Václav Eddycek Eder posterous

Máme plicní vaky naplněný benzínem

Pojmenovala psa česky, aby německý partner působil v parku jako kretén a ztratil příležitost navazovat záletné vztahy (geniální plán zřejmě funguje na obou stranách hranice!) Dostatečně rozvinutá folklórní skupina je v jistých kontextech nerozeznatelná od tlupy znuděných surrealistů; svatební hosté shromáždění k poslechu přání novomanželům zase od skupiny fanoušků vogonské poezie. Často mění parfém – má pak vždy několik dní pocit, jako by se k němu někdo lísal. Na dámské vůně se dosud přejít neodhodlal. Znáte ty lidi, co chodí po městě za poslechu soundtracku Matrixu, představují si na sobě černý plášť a efektní chůzi ve zpomaleném záběru? Prokažte světu službu a nacpěte jim sountrack Sweeneyho Todda. Máme plicní vaky naplněný benzínem a až nám benzín dojde tak dejchat přestanem!

Věnuj se jenom svým obsesím, stejně nic lepšího nemáš.

Noční příběh byl již zapomenut. Deštivé dopoledne je smutné, ale to už dopoledne bývají. Den má několik opravdu hrozných částí, ale dopoledne je vyloženě strašlivé. Horší je snad už jen ráno. Nebo to období mezi nocí a ránem. Jennifer Jason Leigh ve výjimečně dobré roli ve výjimečně dobrém filmu. "Náš vztah je založen na vzájemném respektu, takže se mi ani nepokoušej naznačit, že jsem tvoje matka". V pivnici s jedním z nejlepších přátel. Delší dobu řešili politiku, což bylo příjemné, protože už pomalu nemá s kým si o tom promluvit. To dokonce i s literaturou je to lepší... Ale někteří, například ona, praktikující psychologii, by se zlobili. Jak zbytečné! Copak je politika nějaké téma?Je to jen záminka, proč se nebavit o vztazích! (Jiní, které zná, by pak ale řekli, že bavit se o vztazích je útěkem a zástěrkou před řečmi o sexu, a konečně třetí část řetězu praví, že bavit se o sexu znamená vyhýbat se jeho praktikování: až to ta vaše báječná generace jednou vezme do rukou, to se budeme mít výtečně: pro samé souložení nebude čas ani energie na žádné zhoubnostě, jako je třeba politika, války, umění nebo věda.) a tak mrdat na Vás!

Smutný diskurs o společnosti v jinak dobré náladě

Liberální společnost nejen neexistuje, ale ani existovat nikdy nebude a volnomyšlenkářství je nedosažitelné: a jeho osobní zkušenosti, které zavdaly příčinu k napsání tohoto smutného postu z jinak veselé nálady, mu denně dává za pravdu a je to vcelku jedna z mála věcí, která ho opravdu skličuje. Potvrzuje se samozřejmě i Radomilova teorie, že mladí bývají nejkonzervativnější: chcete-li slyšet něco neobvyklého, jděte od padesáti let vejš (a i tam, samozřejmě, pečlivě vybírejte). Je mu prostě nesmírně smutno z toho, že jiný vztah k drogám a omamným látkám, ideálu zdraví a nepřipustitelnosti smrti, odmítnutí majetnictví a posesivních sklonů v lásce a partnerských vztazích, jiný vztah k homosexualitě, bisexualitě a svobodomyslné výchově dětí, jiný vztah k rodině nebo dokonce, že by se někdy mohlo něco změnit třeba ve školství (och, vy mladí idealisté a milovníci faktů!), to všechno nemůže být už ani sen. Že o tom už vlastně nejde ani mluvit, protože by byl utlučen.

Vlastně jsem byl zas šašek, snílek se spoustu řečí, co ani bombu v tašce nemá

Dnes nasral dvacet lidí a u tří se setkal s pozitvním ohlasem "kráčím ve tvých stopách" a "to je takovej šílenej filosof, jediný, co ho řadí mezi normální lidi, je, že chlastá" a "já to prostřední jméno v úředním styku neužívám, a ani v pohlavním. Zato se hodí při obchodování s mešním vínem" // vedle sedící právě se rozcházející pár a výroky o růžových brýlích, brečící chlapec, zato žádné výtky ohledně sexu // neustálé zaplétání se do stále stejných diskusí a ta nešťastná lenost mlčet //aneb jak praví jiný klasik: jde o to, o co jde! Proč jsou mladí lidé lidé tak konformní, nudní a trapní?

