláštně blízko tyhle věci někdy jsou

Po probuzení v místnosti, jejíž stěny mají barvu bordó, jsem zmateně seděl v
její posteli, na luxusní madraci Andera, přikryt velkou spací dekou v
černém. Ona už tam nebyla, její nepřítomnost mě vyděsila, měl jsem hrozný
sen. Dala mi pusu a odešla. Příchozí sms, kde stojí slova kterých se bojím.
Jsem Eddyho studený pot. Po chvilce mi dochází, že to vše byl jen hloupý
sen. Sen na základě nedávných událostí, ukázka toho co by mohlo být. Ukázka
toho, jak moc se některých věcí bojím a jak zvláštně blízko tyhle věci někdy
jsou.

Vlastně to byla taková ukázka toho, proč se mi tak líbí film Klub rváčů.
Proč odmítám materiální život v takové podobě v jaké ho příjímá dnešní
společnost. Já totiž moc dobře vím jaké to je a také moc dobře vím co s
člověkem udělá několik dní beze spánku, čiré šílenství je taky život.

Vím, že dnes nejsem sám, přesto se bojím toho dne. Vím, že pak začnu zas
blbnout. Existuje typ lidí, kteří se uzavřou sami do sebe a žijí svůj šilený
život mimo realitu. Jejich realita je tam uvnitř. Lidé, kterým jsem se někdy
dříve podobal.

Probudil jsem se k životu a prozřel jsem. Jsem to já. Eddy v posteli své
drahé, v té nejštastější podobě ve které kdy byl.

Tam kde je víno je i lááááska

Tak přesně tohle bylo napsané na jednom vinném sklípku přímo nad dveřmi. L. to přečetla důrazně a s pochopením, možná se mi to zdálo, možná ale taky ne, v té chvíli jakoby mi stiskla ruku o něco více. Bylo to tam na Moravě, tam kde je svět jiný a Burčák léčí, vzduch fouká a ve sklípkách zraje víno a lidské duše bdí a hodují a oslavují život takový, jaký je. Kam oko dohlédne, tam je políčko s vinicemi a pěkný kus za roh taky. A ta láááááska všude přítomných věcí, stromů a rozpadlých hradů a samo sebou, lááááska komárů k naší ovíněné krvi. Společnost několika postarších lidí, zejména strůjce celé této akce, jemuž patří onen přenádherný sklípek, velice pozorný pán, který i kořalku vypěstoval, a Eddymu velkou radost udělal. A pak taky ten, který navenek nevypadá příliš moc upovídaně, a přesto, ten vtip, ta chuť a ochota komentovat i tak zdánlivě nepodstatnou situaci jako je náhlá bezvětrnost na vysokém kopci, kde doposud foukalo. A to nejlepší, to co ne jen že mám rád, ale i miluji, má drahá L. se sklenkou vysoce dobrého vyšlechtěného vína Scheurebe a s úsměvem na tváři. Takový byl můj výlet na Moravu...

(download)

Click here to download:

tam-kde-je-vino-je-i-laaaaska-hwiJCxguanbwhFAvezHE.zip (684 KB)

Zápisky z cesty na čtení

L. a její otec, jeho přítelkyně a nadupaná kára / Vary nazdary do Prahy / Absinth a poesie /  Chaos: kdy že to teda vlastně čtu? / Divadlo a pizza / Samotné čtení krákorání, divný pocit, suchý přednes, jako by pořád někdo odcházel / Nikdo neodcházel, dal jsem si Absintha, cola, Ironie / A trochu se to nepovedlo i když vlastně jo / Při cestě zpět L. nemluví, jednosměrka, police, ještě divnější pocit / Doma: absinth, divná nálada, umělecká vyprahlost / Podepsal jsem čtyři autogramy, zažil fajn večer, jen to nebylo tak jak jsem očekával, ale očekávání jsou prostě vždy klamné... Cross se za ty roky co jsem ho neviděl malinko změnil, bylo to plné emocí, ta návštěva tam, díky všem, že jste to nějak přežili... 

(download)

Click here to download:

zapisky-z-cesty-na-cteni-gthpoCfiymAohedBqEDA.zip (5.99 MB)

Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarský básník Václav Eder

A málem to byl návrat do 19. století. Měl jsem domluvený nový work ale nějak to padlo. Už jsem se skoro musel vystěhovat z bytu (nebylo na nájem) ale nakonec se to vše povedlo. A proč ten návrat do 19. století? Mám nasmlouvané samé autorské čtení a měl jsem přijít o byt, skoro bych byl už vážně umělec, chudý ale přesto tvořící. Ale vše se zas během pár hodin změnilo a krom toho, že teď zas budu mít stálou a dobře placenou práci se toho moc nemění. V úterý 31 srpna od  21:00 zahajuji čtením své poesii jednu úžasnou a rozmanitou akci v Pražském undergroundovém Cross Clubu...

