Václav Eddycek Eder posterous

Autor postuje z postele a možná že přece jen žití není tak otřesnej kýč

A jí z  toho filipínkování už bolí píča! / Tomáš Reindl je velkolepí nadhudební umělec, co se nebojí ve své hudbě prdět, chrápat a kašlat na to! / dva dny v posteli, filipínkování a spaní a ty malé žluté postavičky a několik úspěšných pokusů o znásilnění ve spánku / ty čubr bijáky jsme neviděli dokonce; ona do toho vždy skočí ta biologická funkce: reprodukční cyklus / oni vlastně ti lidé už ani neví, všechno co dělají, že nakupují, že chodí po barech, všechno je to jen přikrmování reprodukčního cyklu / Zig Zag bar: místo kde se shromažďují nezadané ženy o kolo třiceti / aranžér večírků: to je ten, co má u sebe vždy dostatek koksu / a ten rozchod je taková podivná hra: nikdo to nechápe ale nám to sedí; a je vtipné, jak nám lidé skočily na ten vtip s děťátkem/ život je stylizované divadlo : stylizace je přeci permanentní! Žádný člověk neexistuje v surovém stavu, v "přirozeném". Upřímnost je další varianta stylizace. Když se oblékáme, stylizujeme se. Když zůstanem nazí, rovněž. Cokoli řeknem, uděláme, napíšeme, je vždy stylizace. Hrajeme. Jenomže to není chyba, to není špatně. Život jako inscenace, živoit jako divadlo není jen hloupá fráze z hereckých memoárů, ale estetický ideál. A Iniciační zážitky jsou. A jsou důležité. Jenomže, musí jimi být i celospolečenské události, revoluce, války, ruské tanky atp.? Mohou, jistě, ale nemusí. Stane se něco takového za našeho života? někteří po tom touží, jiní jsou o tom alespoň přesvědčeni. Já nic takového nepotřebuji. Přjde-li, přijde. Což ještě neznamená, že mě to s mou "generací" nějak spojí. Ostatně vždycky mi byly sympatičtější zákulisní intriky, zrady a palácové převraty, nežli manifestace, demonstrace, volby a jiné masové změny.

Reklama na koncert, který nepořádám

Open air - Plácek za kolejema, pořádá Studentská Unie UJEP, to mě teda ujeb!

16. 6.10 - Kde? V Ústí nad Labem, to je tam, kde je ten industriál, někde na plácku za kolejema. No a prej vod 18:00 ... Budu tam!!! Line up : !!! - :) ESAZLESA :( - !!!, SOI, Mossambic...