Autor vysedává v divadlech a parcích

Útulné studenské divadlo Dagmar: sestra po levici, herečka jako sestra // Problém Varského osvětlení: má existenční deprese, nemá pro koho svítit //  raní rozepře v redakci: jak jinak, než o mně? // plán: chvíli žít s herečkou, teda, s hysterkou // město je volné: už to chápu! // to je ale přes celé město pěšky; to je ale přece kousek // on stejně jako ona, těží na tajnostech - zaujímají, to dělá každý // těžit více: chodit mezi ty starší // nehledat náhradu za L., takoví už nejsou // hledat nehledání, téct tam kde to kvete // najít si střed, emo a racionálno // na-druhou stranu to zas dostává vše novou barvu // a tohle není konec, jen to zas bude jinak: okej, tak o kolo šesté u mně v podnapilem stavu, a pak do divadla, mám to tu jako  napsané...

Přes 700 poznámek, není to prdel, to je na román

Cykly nepochopení, cykly porozumění: náhlé odpolední setkání. Nenadálé pohyby rukou, čekání na schodech. Někdy představení: jindy pokrčení. Víc informací: větší nejasnost. Mamonářský koncept a inovace některých loňských historek. Někteří si pamatují, já zapomínám. Tanec letos vlastně chyběl, ale všechno to společenské hemžení! Hranice egoismu. Navazování: svazování. Vztah mého snu a rozchod jako adaptace mé noční můry: děsně trapná blondýna, přesně ten typ holky, která krom toho, že je úděsné blbá, je  ještě trapná a nezapadá ani do té skupiny "kapesní šukátka na zlé časy". Naměklost: jsem z toho v hajzlu, fakt smutný,  nebude už jen pro mě, už asi ne.... achjo/ jo achjo / tak mi napiš když budeš chtít / a přijdeš za mnou? / proč ne / tak někdy někde / to je divný / jo / tak ahoj... a to mé kýčovité hlazení po tváři, nelze si to odpustit, nelze, v tom je to kouzlo... a dohajzlu s lááááááskou... Myslet si, že jsem sám: zničit všechno mezi těma, co mě zas podpořily, když krev tekla:  J. I., T. Z., P. K., K. M. a spol, na tohle se nezapomíná! A děsně příjemné vykalení právě u K. M., řeč o vztazích: "No neboj Eddy, asi brzo skončím jako ty" - "No vy jste se teda hledaly" ... Matně si vzpomínám na cestu domů, a vážně, vážně se omlouvám technickým službám KV za zkopané značky a podobná zvěrstva (to já ne! to mé zlé dvojče!). Neusneš, chtěl bys, jenže vedle ní, a ona už není. A ta Ironie: "My si chybíme, abys to jako věděl!" - "Já to vím, psal jsem ti to" - "Ale je to tak..." a je... A když jsem brzy k ránu procházel sokolovskou, přilepila se ke mě kočka, čtyř noha. A jak jednou říkala Ironie: ti nejlepší lidé skončí stejně nakonec samy s kočkou. Vzal jsem jí k sobě. Bylo to milé, byla jako já, tulák co jen tak bloudí. Byla přítulná, asi jsem to potřeboval. Jenže to dlouho nevydrželo. Dnes v noci odešla, stejně jako deprese, vše na ona, nakonec odejde Ironie: už se tam na to vyser, budeme sousedi a budem si půjčovat mouku a cukr / nábor do nově vznikající umělecké skupiny: je našlápnut / už jen to, že jí to napadlo, je dost: mě napadá: už si konečně někoho zabít / četl něco málo na mém blogu, a co si o tom myslí: ta správná kombinace léku by ti jistě pomohla / posadím se vedle neznáme: "Já jsem..." - "Já vím, ty jsi ten co píše básně" - "No bohužel" - "Já si vždy pamatuji zajímavé lidi" - "Tak to děkuji" / četla něco na mém blogu, a co si o tom myslí: jsou to pěkný sračky, chodíš se tam vybrečet, ale tím nechci říct, že je to snad špatně / v každém městě naleznete hospodu "U Švejka", stejně tak v každém městě najdete idiota kterému říkají Ozzák, v některých je koncentrace dokonce  početnější / N. říká, že můj problém je v tom, že jsem si ještě nevybral cestu / nutkání: lákání divadel a ateliéru /  pocit: chtít nemyslet / nezapomenutelná věc: její neodolatelně mladá prsa zahalená kouřem vod cigaret / stejně to vole eddy není konec, já tě znám, tvoje ženy, ty co byli zásadní, vždy sis k nim cestu našel... / přehodnocuji: tatabojs není sračka, jestli jsem někdy tohle vážně řekl, zasloužím si horší peklo než mám, sračka je tenhle blog a sračky jsou mé myšlenky!

