I am back sheared
Historky ze života stárnoucího mladíka
Venku se pohybuji ve stylu podzimního slunka, skoro nejsem a když už nááááhodou jo, tak jen mrknu na svět a zase zalezu. Užívám si život s L., je to jako žít s někým, na koho se opravdu nedovedete zlobit, není totiž proč. Do kanceláře chodím hodně rád, vlastně chodím jenom tam. A pak k L. domů a sem tam k sobě. Život by byl jindy fádně monotonní. Povětšinou se bavím na cizojazyčných blogách - berlínská smetánka businessmanů a londýnská krev designérů, trendové anglické portály, designy bytů, koupelen a hitech elektro hračky. S hudbou je to různé, hodně jsem se ponořil do vážné hudby. Naposledy s C. a L. koncert Beethovena v Lázních III. Jazz pro takové to domácí posloucháníčko. Na koncerty teď moc náladu nemám, na co bych ale šel s chutí, to bez pochyb na mé milované a ubrečené Radiohead. Pro mou smůlu nemají na webu žádné blízké koncerty. Takže víkendy trávím s hlavou schoulenou u L. na bytě, v jejím náručí koukáme na filmy, hodně popíjíme víno a celkem hodně akcí podnikáme s jejím otcem a jeho přítelkyní. Pociťuji nějaké zklidnění. Pořád mě dost bolí hlava, asi to hodně ovlivňuje mé chování. Skoro už nepíšu, a ani nemám chuť. Pociťuji spíš deficit nějakého velkého příběhu, začetl bych se do nějaké hluboce filozofické knihy, ale spíš něco ze života. Něco, co by mi připomnělo jak je život šílený. Protože ty naše záhady. Eva a Vašek je sice nejprodávanější u nás, jenže to bude tím, že důchodci si to nevypálí. A tak je ta naše statistická kultura zkreslená jako prase. A český internet je tak nudný a uřvaný. Přemýšlel jsem, proč jsou lidé na síti hrubí. Ale co když to není jen tím jak se tvrdí - tedy, že se cítí být anonymní. Co když mají on-line pocit, že je tam nikdo neposlouchá? Proto tak křičí. Lidé v zoufalých situacích šílí, vytvářejí teatrální prostředí. Někdy je to ale zábava. Jedna cesta na oběd s kolegou stála za to. Jen si představte chlápka, co si v autě rozleje slivovici a pak Vám v něm pustí jakési hybridní country a začne Vám vyprávět, jak jste mladí, jak tomu nerozumíte, že country je hudebně to nejlepší a že k tomu taky jednou dojdete. Vedle něj sedí chlápek co poslouchá Kabáty a směje se. Smějete se také, ale představě že Vás zastaví dobří kamarádi policisté. A vůbec, ten kolektiv v nové práci mě baví. Baví mě spíš to, že těch lidí je tam víc a že je každý jiný, a tak to bude trvat hodně dlouho, něž mě omrzí. Doufat že mě neomrzí je zbytečné. Víc než to, že jsem už někoho kdo mě neomrzí potkal nepotřebuji, tím myslím opět L. A tak Vám to sem v sobotu po desáté s kávou píšu, protože jsem už dlouho nic nenapsal. I když sám moc dobře vím, že bych měl. Ale to přijde. Myslím že letošní Vánoce budou plodné, poprvé za celý život nebudu trávit tyto dny doma s matkou, letos poprvé v mém životě strávím jinak pro mě nezajímavé Vánoce s někým jiným. Změna je taky v tom, že se na to těším, a kdo by hádal že je budu trávit s L., ten by hádal kurevsky dobře. Kurevskou dobrou noc.. .
Tam kde je víno je i lááááska
Tak přesně tohle bylo napsané na jednom vinném sklípku přímo nad dveřmi. L. to přečetla důrazně a s pochopením, možná se mi to zdálo, možná ale taky ne, v té chvíli jakoby mi stiskla ruku o něco více. Bylo to tam na Moravě, tam kde je svět jiný a Burčák léčí, vzduch fouká a ve sklípkách zraje víno a lidské duše bdí a hodují a oslavují život takový, jaký je. Kam oko dohlédne, tam je políčko s vinicemi a pěkný kus za roh taky. A ta láááááska všude přítomných věcí, stromů a rozpadlých hradů a samo sebou, lááááska komárů k naší ovíněné krvi. Společnost několika postarších lidí, zejména strůjce celé této akce, jemuž patří onen přenádherný sklípek, velice pozorný pán, který i kořalku vypěstoval, a Eddymu velkou radost udělal. A pak taky ten, který navenek nevypadá příliš moc upovídaně, a přesto, ten vtip, ta chuť a ochota komentovat i tak zdánlivě nepodstatnou situaci jako je náhlá bezvětrnost na vysokém kopci, kde doposud foukalo. A to nejlepší, to co ne jen že mám rád, ale i miluji, má drahá L. se sklenkou vysoce dobrého vyšlechtěného vína Scheurebe a s úsměvem na tváři. Takový byl můj výlet na Moravu...
Bylo to takové démonické
No a tys byl v té černé košili a měl si na krku takovou tu lebku a bylo to takové démonické . možná na to jsi mě dostal... Jo a ty fotky vytvořil Fotoateliér Lupodav...
Fotky ze Severního Vítru 2009
Předem se omlouvám za takovou prodlevu, položilo mě do postele lehké nachlazení, tedy tu je rozsáhlá Fotogalerie na webových albech od Google (rajče nemám rád). Fotky: Severní Vítr part1 (500 fotek) Fotky: Severní Vítr part2 (123 fotek) A pro zájemce a mé kamarády je připravena malá fotogalerie o 100 fotkách, lidi, s kterými jsem tam byl (hlavně ty moje tři kočky), jsou na Facebooku pod názvem Severní Vítr 09 Kdo by měl zájem o exempláře v plném rozlišení 3888 x 2592, může si o ně napsat na email eddycek.ve@gmail.com Fotky lze šířit, ale nijak modifikovat, pokud v něm zanecháte ten copyright co jsem si tam umístil. Článek prioritně psaný pro zdaryvary.cz (a jistě se objeví i někde jinde) bude publikován během tohoto týdne. Doufám, že se vám fotky budou líbit, a komentáře prosím piště sem, děkuji.
Václav Eder
Kosmopolitní metrosexuál, emocionální materialista, psavec symbolista, mrňavý pacifista, žoldák, publicista, miluji kávu, krásné ženy, dobrou hudbu, poezii a jsem piják absintu.