Uprostřed rozjetého týdne

Unaven kdo ví čím a v hlavě spousty věcí, možná jen zmatek anebo taky ne? Studuji podrobně život J. A. RIMBAUDA a říkám si, jak moc toho on stihl a jak my ostatní žijeme pouze v tichém šílenství. Stěží stíhám tempo v práci, natož své projekty, přemýšlel jsem o nějakém time-managementu, tedy spíš o něčem jako je GTD. Hodně jsem o tom četl a slyšel jsem plno podcastů. Možná by mi to mohlo pomoct, potřebuji ze sebe vymáčknout mnohem víc než dosud. Pracovat pro Studio F13 není zedničina, člověk se musí stále něčemu učit a můj osobní život se neskládá pouze s popíjení absinthu a nahánění žen. Poslední dobou spíš naopak, ani si nevzpomínám, kdy jsem si naposled koupil tu zelenou Bohyni a udělal si soukromý dýchánek, jen já a ona. Silný deficit, a ta druhá? Ta druhá bohyně, ta co se ani neozve, o té nevím nic, jen silně začínám pochybovat o našem přátelství… Chybí mi nějaké hluboké setkání, měl bych zas vyrazit na Science Café anebo na BuzzMeet, jenže ta Praha že, nejlepší srazy uprostřed týdne na čtyři hodiny, to je pro mě fakt z ruky. Proč mě ta Praha pořád k sobě tak volá a proč jsou Vary tak málo akční? Nebýt studia, nevydržel bych tu, vážně mě to tam baví, i když někdy mě to unavuje. Ta práce je ale dobrá a současný tým obohacený o SilenCuta nemá chybu. Myslím, že to, o co se snažíme, má smysl a nese nějaké výsledky, což bych od dobrého zaměstnání očekával. Nicméně se pořád něco musí vylepšovat a posouvat kupředu, někdy mě to vážně zmáhá. Já vím, na co si to stěžuju, že? O tom ten život je… Těším se na den poezie a jsem moc rád, že na „před“ setkání dorazilo mnoho těch lidí, kteří to s námi tak nějak táhnou, bylo to moc příjemné setkání před vrcholem ledovce. Tam jsem si také opět potvrdil, že si rozumím mnohem více s lidmi, co jsou mnohem starší než já, jen jsem pořád nezjistil, čím to sakra je. Jediné, co mě mrzí je, že ona tam nebude, řeč je o té druhé Bohyni, stýská se mi, i když jsem naštvaný, že se ani neozve. Jedna kamoška jí obhajovala, že prý nemůže a že vím moc dobře, proč. Ale já nevím, já vážně nevím, proč by nemohla, lidé jsou přeci svobodní, nevolnictví bylo přeci zrušeno někdy kolem roku 1781… Asi bych měl přehodnotit náš „vztah“ a jít dál. Ale copak to jde? Když se seznamuji s jinou holkou a ona se mě ptá „Ty seš E….. Š……… učitel života, že?“… nejde to, ona vždy žrala mě, jako já žeru jí a v tom je ten abstraktní uroboros, který mě bohužel s jejím deficitem začíná štvát… Koupil jsem si nové těžké boty, říkal jsem, že už nikdy ne, než je člověk ošlape, teče i krev, život ale tvoří hlouposti a maličkosti. Probouzet se sám ve svém prázdném pronajatém bytě a pít kafe při instrumentálech Johna 5 je opravdu zvláštní. Již pravidelné nedělní obědy s bohem jsou také divné a čím dál víc si uvědomuji, jak moc jsem se v některých věcech osamostatnil a uzavřel, jsem naprosto jiný, než si pamatuju, je to ale celé moc fajn…

Electro Prague Fest 9 1/2

V sobotu 22. srpna 2009 v pražském klubu Exit se konala gothic a darkwave akce s názvem Electro Prague Festival, kde se objevily tuzemské hvězdy jako Alvaréz Peréz, The Shadowplay a jako hlavní DarkStar floridští The Crüxshadows, kteří si připravili opravdu velkolepou show plnou temné romance. Jelikož poslední dobou vůbec nejezdím někam jen tak, přinesl jsem z této akce celkem rozsáhlý report s fotografiemi, který najdete na zdaryvary.cz pod názvem Electro Prague Festival 9 1/2 Jako vždy mi dělala doprovod Terezka, tentokrát ale ne sama, s sebou jsme vzali Majdu, měla jet i Petra (všechny tyhle tři holky mám moc rád - foto), ale nějak nastydla, přesto jsme si to maximálně užili. Pár osobních fotek nalezne u mě na Facebooku. Je zvláštní, jak mě ta Praha přitahuje, jak to tam mám rád, a jak mi připomíná dřívější časy. Lidi, které jsem jeden čas považoval za rodinu, a jsou to právě ti lidé, kterým se dnes nemohu ani podívat do očí. Mám rád to město, přesto se od něj raději držím dál, je to tak prozatím dobrá volba. O EPF si můžete to nejdůležitější přečíst v reportu, proto zde uvedu jen ty věci, které jsem tam nemohl dát. Mě osobně zaujala After Party, která byla sice až u konce, ale byla asi nejvíc spontánní. Neříkám, že zpěvák The Crüxshadows mě nebavil (doporučuji si přečíst komentář na FB u fotky kde sním jsem vyfocen), ale to co se dělo k pozdějším ranním hodinám - solo akce s pány doktory (mimochodem zdravím, snad se sejdeme na Night Side) na tribuně, punkování s tou punkerkou, co mi dala skoro pěstí, pokec s přáteli typu (joke - kdo tam byl chápe), až po tu sexy show, co tam jeli ty ženy, jo a abych nezapomněl na tu s prominutím hadici, žena v červeném! Ta byla taky moc dobrá. Nedá se to vše popsat, tahle akce se musí prostě zažít! Vždy, když tam jsem (v Praze) s Terezkou, jedem na punk, to znamená že tam jedem autobusem a první zpátky nám jede až 06:00 ráno. Proto vždy skončíme v té podivné Pizzerii na Václaváku, takový už náš malý rituál. A právě tam jsme potkali tu Blondýnku, co byla tak odvařená z podvazků, co měly holky. A ten kluk, co nás doprovázel, chudák, trochu jsme mu popsali Vary, teda spíš to, co tady jedem spolu s ostrovskou bandou, tekkno, drogy, sex... Myslím, že na návštěvu Karlových Varů dlouho nebude mít chuť. Ach, už se nemohu dočkat 19.9.09 - pojede se na Night Side, jako vždy dovezu s sebou zpět report a spousty zážitku, takové spousty, že je sem opět nebudu moct ani napsat, jsou věci, které raději zůstanou zamlčeny ;)