Aneb: tedy a tak, tady a teď, skončilo něco krásného, svět zas bude strádat, eddyho svět, kurwafix ale byla to paráda! Když máte v Evernotu pro někoho speciální rubriku, v které spočívá přes 700 poznámek, není to prdel, to je na román...

Snědl jsem tělo Václava Klause

Chtěl jsem upozornit na možnost, že tento blog teď možná bude příspěvek od příspěvku nečekaně měnit tón. Pak jsem si ale uvědomil, že stejně umím psát jen jedním způsobem (a do jedné nálady), a tak si nikdo ničeho nevšimne. Pokusy představit si, zda bych se uživil v reklamě: Snědl jsem tělo Václava Klause (titul pro nový Vieweghův román); Došlo vám čtení? Deprese – ideální společník na cesty! Další kritika co přišla emaile: "Tvé verše jsem prolétl jen velmi zběžně. Ty víš, že já jsem poněkud poetický ignorant, tudíž se ode mě pravděpodobně světoborné recenze nedozvíš. Mohu Ti pouze říct, že již působí profesionálně. Člověk, jenž si je přečte, si je nucen položit otázku – co tím autor chtěl říct? Zatímco u jiných autorů si člověk často řekne – To je ale idiot." Příručka Nové poezie: „20 Kdo se nebude bát smrti, buď bude, nebo nebude zachráněn svými básněmi.“ "Tak dlouho se kočkovali, až se z toho okotila." Úvodní věta pro detektivku: "Bylo to toho roku, kdy začali herci Azbestového divadla záhadně umírat." Chtěl jsem v hospodě zobecnit heslo víno, ženy, zpěv; u druhého slova mi došlo, že jen přeříkávám jiné ustálené spojení. Když odcházím, zbývá na lístku pět piv. Platím tři, připraven na to, že jde o omyl a že budu dlužit nebožákovi, který odejde poslední. Ráno mi W. píše: "Při mém odchodu již bylo vše zaplaceno." Ráno mžourám na lahev stojící nade mnou na parapetu. Je evidentně pivní, ale v ranním slunci se zřetelně leskne nápis GIN. Zdvihám se na loket a shledávám, že v úplnosti zní ORIGINAL. ("A co že je to ten diskurs?")

Někoho si už konečně zabít, sííím

Na straně jedné, je to všechno jen způsob sebeprezentace, na stranu druhou odmítání různorodé činnosti z důvodů marnivosti je vlastně jen lenost. Což už je asi stá dvacátá variace. Když se všechno točí jen na linii literatura-politika-sex, nebezpečně hrozí takovéto zavalení knihami, facebookové kluby "Milujeme knihy" a nějaké to zavalení se vlastní knihovnou, výprodej knih a další zvěrstva. vlastně tolik podobné vánočnímu přejídání prorostlým bůčkem a sáláním televize, ačkoli bych nikdy nečekal, že to napíšu, věren někdejšímu přesvědčení, že moralistní protitelevizní kecy jsou větší zlo než samotná televize. Potřeba onoho elegantního jednoduchého rámce vzdor odpudivé potřebě přejídání se vším, do čehož vstupují rozmartné motivy praktikcé. O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! O, hrůzo! Lenost překonávající všechny meze, řízení ovládl subjektivismus a nevědecké přístupy. Nedávno jsem po delší době zas viděl Klauny. "Ty přece nic nenapíšeš. chybí ti trpělivost, nápady, talent. umíš jen žvanit o velkym kumštu, ohromovat sebe, a druhý, chlastat, tahat z lidí peníze" - hmm, tak Vám chlapci děkuji za názor... Ale mají pravdu v tom co šeptají "To je jeho vztah k penězům, plný veselé anarchie." ... Nepopsatelná dialog: "Líbí se mi, jak se měníš." – "A v čem?"- "Jsi pořád smutnější a smutnější". Někteří mí přátelé hovoří již měsíce o tom, jak píší bakalářku. Já ji napsal jedné známé za šest hodin. Stačí si projít pár úřednických publikací, vytvořených EU, za peníze EU nebo na přání EU, aby se člověk stal euroskeptikem. Rád si volám s L. M. Oba totiž rádi přeháníme, přeháníme, přeháníme... (01:25:22) Goodfoul fest  a noc s P. K: Debata o politice s její babičkou, brzy k ránu, bavit se, bavit se, o neštětí, bavit se, neštěstí a její růžová noční košile po babičce... Číst si cizí blogy a bavit se neštěstím jiných.