Srpnový svátek hudby, literatury a divadla v Crossu zahájí karlovarský básník Václav Eder, též známý jako Eddy, pásmem své dekadentní poezie. Divadelní část bude patřit hororové grotesce divadelní skupiny Podpultovka. Na své si tentokrát přijdou hlavně milovníci hudby - večer vyvrcholí hned dvěma koncerty, a to rootsové acoustic-reggae skupiny Kulturní Milan z Karlových Varů a skáčkové formace Yellow Cap z Berlína. Vinylovou tečku ve stylu rocksteady, roots reggae, ragga, dancehallu a hip-hopu pak za prázdninovým hudebním přívalem udělá selektor Mr Anděl z Roccaflex Soundu.

Via: http://yettey.cz/page.php?al=hulidi_48

Akce na Facebooku ...

L. měla pravdu, že to vše dobře dopadne. Další čtení budou, hned v říjnu opět Praha, budu zde postupně vše zveřejňovat... 

Kurva drát - ať už se zas něco děje

Mohl bych to napsat, všechno bych to mohl napsat, všechno za těch dvacet-dva let. Ne že bych nechtěl, nebo by v tom byl nějaký problém, nebo že bych snad někoho urazil. Jde o to, že v zápalu života jsem už opravdu zapomněl, kdo jsem, co jsem dělal a hlavně proč jsem to dělal. A taky, mohl bych se vymluvit na tu hlavu, na ten defekt co mám, nebo na vrozenou vadu očí. Na to mé krásné dětství: třeba... a dál bych psal o akcích za které bych měl možná i sedět; pakliže to bylo - vůbec tak jak to bylo. A taky o ženách, o tom jak jsem ve své pocta-tě sexuálně utlačován, tedy, vytlačován z pronajatého bytu: jenže za to si zas můžu sám! Nebo jak jsem sám sebe nedávno vyhodil. O dnech, tedy spíš nocích v autech po Praze. O mrtvé dívce v obýváku. No a tak... pořád je toho ale málo, a vzhledem k tomu, že už se vše napsalo, vše řeklo, tak jediné co mohu, je šokovat... mám pořád málo matroše na pořádný román sakra kurva drát ať už se zas něco děje... (čekám na novou práci: telefon co se nezvedá / nový byt - už jsem si rozvrhl kde co jakože bude / jo a taky v pátek ta fenomenální akce, zas budu číst na veřejnosti a bude se grilovat / a nikdo mi nijak nepíše a konkrétně dnes se mnou nechtěl skoro nikdo bavit / Ironie už taky nepíše / Jo prostě Lea je nuber one - jen si tak říkám, jak dlouho to bude tak úžasně šlapat: napořád není nikdy nic a přemýšlet nad tím je stejně blbost)

Shakespeare to věděl!

Dodrž slovosled!

Láska, moc, šílenství, smrt.

Jde jen o hru slov. 

Nové zítřky, nové žití a hlavně REÁLIE SOUDOBÉHO ŽITÍ

Odešel jsem z redakce ZS. 13. srpna proběhne velkolepá párty u B., já - jakože špičkový umělec budu číst poesii, bude se pít a grilovat, s L. přijedeme stylově na motorce. Jo, máme to naopak, já jsem ta žena co píše poesii a ona je ten on přes motorky. 16. srpna nastupuji do nové práce, pod velkou stabilní firmu co mě zaplatí abych měl motivaci.

A taky REÁLIE SOUDOBÉHO ŽITÍ již brzy odstartují svou prezentaci...

Zamyšlení nad přátelstvím, láááááskou a zákoníkem práce

Během KVIFF za mnou přišel ten barman, ten který má na mě averzi a já na něj, pozval mě na panáka a řekl, že chce začít znova, že se na to vykašleme. Tomu já říkám Džentlmen, jen, zrovna od něj bych to sakra nikdy nečekal! / Petrželka mě podržela, nalila slivovici a měla o mně strach. Jenže jak už jsem psal, když jsem v hajzlu, když to není okej, prostě když jsem ve sračkách, zajímá mně, jak to vyřeším... / Tomáš Murár se už neozval / Zlá Hyena pomohla, to je přátelství, přátelství s punkáčem, kluk co vás nikdy nepodrazí! / Diskurze s P. K. na téma Evropská Unie, Coca cola a podobně. / Noci s L. a pocit hluboké láááásky. / Nic moc mě prostě už nebaví, ani už chodit po těch filmech, a ty festivaly... A psát už je taky nudné ale ty rande ve čtyřech, koupaní u Otovic když se stmívá, znásilňovaní L. a vůbec život s L. ten je prostě fenomenální. Psát znamená žít a tak si dávám tvůrčí pauzu na sex, alkohol, sex, alkohol a ty rande ve čtyřech. / Autor nepíše, ale bude, od dob uměle vyvolané hospodářské krize, poprvé jí pociťuje. Po hodně dlouhé době spí u sebe doma, kde dnes zaplatil nájem, přemýšlí jak z těch sraček ven. / Můžu chodit do práce, ale nemusím z toho být nadšen. Problém je, že já práci nemám. Já jsem součástí analytického myšlení, korporace, mravenčí práce - měl bych méně kecat a více makat. / Ráno nějaký schůzky, pak řešení problémů a pak grilování, koupání, no prostě rande ve čtyřech... Jak rád bych zas přeskakoval vlastní louže!