Nevhodné být jiný, přesto si dám další Metaforu

Dny ubíhají tak rychle, ani nestíhám registrovat vše, co je za potřebí. Když cítím čerstvý vzduch, je relativní vše okolo mě, ale ten pocit netrvá dlouho. Žiju ve světě, který si diktuji na papír, který je poskvrněn mojí vlastní krví, křičím v nocích básně, které jsem poslal do /dev/null … Hledám pravdu, ale ne tu univerzální, ta totiž není. Nevidím úspěch života v tom, být pouze šťastný. Jako nevidím důvod proč si vážit lidí, kteří jsou hodní, naopak, hodní lidé jsou často blbci. Ale neházím vše do jedné škatulky, je to jen zkušenost, možná jen dojem. Práce mě naplňuje a po delší době zas dělám maximum, abych ze sebe vymáčkl to nejlepší. Jsem rád, že jsem zas na té správné vlně. Tehdejší rozhovor na téma 'Jsi šťastný?' skočil v bodě 'Co je to vlastně štěstí?' Dost relativní pojem a ne zdaleka jediný a určitě ne ten, co bych nějak zvlášť hledal. Nemohu přestat poslouchat Tanec Sekyr od WWW, relaxuji ve snech a za pochodu této vnímavé hudby, naslouchám všem těm metaforám, protože je mám rád. Často v jistých náladách plodím hromady metafor, baví mě to. Škoda jen že málo lidí chápe. Prostě nemám rád jednoduchost, je moc laciná, bídná, nudná… Bohyně díky nějaké síle, která je asi ve mně, neodplula. Lhal bych, kdybych řekl, že mě myšlenka na odplouvající loď  nezneklidnila, problém mužského ega číslo 1 hrál na místě svou roli a básníkův pud se také projevil. Doma ve svém bytě jsem objevil jistý exemplář, ale už jsem zjistil, komu patří. Na tu vůni člověk jen tak nezapomene.  Ale bylo tady toho teď nějak moc, takže jist jsem si nebyl. Zajímavé, jak moc mě potěšila tato situace. Do mého prostoru se dostalo více věcí, které chci checknout, vlastně ani nevím, kde na to vše vezmu čas. Nigy jsem onehdy viděl strasně nerad, ale v pátek donesla něco, co pozvedlo mé smysly na lepší level, ten kdo ví, co je ta holka za punk asi tak nějak tuší o co jde. Někdy se vážně cítím tak, jak zpívají www . . . Prosil bych další kafe, tentokrát více cukru, prosím… Sledujte twitter.com/EDDYcek a budete vědět víc...