Pocítuji vůni divokého tvůrčího dobrodružství

Každý prý touží po tom neprobouzet se sám. Versus nelíčený děs v očích mužů při absurdních představách o společném bydlení. "Dovedeš si představit, že přijdeš domů, třeba opilý z hospody, a tam někdo je?!". Taky už se poslední dobou příliš netěšívám domů, ale rozhodně to není tím, že by tam snad někdo byl... Zdál se mi tuhle krásný sen. Byli jsme s větší skupinou lidí v nějakém domě u jezera, a očekávali jsme hlášené deště spojené s velkou povodní a zřejmě i koncem světa. Trochu námi hrála nejistota, trochu snad i naděje či obava, že to nakonec neproběhne. Pak začalo lejt, za chvíli stoupla voda až k oknům, dům se vyvrátil ze základů ... cítil jsem hroznou vznešenost, velkolepost a smíření. Nepřeceňuji význam blogu, proto mě vždycky trochu rozhodí "to mi nemusíš říkat, já už to čet na blogu" nebo dokonce "čteme přece vaše blogy" nebo dokonce  "tohle tam nepiš/smaž,protože to čte i... " nepsat, nemluvit, nasrat! Občas některé věci nenapíšu do blogu z určitých obav. Někdy něco napíšu a jsem pak peskován. Na blog se můžu vykašlat, ale v románě, tam to, milánkové, bude pěkně všechno vod podlahy! A tohle byl překvapivě byrokraticky úspěšný týden, dále nějaké další milosti a libosti a z nich plynoucí intensivní diskursy permanentího sebeuspokojení. Jen, chtěl bych, být uspokojován někým jiným častěji a intensivněji...

Pojďme se bavit o Ničem!

Nietzsche, Friedrich Wilhelm: Muž, který dal výpověď Bohu. Ten na oplátku při odchodu ztopil všechny pracovní nástroje. Bůh: nejmedializovanější nezaměstnaný Bludozer: nástroj na přehazování bludů. Na některých universitách je jeho užívání zakázáno. Má rodina: experimentální kapela. Je zvláštní si po dvaadvaceti letech uvědomit, že je člověk celou tu dobu na koncertě. Občas se někdo diví mé schopnosti páchat nejrůznější faux pas, ale při kombinaci rozmáchlé gestikulace, menšinových zájmů a dobře míněného buranství to není nic až tak divného. Jaké sny se mi zdají? Naposled jeden o tom, jak hrajeme veselé hry "lehni si na zasněženou silnici před blížící se automobil a uteč až v úplně poslední chvíli" a "šlápni komiksovým pohybem na střechu projíždějícího auta". Jinak se mi ale vrací tři druhy snů: sny erotické, sny o šťastném životě a sny o namáhavé chůzi. Nejdéle ráno odeznívají dojmy z těch posledních. "Dobij se" – je slovenská varianta "Dojeb sa"? (Po googlení nutno přiznat, že asi ne.) Tak nějak to u ní funguje. Když jsou problémy, snaží se je řešit racionálně, bez nějakých emocí. Říká že člověk musí mít nadhled... emoční výlevy přichází až později, během opuštěných nocí... (A já se někdy bojím toho, jak ona moc mocná je, jak moc jí obdivuji a žeru.) Mít víc štěstí než konzumu.