O profesním růstu a zjištění, že svět ovládají idioti
Vlastně jsem jako malý chtěl být právník. Jenže jsem nabyl dojmu, že právníci jsou idioti. Takže jsem šel studovat elektrotechniku. Kde jsem zjistil, že jsou také idioti, jenže když jsem se ponořil mezi ně, našel jsem si pár lidí, co idioti nebyli. Jenže jsem se nevyhnutelně dostal mezi technické inženýry s pohublou postavou a nijak zvlášť vytříbeným vkusem na dioptrické brýle. Tenhle typ lidí byl přesně ten boží bič, který mě odehnal do náruče programátorské dílny. Kde pro tentokrát idioti nebyli, jenže byli na můj vkus zas dost hodně uzavření, pečlivý, jednostranní a děsně vychytralý. Já, jakožto člověk co pořád mele pantem, děsně vyrušuje a má časté morální potíže, jsem se nevyhnutelně a postupně vypudil sám. O graficích vám řeknu jen jedno, je to banda ex anarchistů a jejich ego je mega husté, ale v žádném případě nepočítejte, že byste jej krájeli, na grafikovo ego se prostě nešahá, to je pod trestem smrti. Celé toto období mě doprovázela neukojitelná tendence k psaní, jenže když jsem za celou tu mojí profesní cestu poznal několik novinářů, nabyl jsem dojmu, že opravdu dobrý novinář rozhodně nesedí celý den v nějaké malé redakci regionálního tisku. Dobrý novinář je na volné noze a píše všude možně, jenže to je otázka praxe a jména a nějaké té vyspělosti. Dobře, inu, několik let píšu, řekl jsem si tedy, že jméno si udělám jako spisovatel, poslední dobou spíše jako básník a praxi prostě nějak „oseru“. Takže jsem začal psát a psát a psát a mé finance začaly chudnout a chudnout a chudnout. Vzhledem k mé děsně zvědavé povaze jsem dostal experimentální nápad stát se žoldákem. Tím rozumějte obchodníkem. Profese, u které poznáváte lidi, můžete je prudit, můžete je obelhávat, můžete od nich tahat informace, nebo minimálně popijete dobrou kávu s nějakým jednatelem děsně bohatý firmy. Jenže v městě kde žiji, děsně bohatých firem moc není, a co je sakra horší, majitelé firem zde sídlících nemají naprosto žádný vkus na kávu. Takže jsem se opět vrátil o několik křižovatek zpět se zjištěním, že svět ovládají idioti, co nemají styl a že všechno okolo mě je nejspíš boží bič, který je na mě upleten, to abych to neměl náhodou moc snadné. A jestli vás zajímá, co jako hodlám dělat dál… Tak to vám nepovím, ale když mě budete číst, tak se to jistě časem dozvíte…
